K § 19.
(1) Nárok vdovy (družky) na odbytné jest posuzovati podle toho, zda by měla vdova (družka) v době provdání nárok na vdovský důchod.
(2) Byla-li vdova úplně vyloučena z nároku na vdovský důchod, na př. použitím ustanovení §§ 2 a 3 nebo 4 zákona, nemá při provdání nároku na odbytné. Totéž platí, byla-li vdova v době provdání méně než 30% výdělečně neschopna.
(3) Provdá-li se vdova nebo družka, požívající důchodu vdovského, za muže, jenž není státním občanem československým, a ztratí-li tedy jen z tohoto důvodu státní občanství československé, má nárok na odbytné.
(4) § 19, odst. 2., zákona týká se případu, kde vdova nebo družka, která již požívá vdovského důchodu, žije jako družka ve společné domácnosti s nějakým mužem v poměru rovnajícím se fakticky manželství. Aby nárok na důchod opět oživl, jest takovéto vdově (družce) prokázati, že spolužití ve společné domácnosti s dotyčným mužem pominulo. Nárok na odbytné zůstává ji zachován, není-li zde jiných překážek.