Příloha č. 1
Nejvyšší přípustné hodnoty ionizujícího záření
1. Do nejvyšší přípustné dávky záření jsou zahrnovány dávky z ozáření při práci se zdroji záření nebo při pobytu u zevních zdrojů záření užívaných při práci a dávky záření z radioizotopů nacházejících se v lidském organismu v důsledku zvýšeného obsahu radioizotopů v prostředí pracoviště se zdroji záření a jeho okolí. Nejsou do ní zahrnovány dávky aplikované za účelem léčebným nebo vyšetřovacím ve zdravotnickém zařízení *) a dále dávky pocházející od obvyklého obsahu přírodních radioizotopů v těle a v životním prostředí, jakož i od zdrojů záření běžně se vyskytujících v osobním používání obyvatelstva (např. hodinky s radioaktivními látkami, televizory apod.).
2. Nejvyšší přípustná dávka záření v celém těle nebo jen v krvetvorných orgánech, v pohlavních žlázách a v oční čočce pracovníků se zdroji záření činí 5 rem za rok, tj. průměrně 0,1 rem týdně; přitom nesmí dávka za jeden týden přesáhnout nejvyšší přípustnou týdenní dávku 0,3 rem podle možnosti rovnoměrně rozloženou na pravidelné denní dávky. **)
3. Nejvyšší přípustné dávky pro ozáření rukou, předloktí, nohou a kotníků se stanoví 75 rem za rok a 4,5 rem za týden, pro ozáření kůže a ostatních částí těla 30 rem za rok a 1,8 rem za týden. ***)
4. Jen ve výjimečných případech lze s povolením orgánů hygienické a protiepidemické služby připustit jednorázové ozáření vyšší, než je nejvyšší přípustná týdenní dávka. Orgány hygienické a protiepidemické služby také rozhodují o dávkách záření, kterým smějí být ozářeni v mimořádných případech pracovníci, kteří již byli ozářeni dávkami vyššími, než jsou stanovené mezní hodnoty.
5. Nejvyšší přípustná dávka záření pro kteroukoli osobu, která nepracuje se zdroji záření, avšak pracuje nebo bydlí v blízkosti pracoviště se zdroji záření, činí 0,5 rem za rok.
6. Ochranu na pracovištích se zdroji záření je nutno projektovat tak, aby průměrná týdenní dávka záření při provozu byla co nejnižší a dosáhla nejvýše 0,1 rem.
Ochranu trvalých pracovišť sousedících s pracovišti se zdroji záření je nutno projektovat tak, aby dávky záření na pracovních místech, kde se zdržují osoby méně než jednu třetinu celkové týdenní pracovní doby, nepřesáhly 5 mrem za směnu, a na místech, kde se zdržují osoby více než jednu třetinu celkové týdenní pracovní doby, 1,7 mrem za směnu.
Ochranu osob bydlících v blízkosti pracoviště se zdroji záření je nutno projektovat tak, aby dávkové intenzity nepřekročily v kterémkoli místě obytných prostor hodnotu 1 mrem za den.
7. Nejsou-li dostatečně známy všechny okolnosti, které mohou ovlivnit výši dávek zevního záření, je nutno při výpočtu ochrany před tímto zářením použít bezpečnostního koeficientu 1/2, tj. snížit nejvyšší přípustné dávky na polovinu.
8. Nejvyšší přípustné koncentrace radioaktivních látek v ovzduší pracovišť se zdroji záření, jakož i v ovzduší, jemuž je vystaveno obyvatelstvo, a v pitné vodě jsou uvedeny v tabulce 1. Krajský hygienik může ve zvláště odůvodněných případech povolit výjimku z přípustných koncentrací radioaktivních látek v ovzduší sídlišť a v pitné vodě, a to nejvýše do hodnot desetinásobných. Nejvyšší přípustné koncentrace v ovzduší pracovišť se zdroji záření jsou stanoveny pro trvalou práci. Vztahují se však i na krátkodobou práci, pokud je plánovaná. Je-li nutno provést mimořádné práce (i krátkodobé) za podmínek vyšších koncentrací, je nutno použít osobních ochranných pomůcek nebo ochranných oděvů.
9. Nejvyšší přípustné koncentrace radioaktivních látek v poživatinách rostlinného nebo živočišného původu se v případě potřeby určují podle přípustných hodnot pro pitnou vodu, a to tak, aby úhrnná aktivita v denním množství všech poživatin, čítajíc v to i nápoje, nepřesáhla aktivitu obsaženou v 2,5 l vody o nejvyšší přípustné koncentraci. Zavádět radioaktivní látky do poživatin není dovoleno.
10. Do průmyslových výrobků smějí být radioaktivní látky zaváděny při jednotlivých pokusech jen se schválením krajského hygienika. Trvalé zavádění radioaktivních látek do takových výrobků musí být schváleno hlavním hygienikem Československé socialistické republiky.
------------------------------------------------------------------
*) Tyto dávky záření jsou součástí léčebného postupu.
**) Nejvyšší přípustné neutronové toky, jež odpovídají přípustné týdenní dávce, jsou uvedeny v tabulce 1.
***)Pro zevní záření beta je uvažována v závislosti od lokalizace buď nejvyšší přípustná dávka záření pro ruce, předloktí, nohy a kotníky nebo nejvyšší přípustná dávka pro kůži ostatních částí těla. Nejde-li o ruce, předloktí, nohy a kotníky, vychází se při zjišťování dávky zevního záření rentgenového nebo gama v kostní dřeni zpravidla z povrchové dávky záření měřené na hrudníku v blízkosti prsní kosti (na místě nepokrytém ochranným oděvem). Ve zvláštních případech, kdy záření je v podstatně větší míře vystavena jiná část těla, vychází se z měření dávky na nejvíce exponovaném místě povrchu těla.