Zásada potřeby znát
2.3 Zásada potřeby znát je řídící zásadou při určování rozsahu přístupu a příjemců šíření informací. V rámci Organizace neexistuje žádné absolutní právo dostávat důvěrné informace: žádný jednotlivý pracovník Sekretariátu a žádný člen jakéhokoliv orgánu Organizace není oprávněn z moci samotného postavení nebo úrovně k tomu, aby měl přístup k jakýmkoliv jednotlivým důvěrným informacím OPCW.
2.4 Přístup k důvěrným informacím se normálně povoluje na základě individuálního posouzení i v souladu s určením potřeby je ve svém zařazení znát. Existuje však nepodmíněná nutnost přístupu smluvních států k některým informacím v souladu s odst. 2 písm. b) Důvěrnostní přílohy Úmluvy a toto i související ustanovení by se mělo považovat za ustanovení zakládající nezpochybnitelnou potřebu každého smluvního státu znát tyto informace, aby se mohl ujistit o pokračujícím dodržování Úmluvy jinými smluvními státy.
2.5 V rámci Sekretariátu jsou v rozumných mezích hlavním činitelem pro určení potřeby pracovníka znát důvěrné informace a následně rozsahu dovoleného přístupu k nim jeho konkrétní zařazení nebo úkoly jemu vymezené.
2.6 Generální ředitel má primární odpovědnost za zabezpečení ochrany důvěrných informací (Důvěrnostní příloha, odstavec 2). Z tohoto důvodu je generální ředitel, s výhradou ustanovení Úmluvy, konečným rozhodcem při určení potřeby znát ve vztahu k jakýmkoliv jednotlivým důvěrným informacím.