I.
Skupina 41 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen "skupina poslanců" nebo "navrhovatelé") podala Ústavnímu soudu návrh na zrušení části ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb. a zákona č. 231/2002 Sb., (dále jen "zákon o krajích" nebo "krajské zřízení"), vyjádřené slovy "jakož i k přiměřenosti výše pokuty vzhledem k majetkovým poměrům osoby, která se protiprávního jednání dopustila", pro její rozpor s ustanovením čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Skupina poslanců se domnívá, že přijetím citovaného ustanovení zákona o krajích došlo k výraznému zásahu do ústavně zaručené rovnosti v právech (čl. 1 Listiny), zákazu diskriminace (čl. 3 odst. 1 Listiny), práva na soukromí (čl. 7 odst. 1 Listiny) a práva na ochranu osobnosti (čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny).
Skupina poslanců tvrdí, že "hledisko přiměřenosti výše pokuty majetkovým poměrům osoby, která se dopustila protiprávního jednání, není vyjádřeno ani v jiných normách právního řádu České republiky, které upravují správní delikty". Nelze proto považovat za přípustné, aby byla tímto způsobem založena v právním řádu nerovnost osob, které se dopouštějí protiprávního jednání v různých oblastech veřejné správy. Z důvodové zprávy navíc není zřejmý úmysl zákonodárce (resp. předkladatele právní úpravy). Skupina poslanců je dále přesvědčena, že i kdyby tímto úmyslem mělo být posílení účinnosti ukládané sankce nebo snaha - pomocí zákonného vyjádření rozhodných hledisek - zabránit excesům z mezí volné úvahy či libovůli na straně správního orgánu, nelze tak činit způsobem, který je protiústavní.
Skupina poslanců rovněž poukazuje na nejasnost samotného pojmu "majetkové poměry", jehož zkoumání orgánem veřejné správy považuje za nepřijatelné především proto, že se jedná o nepřípustné zasahování do soukromé sféry osob. "Poměry pachatele" jsou prý relevantní jen pro výměru trestu v trestním právu (viz § 31 odst. 1 trestního zákona), a jsou přitom konstantně interpretovány jako poměry osobní a rodinné, nikoli jako poměry majetkové. Podle mínění skupiny poslanců zkoumání majetkových poměrů navíc nesouvisí s předmětem řízení, ve kterém je sankce za protiprávní jednání ukládána, takže se jedná o protiústavní shromažďování údajů o osobě, která se takového jednání dopustila.
Skupina poslanců se domnívá, že dostatečnou obranu proti eventuálním tvrdostem zákona, kterým má napadená právní úprava zřejmě čelit, představuje přezkum rozhodnutí o uložení sankce cestou opravných prostředků (resp. po 1. lednu 2003 soudním přezkumem rozhodnutí v plné jurisdikci); oproti tomu zákonem uložené zkoumání "majetkových poměrů" krajem vytváří základ pro nepřípustné a protiústavní nerovné zacházení s osobami, které se dopustí totožného protiprávního jednání. S ohledem na to, že se může jednat o osobu právnickou i o osobu fyzickou, byla by interpretace a aplikace pojmu "majetkové poměry" nutně odlišná (srov. a contrario nález sp. zn. Pl. ÚS 47/95); tak je tomu např. v případech rozhodování "o poměrech žadatele o osvobození od soudního poplatku podle ustanovení § 138 občanského soudního řádu".
Skupina poslanců poukazuje na to, že podle čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny se základní práva a svobody zaručují všem bez rozdílu, takže ani zákon nemůže při stanovení výše pokuty za totožné protiprávní jednání znevýhodňovat nebo privilegovat skupiny osob. Takový postup by byl contra constitutionem, resp. v rozporu s citovanými ustanoveními Listiny. Skupina poslanců znovu zdůrazňuje, že zkoumání majetkových poměrů správním orgánem v souvislosti s ukládáním sankce podle čl. 7 odst. 1 a čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny by bylo protiústavním zásahem do soukromí a neoprávněným shromažďováním údajů o ní.