4.2 Metody pro stanovení reziduí
Metody musí umožňovat stanovení účinné látky a/nebo relevantních metabolitů. Pro každou metodu a pro každou relevantní reprezentativní matrici musí být experimentálně stanoveny a uvedeny specifičnost, přesnost, výtěžek a mez stanovitelnosti.
V zásadě mají být navržené metody pro stanovení reziduí multireziduálními metodami (metodami pro několik reziduí); standardní multireziduální metoda pro několik reziduí musí být posouzena a uvedena z hlediska její vhodnosti pro stanovení reziduí. Jestliže navržené metody pro stanovení reziduí nejsou multireziduálními metodami nebo s těmito metodami nejsou slučitelné, musí být navržena alternativní metoda. Jestliže tento požadavek k příliš velkému počtu metod pro jednotlivé sloučeniny, je přijatelná jedna metoda, která umožňuje stanovení "společné části" jednotlivých sloučenin.
V tomto oddíle platí následující definice:
a) Specifičnost
Specifičnost je schopnost metody rozlišit mezi měřeným analytem a ostatními látkami.
b) Přesnost
Přesnost je definována jako těsnost shody mezi výsledky nezávislých zkoušek získanými za předepsaných podmínek.
Opakovatelnost: přesnost za opakovatelných podmínek, tj. za podmínek, kdy jsou výsledky nezávislých zkoušek získány v krátkých časových intervalech stejnou metodou, se stejným zkušebním materiálem, ve stejné laboratoři, stejnou osobou za použití stejného zařízení.
Reprodukovatelnost: Protože definice reprodukovatelnosti v příslušných publikacích (například v normě ISO 5725) není zpravidla použitelná pro metody analýzy reziduí, je reprodukovatelnost ve smyslu této směrnice definována jako validace opakovatelnosti výtěžku u typických matric a na úrovních typických koncentrací alespoň v jedné laboratoři, která je nezávislá na laboratoři, která původně validovala studii (tato nezávislá laboratoř může být součástí téhož podniku) (ověření nezávislou laboratoří).
c) Výtěžek
Procenta z množství účinné látky nebo relevantního metabolitu původně přidaného ke vzorku vhodné matrice, která neobsahuje detekovatelné množství analytu.
d) Mez stanovitelnosti
Mez stanovitelnosti (často uváděná jako mez kvantifikace) je definována jako nejnižší zkoušená koncentrace, při které je dosaženo přijatelné střední hodnoty výtěžku (obvykle 70 až 110 % s relativní směrodatnou odchylkou, nejlépe 20; v určitých oprávněných případech může být přijatelná nižší nebo vyšší střední hodnota výtěžku a rovněž tak může být přijatelná vyšší relativní směrodatná odchylka).