§ 3
Obvyklé stanoviště vozidla
(1) Územím, na kterém má vozidlo obvyklé stanoviště, se pro účely tohoto zákona rozumí území státu,
a) jehož státní poznávací značkou nebo registrační značkou vydanou jiným státem (dále jen “registrační značka”) je vozidlo opatřeno,
b) v němž byla vydána značka přidělená vozidlu pojišťovnou nebo jiná rozlišovací značka, která je obdobou registrační značky, umístěná na vozidle, jestliže se pro takové vozidlo nevyžaduje registrační značka,
c) v němž má provozovatel vozidla bydliště nebo sídlo, jestliže se pro takové vozidlo nevyžaduje registrační značka, značka přidělená pojišťovnou ani jiná rozlišovací značka, která je obdobou registrační značky, nebo
d) v němž došlo ke škodné události, jde-li o vozidlo bez registrační značky, přestože mělo být takovou značkou opatřeno, nebo o vozidlo s registrační značkou, která neodpovídá vozidlu, a to v případech poskytnutí plnění podle § 62 písm. b).
(2) Tuzemským vozidlem se pro účely tohoto zákona rozumí vozidlo s obvyklým stanovištěm v České republice a vozidlo odeslané z jiného členského státu do České republiky, je-li Česká republika cílovým státem, a to po dobu 30 dnů ode dne, kdy kupující vozidlo převzal.
(3) Cizozemským vozidlem se pro účely tohoto zákona rozumí jiné než tuzemské vozidlo.
(4) Členským státem se pro účely tohoto zákona rozumí členský stát Evropské unie a jiný smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru.
(5) Třetím státem se pro účely tohoto zákona rozumí jiný než členský stát.