§ 2.
Trvalý zaměstnanec, jenž pozbyl dosavadního zaměstnání prováděním pozemkové reformy na majetku, na němž jest zaměstnán, bude zaopatřen nebo odškodněn za ztrátu dosavadního svého zaměstnání jedním z těchto způsobů:
1. přídělem nemovitostí nebo
2. zprostředkováním, přikázáním nebo jiným opatřením přiměřeného zaměstnání nebo
3. odškodněním na penězích (odbytným) nebo
4. zaopatřením starobním neb invalidním.
Pozemkový úřad může odmítnouti způsob zaopatření nebo odškodnění žádaný zaměstnancem, má-li k tomu závažné důvody s hlediska provádění pozemkové reformy (zřetel na zásobu půdy určené pro pozemkovou reformu, na povahu majetku přidělovaného, na schopnosti a osobní vlastnosti zaměstnancovy, jakož i zřetel na poptávku po službách a práci).
Pozemkový úřad rozhoduje o způsobu zaopatření, může, přihlížeje ke způsobu zaopatření, potřebám zaměstnance a účelnosti věci nebo se zřetelem na prováděnou pozemkovou reformu uložiti podmínky a učiniti výhrady.
Nárok zaměstnancův na zaopatření podle předpisů tohoto nařízení počíná dnem, kterým končí lhůta výpovědi daná pozemkovým úřadem osobě hospodařící podle náhradového zákona, a nebyla-li dána výpověď, dnem skutečného převzetí. V případech hodných zvláštního zřetele může pozemkový úřad přiznati zaopatření podle odst. 1., č. 1. a 3., dědicům zaměstnance, zemřelého po dni rozhodném pro počátek nároku zaměstnancova. Zaměstnanec, jenž byl již jednou zaopatřen podle předpisů tohoto nařízení, nemůže více uplatňovati nárok na zaopatření, leč že byl zaopatřen zaměstnáním na zabrané půdě nebo na nemovitostech ze záboru propuštěných (§ 16).
Pozemkový úřad může uděliti přiměřenou zálohu zaměstnanci před poskytnutím zákonného zaopatření.