I.
Dne 22. prosince 1997 obdržel Ústavní soud návrh skupiny 37 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, v němž podepsaní poslanci s odvoláním na čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") navrhují zrušení ustanovení § 35 odst. 1 písm. c) a části ustanovení § 36 odst. 1 ve slovech "na období kalendářního pololetí" vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 138/1997 Sb. Navrhovatelé uvádějí, že zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zakládá v § 73 odst. 6 písm. b) a v § 86 odst. 1 těžce zdravotně postiženým občanům právo na věcné dávky. Tento zákon neobsahuje zmocnění pro Ministerstvo práce a sociálních věcí upravit vyhláškou podmínky pro poskytování příspěvku na koupi a provoz motorového vozidla těmto občanům. Zákon České národní rady č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, v § 34 písm. b) stanoví, že okresní úřady v rámci péče o těžce zdravotně postižené občany rozhodují o poskytování příspěvků na koupi, na celkovou opravu a na provoz motorového vozidla a na úhradu pojistného. Tento zákon obsahuje v § 58 písm. a) zmocnění pro Ministerstvo práce a sociálních věcí stanovit vyhláškou podrobnosti o poskytování dávek a služeb sociální péče. Podrobná úprava péče o těžce zdravotně postižené občany byla provedena vyhláškou č. 182/1991 Sb. Příspěvek na zakoupení, celkovou úpravu a zvláštní úpravu motorového vozidla, jakož i příspěvek na provoz motorového vozidla a příspěvek na úhradu pojistného byly před její novelizací provedenou vyhláškou č. 138/1997 Sb. upraveny v ustanoveních § 35 a 36 vyhlášky č. 182/1991 Sb., ve znění vyhlášek č. 28/1993 Sb., č. 137/1994 Sb., č. 206/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 72/1995 Sb. a vyhlášky č. 264/1996 Sb. Nárok na tyto příspěvky příslušel občanům s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí. Zákon a prováděcí ustanovení § 35 vyhlášky č. 182/1991 Sb. před novelizací přiznával nárok na poskytnutí příspěvku na zakoupení, celkovou opravu a zvláštní úpravu motorového vozidla nikoliv podle data narození žadatele, ale výlučně podle objektivních a zdravotních kritérií definovaných v příloze č. 5 k vyhlášce č. 182/1991 Sb. (amputační ztráta končetiny ve stehně, amputační ztráta obou končetin v bérci, úplná obrna nebo těžké ochrnutí dvou končetin, ankylóza jiných kyčelních kloubů aj). Vyhláškou č. 138/1997 Sb. bylo nově stanoveno, že příspěvek na zakoupení a celkovou opravu motorového vozidla se poskytne jen tomu občanovi s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, který ke dni podání žádosti nedosáhl věku 62 let. Z dikce ustanovení § 35 odst. 4 a 5 lze dovodit, že tato vylučující podmínka se vztahuje i na občany, kterým již byl v minulosti příspěvek poskytnut, jestliže věku 62 let dosáhli v době, kdy uplynulo 10 nebo 5 let podmiňujících právo podat novou žádost o opětovné poskytnutí příspěvku. Administrativní stanovení horní věkové hranice pro uplatnění zákonného nároku občanů s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí na věcnou dávku spočívající v příspěvku na zakoupení, celkovou úpravu a zvláštní úpravu motorového vozidla je podle navrhovatelů v rozporu nejen se zásadami lidskosti, ale též s principy právního státu, k nimž patří též princip právní jistoty a ochrany a důvěry občanů v právo, a se zákazem diskriminace z jakéhokoliv důvodu, včetně věkového, podle čl. 3 ve spojení s čl. 30 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Podle dosavadní právní úpravy se příspěvek poskytnutý držitelům průkazů mimořádných výhod druhého a třetího stupně (ZTP a ZTP/P) na provozování motorového vozidla zvýšil, snížil nebo odňal z úřední moci, jestliže okresní úřad zjistil, že se změnily skutečnosti, za nichž byl příspěvek, popřípadě jeho zvýšení přiznán (§ 36 odst. 9 vyhlášky č. 182/1991 Sb.). Toto nebyrokratické ustanovení bylo vyhláškou č. 138/1997 Sb. nahrazeno novým zněním § 36 odst. 1, podle něhož trvale postižení invalidé musejí o příspěvek na provoz motorového vozidla písemně žádat každého půl roku. Na mezinárodní úrovni byla přijata řada dokumentů, které vyzývají členské státy Organizace spojených národů, Mezinárodní organizace práce, Světové zdravotnické organizace, Rady Evropy aj., aby mimo jiné chránily osoby, které nejsou schopny samy zcela nebo částečně zabezpečovat potřeby normálního osobního nebo společenského života v důsledku vrozené nebo získané snížené tělesné nebo duševní schopnosti, proti jakémukoliv omezování a diskriminačnímu protiprávnímu či ponižujícímu zacházení. Byrokratický požadavek, aby trvalí invalidé dvakrát ročně písemně žádali o příspěvky, postrádá rozumné důvody a je v rozporu jak s hierarchií sociálních hodnot, tak s podstatou a smyslem základního práva zdravotně postižených osob na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění jejich základních životních podmínek (podle čl. 30 ve spojení s čl. 4 Listiny). Poukazují dále na ustanovení § 36 odst. 1 vyhlášky č. 138/1997 Sb., v němž se stanoví, že žadatel o příspěvek se musí písemně předem zavázat, že vrátí poměrnou část vyplaceného příspěvku v případě, že přestane plnit podmínky pro přiznání příspěvku. Rovněž podle § 35 odst. 7 se žadatel musí zavázat k vrácení vyplaceného příspěvku nebo jeho poměrné části, nastanou-li skutečnosti uvedené pod písmeny a) až d) tohoto ustanovení. Zrušení napadených ustanovení proto nebude vyžadovat dodatečnou změnu vyhlášky, takže vykonatelnost nálezu lze spojit s datem jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů podle § 58 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.