4.2 Zkušební metody

4.2 Zkušební metody

4.2.1 Chladicí jednotka je připevněna buď na kalorimetrický box, nebo k dopravnímu nebo přepravnímu prostředku.

V každém případě je před měřením výkonu změřen celkový prostup tepla při jedné střední teplotě stěny. Aritmetický korekční faktor založený na zkušenostech zkušební stanice se volí takový, aby byla vzata v úvahu průměrná teplota stěn při každé vyrovnané teplotě během zjišťování skutečného chladícího výkonu.

Pro získání maximální přesnosti se doporučuje přednostně používat kalibrovanou kalorimetrickou skříň.

Musí se používat měření a postupy uvedené v předchozích oddílech 1.1 až 2.1.8; je však dostačující měřit U přímo, hodnota tohoto součinitele se pak určí podle vztahu:

W

U = ---

ΔT

m

kde:

W je tepelná energie (ve wattech) spotřebovaná vnitřním topením a ventilátory;

ΔT

m

je rozdíl mezi střední vnitřní teplotou

T

i

a střední vnější teplotou

T ;

e

U je tepelný tok na stupeň rozdílu mezi teplotou vzduchu vně a uvnitř kalorimetrické skříně nebo přepravního prostředku měřený při namontované chladící jednotce.

Kalorimetrická skříň nebo jednotka dopravního nebo přepravního prostředku se umístí do zkušební komory. Jestliže se použije kalorimetrická skříň,

U . ΔT

nesmí být větší než 35 % celkového tepelného toku

W .

o

Kalorimetrická skříň nebo jednotka dopravního nebo přepravního prostředku musí být se zesílenou izolací.

4.2.2 Měřící přístroje

Zkušební stanice musí být vybaveny přístroji pro měření hodnoty U s přesností ± 5 %. Tepelná ztráta únikem vzduchu nesmí být větší než 5 % celkového prostupu tepla stěnami kalorimetrické skříně nebo dopravních nebo přepravních prostředků. Chladicí výkon musí být stanoven s přesností ± 5 %.

Měřicí přístroje kalorimetrické skříně nebo chladicí jednotky dopravního nebo přepravního prostředku musí odpovídat přístrojům uvedeným v předchozích odstavcích 1.3 a 1.4. Následující musí být měřeno:

(a) Teplota vzduchu. Nejméně čtyři teploměry rovnoměrně rozmístěny ve vstupu výparníku;

Nejméně čtyři teploměry rovnoměrně rozmístěné ve výstupu výparníku;

Nejméně čtyři teploměry rovnoměrně rozmístěné ve vstupu(ech) vzduchu do chladicí jednotky;

Teploměry musí být chráněny proti sálání (radiačnímu teplu).

Přesnost systému měřícího teploty musí být ± 0,2 K.

(b) Spotřeba energie: Přístroje musí zajistit měření elektrické energie nebo spotřeby paliva chladicí jednotky.

Elektrická energie a spotřeba paliva musí být stanovena s přesností ± 0,5 %.

(c) Rychlost otáček: Přístroje musí zajistit měření rychlosti otáček kompresorů a ventilátorů nebo jejich záznam pro výpočet, pokud jejich přímé měření není možné.

Rychlost otáček musí být měřena s přesností ± 1 %.

(d) Tlak: Tlakoměry s vysokou přesností (± 1 %) musí být připojeny ke kondenzátoru a výparníku a ke vstupu kompresoru, jestliže výparník je vybaven regulátorem tlaku.

4.2.3 Zkušební podmínky

(i) Průměrná teplota vzduchu ve vstupu(ech) do chladicí jednotky musí být udržována na úrovni 30 °C ± 0,5 K.

Maximální rozdíl mezi teplotami v nejteplejších a nejchladnějších bodech nesmí přesáhnout 2 K.

(ii) Uvnitř kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku (ve vstupu vzduchu do výparníku): musí být tři úrovně teploty mezi -25 °C a +12 °C v závislosti na charakteristikách chladicí jednotky, jedna úroveň teploty musí odpovídat minimu předepsanému pro třídu požadovanou výrobcem s tolerancí ± 1 K.

Střední vnitřní teplota musí být udržována s tolerancí ± 0,5 K. Během měření chladícího výkonu tepelné ztráty kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku musí být udržovány na konstantní úrovni s tolerancí ± 1 %.

Při předávání chladicí jednotky ke zkouškám musí jeho výrobce současně předložit:

- dokumentaci popisující jednotku, která má být zkoušena;

- technickou dokumentaci obsahující parametry, které jsou nejdůležitější pro činnost jednotky, a specifikující přípustný rozsah;

- charakteristiky série zkoušeného zařízení; a

- druh(y) energie, který(é) musí být použita(y) při zkoušce.