I.
Dne 19. 1. 1995 obdržel Ústavní soud České republiky ústavní stížnost stěžovatele J. J., která byla dále doplněna podáním ze dne 24. 2. 1995. Ústavní stížnost směřuje proti usnesení Městského zastupitelstva Říčany ze dne 22. 12. 1994 č. 11/94-VI/4 a č. 11/94-VI/5 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 1994 č. j. 21 C 69/94-8. Ústavní stížnost byla spojena s návrhem na přezkoumání ústavnosti ustanovení § 200l odst. 2 občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 152/1994 Sb.
Po odstranění vad plné moci právního zástupce stěžovatele došel II. senát Ústavního soudu k závěru, že navrhovatel splňuje podmínky ustanovení § 74 a § 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a usnesením ze 4. října 1995 č. j. II. ÚS 15/95-37 řízení přerušil a návrh na zrušení předmětného ustanovení postoupil plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
Stěžovatel se jako kandidát na kandidátce LSNS a nezávislých kandidátů účastnil voleb do Městského zastupitelstva Říčany v listopadu 1994. Na této kandidátce byl zvolen členem zastupitelstva a 30. 11. 1994 zastupitelstvo jeho volbu ověřilo. V mezidobí však byla podána stížnost proti vydání osvědčení o zvolení stěžovatele u Krajského soudu v Praze. Krajský soud v Praze této stížnosti svým usnesením ze dne 29. 11. 1994 č. j. 21 C 69/94-8 vyhověl a vyslovil ve výroku, že osvědčení vydané J. J. je neplatné.
Důvodem k podání ústavní stížnosti bylo výše uvedené usnesení Městského zastupitelstva Říčany ze dne 22. 12. 1994 č. 11/94-VI/4, kterým "Městské zastupitelstvo revokuje usnesení o volbách č. 10/94-IV/4 a bere na vědomí usnesení krajského soudu č. j. 21C 69/94-8 o neplatnosti vydaného osvědčení o zvolení p. J. J., nar. 12. 8. 1949, bytem N. v. 356/6, Říčany, členem Městského zastupitelstva Říčany" a usnesení téhož zastupitelstva č. 11/94-VI/5, kterým bere na vědomí a ověřuje platnost volby Ing. arch. D. H., který nastoupil na takto uvolněné místo jako náhradník stěžovatele.
Ve svém včas podaném návrhu podaném k poštovní přepravě dne 18. 1. 1995 napadl stěžovatel výše uvedená usnesení Městského zastupitelstva Říčany jako opatření orgánu veřejné moci, kterými bylo porušeno jeho právo na přístup k volené funkci člena zastupitelstva a právo podílet se jako člen zastupitelstva na správě veřejných věcí, která mu náležejí podle čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Jejich porušení bylo podle jeho názoru spjato s uplatněním ustanovení § 200l o.s.ř., ve znění zákona č. 152/1994 Sb., a proto v petitu svého návrhu mimo zrušení těchto dvou usnesení navrhl zrušit i toto ustanovení o.s.ř.
Na výzvu k odstranění vad návrhu stěžovatel svůj původní návrh upřesnil v petitu ústavní stížnosti rovněž o návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 1994 č. j. 21 C 69/94-8. V původní stížnosti byl tento návrh obsažen nepřímo v odůvodnění, nikoli však v petitu návrhu. Tuto část návrhu zdůvodňuje stěžovatel tím, že předmětné usnesení krajského soudu svými účinky porušilo jeho základní práva:
- podle čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny, čímž bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k volené funkci a právo podílet se jako zvolený člen městského zastupitelstva na správě veřejných věcí,
- podle čl. 2 odst. 2 Listiny, podle kterého lze státní moc uplatňovat jen v případech, mezích a způsobem stanovených zákonem,
- podle čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny, podle kterých má každý právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, přičemž z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod a kdy každý má právo, aby jeho věc byla projednávána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem důkazům,
- podle čl. 4 Listiny, podle něhož omezení těchto práv zákonem nesmí porušovat podstatu a smysl citovaných práv.
Podle názoru stěžovatele byla tato jeho práva dotčena zřetelně v důsledku uplatnění § 200l odst. 2 o.s.ř., ve znění zákona č. 152/1994 Sb., kterým je vyloučeno účastenství občana, o jehož zvolení členem zastupitelstva se řízení vede, je mu znemožněno vyjádřit se k prováděným důkazům, je mu znemožněno dovědět se vůbec o tom, že a s jakým výsledkem je vedeno soudní řízení a je mu znemožněno podat proti rozhodnutí ústavní stížnost, neboť není účastníkem řízení. Tento poslední závěr v upřesnění svého návrhu změnil a již jej nenamítá.