V.
Ústavní soud dále v souladu s § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zkoumal, zda zákon, protiústavnost jehož ustanovení navrhovatel namítá, byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
Je nutno konstatovat, že otázkou tzv. formální ústavnosti zákona o vlastnictví bytů se již Ústavní soud zabýval v řízení vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 51/2000 (Sbírka rozhodnutí, svazek 21, nález č. 42; vyhlášen pod č. 128/2001 Sb.). Z vyjádření Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky, jakož i ze zaslaných sněmovních tisků, těsnopiseckých zpráv, příslušných usnesení a údajů o průběhu hlasování obou komor zjistil, že zákon č. 72/1994 Sb. (zákon o vlastnictví bytů) byl přijat a vydán Ústavou předepsaným způsobem a v mezích Ústavou stanovené kompetence, při dodržení kvor stanovených v čl. 39 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Návrh zákona, později vyhlášeného pod č. 72/1994 Sb., předložila Poslanecké sněmovně vláda České republiky. Zákon byl přijat Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky na její 17. schůzi dne 24. 3. 1994 (usnesení Poslanecké sněmovny č. 355, sněmovní tisky č. 599 a č. 724) ve znění schválených pozměňovacích návrhů. Zákon byl poté podepsán předsedou Poslanecké sněmovny, prezidentem republiky a předsedou vlády v souladu s čl. 51 Ústavy a byl vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 22, ročník 1994. Účinnosti nabyl dne 1. 5. 1994. Rovněž novely předmětného zákona, které se částečně dotkly návrhem napadených ustanovení (zákon č. 97/1999 Sb. a zákon č. 103/2000 Sb.), byly přijaty a vydány Ústavou předepsaným způsobem a v mezích Ústavou stanovené kompetence (pozn.: tedy ještě před podáním tohoto návrhu).