Čl. 23
Vyloučení dvojího zdanění
1. Jestliže osoba mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě pobírá příjem nebo vlastní majetek, který může být v souladu s ustanovením této smlouvy zdaněn v druhém smluvním státě, vyjme prvně zmíněný stát s výhradou ustanovení odstavce 2 takový příjem nebo majetek ze zdanění, avšak při výpočtu daně z ostatního příjmu nebo majetku této osoby může použít sazbu daně, která by se použila, kdyby vyňatý příjem nebo majetek nebyly takto ze zdanění vyňaty.
2. Jestliže osoba mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě pobírá příjem, který může být podle ustanovení článků 10, 12, 16 a 17, pokud jde o Československo, a podle ustanovení článků 10 a 12, pokud jde o Norsko, zdaněn v druhém smluvním státě, povolí prvně zmíněný stát snížit daň z příjmu této osoby o částku rovnající se dani zaplacené v tomto druhém smluvním státě. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřekročí takovou část daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem dosažený z tohoto druhého smluvního státu.