4.3 Zkušební metody
4.3.1 Zkouška musí být rozdělena do dvou hlavních částí, chladicí fáze a měření skutečného chladícího výkonu při třech zvyšujících se úrovních teploty.
(a) Chladící fáze; počáteční teplota kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku musí 30 °C ± 3 K poté snížena na -25 °C pro třídu -20 °C, -13 °C pro třídu -10 °C, nebo -2 °C pro třídu 0 °C.
(b) Měření skutečného chladícího výkonu při každé úrovni vnitřní teploty.
První zkouška musí být prováděna při každé teplotě nejméně po dobu čtyř hodin řízené termostatem (chladicí jednotky) pro vyrovnání přestupu tepla mezi vnitřkem a vnějškem kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku.
Druhá zkouška musí být prováděna s vypnutým termostatem pro stanovení maximálního chladícího výkonu chladicí jednotky, při kterém topný výkon zařízení pro vnitřní ohřev udržuje ustálené podmínky při každé úrovni teploty podle ustanovení v oddílu 4.2.3.
Trvání druhé zkoušky nesmí být kratší než čtyři hodiny.
Před změnou jedné úrovně teploty za jinou se musí skříň nebo jednotka ručně odmrazit.
Jestliže chladicí jednotka může být poháněna více než jednou formou energie, pak se musí zkoušky opakovat s každým zdrojem energie.
Jestliže je kompresor poháněn motorem vozidla, pak musí být zkouška provedena jak při minimálních, tak při nominálních otáčkách kompresoru udaných výrobcem.
Jestliže je kompresor poháněn od pohybu vozidla, pak musí být zkouška provedena při jmenovitých otáčkách kompresoru udaných výrobcem.
4.3.2 Stejný postup musí být dodržen při metodě entalpie uvedené níže, avšak v tomto případě musí být též měřena ztráta tepla ventilátorem výparníku při každé úrovni teploty.
Tato metoda může být alternativně použita pro zkušební vzorek dopravních a přepravních prostředků. V tomto případě skutečný chladící výkon se určuje vynásobením hmotnostního toku (m) chladiva a rozdílem entalpie mezi výstupem par chladiva z jednotky
(h )
o
a kapalinou na vstupu do jednotky
(h ).
i
Pro zjištění skutečného chladicího výkonu se odečítá topný výkon přenášený ventilátory pro cirkulaci vzduchu
(W ).
f
Je obtížné měřit
W ,
f
jestliže ventilátory pro cirkulaci vzduchu jsou poháněna vnějším motorem: v tomto případě se metoda entalpie nedoporučuje. Jestliže jsou ventilátory poháněny elektrickými motory, elektrická energie se měří vhodnými přístroji s přesností ± 3 %. Hmotnostní tok chladiva se měří s přesností ± 3 %.
Tepelná bilance se určuje podle vzorce:
W = (h - h ) m - W
o o i f
Vhodné metody jsou uvedeny v normách ISO 971, BS 3122, DIN, NEN atd. Elektrický ohřívač je umístěn uvnitř dopravního nebo přepravního prostředku pro zajištění tepelné rovnováhy.
4.3.3 Zvláštní opatření
Jsou-li zkoušky skutečného chladicího výkonu prováděny s odpojeným termostatem chladicí jednotky, musí být dodržena tato zvláštní opatření:
jestliže je dopravní nebo přepravní prostředek vybaven vstřikovacím systémem horkého plynu, pak musí být během zkoušky vypnut;
jestliže je chladicí jednotka vybavena automatickým řízením, které odpojuje jednotlivé válce (pro přizpůsobení chladicího výkonu chladicí jednotky příkonu od motoru), pak zkouška musí být provedena s počtem válců vhodným pro danou teplotu.
4.3.4. Kontroly
Musí být ověřeno, zda byly použity metody uvedené ve zkušebním protokolu, a dále:
(i) zda odmrazovací systém a termostat správně fungují;
(ii) zda rychlost cirkulace vzduchu odpovídá údajům výrobce.
Jestliže se má měřit průtok vzduchu chladicí jednotky, musí být použity metody vhodné pro měření celkového průtoku. Doporučuje se použití jedné z relevantních stávajících norem, např. BS 848, ISO 5801, AMCA 210-85, AMCA 210-07, DIN 24163, NFE 36101, NF X10.102, DIN 4796.
(iii) zda chladicí látka (chladivo) použitá při zkouškách odpovídá údajům výrobce.