K článku III.
zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.
(1) Váleční poškozenci, kteří odvozují svůj nárok na důchod od osoby nezvěstné, jsou povinni prokázati, že učinili návrh na zahájení řízení o prohlášení oné osoby za mrtvu, a sice v těchto lhůtách: v případě, že o důchodu bylo pravoplatně (t. j. po proběhnuti lhůty k odvolání a stížnosti anebo po jich vyřízení) rozhodnuto ještě přede dnem 1. února 1922, nejdéle do dne 31. ledna 1923 včetně, v případě, že o důchodu bylo pravoplatně rozhodnuto teprve po 1. únoru 1922, do jednoho roku od tohoto rozhodnutí. Příslušné soudy jsou povinny vydati potvrzení o tom, že byl dotyčnou stranou učiněn návrh na zahájení řízení k prohlášení za mrtva.
(2) Bude-li řízení o prohlášení za mrtva anebo řízení za účelem důkazu smrti skončeno prohlášením dotyčné osoby za mrtvu, pokládá se rozhodnutí soudu za doklad rovnocenný úmrtnímu listu; musí však býti aspoň pravděpodobno, že smrt nastala následkem nějaké okolnosti spojené se službou vojenskou (stačí na př. pravděpodobnost, že nezvěstný zemřel v zajetí).
(3) V případě, že soud neprohlásí osobu tu za mrtvu, anebo zastaví-li řízení pro nedostatek odůvodnění, zastaví Zemský úřad vyplacení důchodu od 1. dne měsíce následujícího tomuto soudnímu rozhodnutí; byl-li žadatel válečný poškozenec, jsou soudy povinny oznamovati příslušnému Zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence, že řízení bylo bezvýsledné anebo že bylo zastaveno pro nedostatek důkazů.
(4) Objeví-li se později, že za mrtvého prohlášený jest na živu, zastaví Zemský úřad ihned vyplácení důchodu. Naproti tomu, nebylo- li řízení skončeno prohlášením za mrtva anebo bylo-li zastaveno pro nedostatek důkazů a prokáže-li se později, že osoba ona skutečně zemřela v příčinné souvislosti se službou vojenskou, válečnými úkony nebo zajetím, oživne opět nárok na důchod. Tento případ nepovažuje se za nove uplatňování nároku a neplatí tedy pro něj lhůta tříletá uvedena v § 29, odst. 1., zákona. Důchod přísluší v tomto případě i zpětně do minulosti za dobu, od které osoba, od níž se nárok na důchod odvozuje, nebyla na živu.
(5) Neučiní-li válečný poškozenec návrhu do lhůty výše stanovené, zastaví se 1. dne měsíce následujícího proběhnutí této lhůty vyplácení důchodu; dokáže-li válečný poškozenec později, že osoba, od níž odvozuje svůj nárok, není na živu, obnoví se vyplácení důchodu, avšak v tomto případě pouze od 1. dne měsíce následujícího tomuto důkazu.