II.
Podle ustanovení § 69 zákona č. 182/1993 Sb. zaslal předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu dne 17. 11. 1995 stanovisko k návrhu J. J. Ve svém stanovisku uvádí, že podle důvodové zprávy k ustanovení § 200l o.s.ř. se navrhovanou úpravou stanoví potřebné změny a doplnění tak, aby tento procesní předpis, jímž se řídí postup soudů a účastníků řízení, postihoval i specifika řízení ve volebních věcech tím, že umožňuje domáhat se soudního přezkumu voleb, a to jak v jejich průběhu, tak i následně po jejich ukončení. Volební úkony, které mohou být přezkoumány soudem, stanoví volební zákon taxativně a zároveň vymezuje okruh subjektů oprávněných domáhat se rozhodnutí soudu, jakož i příslušnost soudu a lhůty, ve kterých lze tato oprávnění uplatňovat. Dále předseda Poslanecké sněmovny uvádí, že v této souvislosti "je však třeba přihlédnout k tomu, že činnost soudu upravená v § 200l o.s.ř. má povahu tzv. nesporného řízení. Specifičnost a rozdílnost tohoto řízení od tzv. řízení sporného se projevuje v celé řadě podstatných odchylek. Jednou z nich je i rozhodování soudu o návrhu bez jednání s účastníky řízení, a to v případech odůvodněných obecným zájmem na rychlé a účinné ochraně jejich práv." S přihlédnutím k tomu se domnívá, že citované ustanovení je nutnou a nanejvýš potřebnou součástí o.s.ř. Zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že ustanovení § 200l o.s.ř. je v souladu s Ústavou a ústavním pořádkem. Je na Ústavním soudu, aby jeho ústavnost posoudil. V této souvislosti upozornil Ústavní soud, že se k ústavnosti ustanovení § 200l o.s.ř. již vyjadřoval v souvislosti s jiným případem.
Konečně předseda Poslanecké sněmovny stvrdil, že zákon byl schválen dne 22. 6. 1994 potřebnou většinou hlasů, podepsán příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášen.
Zákon č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o změně a doplnění některých dalších zákonů, vnesl do soudního přezkumu volebních věcí řadu změn. Místo senátu složeného z předsedy a dvou soudců projednává stížnost na vydání osvědčení o zvolení pouze samosoudce. Místo přiměřeného použití ustanovení o.s.ř. o přezkoumávání rozhodnutí jiných orgánů je nyní tato úprava zařazena do zvláštních ustanovení hlavy páté části třetí a je tak oddělena od ustanovení části páté o správním soudnictví. Není zde již ustanovení o povinnosti soudu zaslat usnesení příslušnému zastupitelstvu, které jím je výslovně vázáno, jak tomu bylo dosud v ustanovení § 89 odst. 5 zákona České národní rady č. 298/1992 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o místním referendu. Řízení je nyní neveřejné a soud je odkázán na návrhy navrhovatele.
Ustanovení § 200l o.s.ř., ve znění zákona č. 152/1994 Sb., zní:
"§ 200l
(1) O stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení členem zastupitelstva v obci 34c) rozhodne soud bez jednání usnesením, a to do sedmi dnů.
(2) Účastníkem řízení je navrhovatel.
(3) Proti rozhodnutí soudu nejsou přípustné opravné prostředky.
------------------------------------------------------------------
34c) § 59 zákona č. 152/1994 Sb.".
Z tohoto ustanovení plyne, že účastníkem řízení je pouze navrhovatel, kterým je však ve smyslu ustanovení § 59 zákona č. 152/1994 Sb. pouze "občan, zapsaný do seznamu voličů ve volebním okrsku, kde byl člen zastupitelstva volen, jakož i každá volební strana, která podala kandidátní listinu pro volby do tohoto zastupitelstva," tedy v žádném případě osoba, o jejíchž právech a povinnostech má být v řízení jednáno.
Protože jde o řízení výlučně na návrh, nelze zde uplatnit ustanovení § 94 o.s.ř., podle kterého jsou v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, účastníky i ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, a jestliže někdo z těch, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, se neúčastní řízení od jeho zahájení, vydá soud, jakmile se o něm dozví, usnesení, jímž jej přibere do řízení jako účastníka.
Ustanovení § 59 zákona č. 152/1994 Sb. oprávněně chrání zájem voličů na správném provádění voleb a zvolení těch, kteří splňují předpoklady stanovené ústavními a zákonnými předpisy. Zákonodárce však ve svém procesním zajištění tohoto demokratického práva přehlíží, že ve volbách do obecních zastupitelstev nejde jen o práva voličů a volebních stran, nýbrž též o práva kandidátů na členy zastupitelstva a o práva zvolených kandidátů, která vyplývají z práva ucházet se za rovných podmínek o volené funkce a v případě zvolení tyto funkce bez překážek vykonávat.
Ústavní soud tak shledal, že novela o.s.ř. v podobě zákona č. 152/1994 Sb. porušuje ústavní ustanovení v několika směrech. Předně je ustanovení § 200l odst. 2 v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny, když výraz "jeho věc" je nutno vykládat tak, že Listina požaduje, aby každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení jednáno, měl možnost se tohoto řízení účastnit a vyjádřit se k všem prováděným důkazům a aby soud o "jeho věci" jednal v jeho přítomnosti a veřejně, pokud zákon ve smyslu ustanovení čl. 96 odst. 2 Ústavy nestanoví výjimku, což je však možné jen u zásady ústnosti a veřejnosti.
Dále je toto ustanovení v rozporu s ustanovením čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (č. 120/1976 Sb.), ze kterého plyne, že každý má úplně stejné právo, aby byl spravedlivě a veřejně vyslechnut nestranným a nezávislým soudem, který "rozhoduje o jeho právech a povinnostech". (In the determination... of his rights and obligations in a suit at law... everyone shall be entitled to a fair and public hearing...). Obdobné právo každého jednotlivce vyplývá rovněž z ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.).
Zákonodárce má proto při bližší úpravě těchto ustanovení zajistit, aby každý, o jehož právech a povinnostech se před orgánem soudního typu jedná, měl možnost uplatnit tato ústavně zaručená práva (ve smyslu ustanovení § 148 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.). Konstrukce tzv. nesporného řízení s jeho zvláštnostmi nemůže vést k tomu, aby taková základní práva nebyla v občanském soudním řízení respektována.
Předmětné ustanovení umožňuje jednat o základním politickém právu občana na účast na správě veřejných věcí, aniž by se mohli všichni, kterých se to týká, soudního řízení účastnit a dokonce se o něm vůbec dovědět. Nejde přitom jen o člena zastupitelstva, nýbrž i o další možné dotčené subjekty, jako jsou případně volební strana, za kterou člen zastupitelstva kandidoval, a místní volební komise jako orgán, jehož rozhodnutí je předmětem soudního přezkumu. Takováto úprava je proto svými důsledky v rozporu i s čl. 1 Ústavy, který prohlašuje Českou republiku za právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Nakonec o.s.ř. ani nestanoví povinnost krajských soudů, aby svá rozhodnutí doručovaly příslušným zastupitelstvům a volebním komisím, které osvědčení vydaly, nehledě na to, že předmětem volebního soudního přezkumu by měla být platnost voleb jako určitého procesu vedoucího ke zvolení členů zastupitelstva v souladu s ústavními a zákonnými pravidly a nikoli vydání osvědčení o zvolení, které již jen deklaruje určitý právní stav.
Po tomto zjištění již se Ústavní soud nezabýval dalšími námitkami stěžovatele, které však mají zejména vztah k vyřízení ústavní stížnosti v dalším řízení. Připomíná však, že skutečnost, že někdo nebyl účastníkem řízení, ve kterém bylo pravomocně rozhodnuto o jeho právech, nemá za následek nemožnost dovolat se práva soudní cestou včetně ústavní stížnosti. Takovéto pravomocné rozhodnutí však ve vztahu k němu představuje "jiný zásah orgánu veřejné moci" ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a ochrana jeho základního práva je tak tímto způsobem zaručena.
V této souvislosti je třeba zdůraznit, že Poslanecká sněmovna při přijímání zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, již tento nedostatek u soudního přezkumu vydávání osvědčení o zvolení do Poslanecké sněmovny a Senátu odstranila. Ustanovení § 88 cit. zákona dává aktivní legitimaci k podání návrhu opět občanovi, který byl zapsán v seznamu voličů v okrsku, kde byl poslanec nebo senátor volen, a dále politické straně nebo koalici, která podala kandidátní listinu nebo přihlášku k registraci. Ovšem odpovídající procesní úprava v podobě novely o.s.ř. v ustanovení § 200n stanoví, že účastníkem řízení je kromě navrhovatele rovněž "poslanec nebo senátor, jehož osvědčení o zvolení je stížností napadeno" a dále příslušný volební orgán. Toto ustanovení již odstraňuje pochybnosti o ústavnosti řízení o volebních stížnostech. Kromě toho je třeba toto ustanovení vidět i v souvislosti s úpravou možností obrany takto dotčeného poslance či senátora ve zvláštním řízení před Ústavním soudem podle ustanovení § 85 až 91 zákona č. 182/1993 Sb.
Z hlediska vykonatelnosti nálezu je třeba uvést, že zrušení ustanovení § 200l odst. 2 o.s.ř., ve znění zákona č. 152/1994 Sb., by zkomplikovalo soudní přezkoumávání výsledků voleb do obecních zastupitelstev. Tyto volby probíhají prakticky stále v podobě tzv. nových voleb v důsledku poklesu členů zastupitelstev. Proto je třeba umožnit Poslanecké sněmovně, aby provedla jednoduchou nápravu dosavadního neústavního stavu, neboť po zrušení neústavního ustanovení § 200l odst. 2 o.s.ř., ve znění zákona č. 152/1994 Sb., nebude možné zjednat uplatnění ústavně zaručených základních práv zvolených kandidátů jiným způsobem než novou úpravou o.s.ř.
Předseda Ústavního soudu České republiky:
v z. JUDr. Holeček v. r.
místopředseda
Práva na uvedení svého odlišného stanoviska v protokolu o jednání a na jeho připojení k rozhodnutí s uvedením svého jména podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, využil soudce Ústavního soudu České republiky JUDr. Vladimír Paul.
******************************************************************