I.
Rekapitulace návrhu
1. Skupina 16 senátorů Senátu Parlamentu České republiky (dále jen "navrhovatelé") se návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 21. 6. 2014 domáhala zrušení ustanovení § 16 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "napadené ustanovení", resp. "předmětná vyhláška").
2. Navrhovatelé předně zdůrazňují, že předmětná vyhláška provádí úpravu odměňování a poskytování náhrady nákladů spojených s výkonem znalecké činnosti, a to na základě zmocnění obsaženého v zákoně č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o znalcích a tlumočnících"), který v ustanovení § 26 mimo jiné ukládá Ministerstvu spravedlnosti (dále též jen "ministerstvo") upravit způsob odměňování a poskytování náhrady nákladů znalců a tlumočníků a způsob kontroly odměňování. Napadené ustanovení je pak jejím stěžejním ustanovením, neboť stanoví sazby odměn za znalecké posudky. Obsahuje tedy vymezení základního rozpětí, v němž může znalec účtovat odměnu za hodinu své práce, přesněji řečeno, limity, v nichž může orgán veřejné moci, který posudek na znalci vyžádal, odměnu přiznat. Je to hodnota, z níž se vychází při případném zvyšování odměny (§ 20 vyhlášky), snižování odměny (§ 21 vyhlášky) či při výpočtu odměny pro znalecké ústavy (§ 15a vyhlášky). Vytýkaným problémem napadeného ustanovení je dle navrhovatelů právě konkrétní nastavení hodnot (finančních částek), které při rozhodování o odměně za podaný posudek může orgán veřejné moci, provádějící příslušné řízení, znalci přiznat, což ve svém návrhu podrobně rozvádějí.
3. Navrhovatelé se domnívají, že právní úpravu obsaženou v napadeném ustanovení lze označit za "historickou", zdaleka neodpovídající původnímu záměru zákonodárce, který ponecháním regulace této problematiky na prováděcím předpisu předpokládal umožnění efektivnějšího způsobu stanovení konkrétní výše odměny, a to v pravidelných intervalech s přihlédnutím k aktuálním poměrům v odměňování odborné práce. Výše sazeb v napadeném ustanovení nicméně zůstaly beze změny více než dvanáct let, ačkoliv podle údajů Českého statistického úřadu hrubý domácí produkt, průměrná měsíční mzda, minimální hodinová odměna, ale i všechny náklady, které znalec musí financovat ze své odměny, vzrostly za dané období velmi výrazně. V této souvislosti navrhovatelé předkládají celou řadu statistických údajů, na jejichž základě provádějí jednak srovnání výše sazeb odměny znalců v České republice s obdobnou úpravou ve vybraných státech (např. Slovensko, Rakousko, Německo, Francie, Portugalsko, Velká Británie a další) vycházející ze závěrů mezinárodního sympozia Euroexpert 2007, jednak srovnání s dalšími profesemi a zde kalkulovanou hodinovou sazbou, ať již právnickými (soudci, advokáti, státní zástupci), nebo jinými profesemi. Z výsledků uvedených srovnání má vyplývat, že v České republice dochází k "zásadnímu podfinancování odměn za znalecké posudky" ve srovnání s vybranými státy, neboť "nastavení sazeb je značně podhodnoceno". Navrhovatelé jsou proto toho názoru, že "je-li Česká republika dle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky demokratický právní stát, založený na úctě k právům, který se ve své preambuli hlásí k zásadám a hodnotám evropských demokracií a který je odhodlán střežit hmotné a duchovní bohatství, mělo by se to odrazit i v odměňování jeho intelektuální elity, které nemůže zůstat ve zcela nedůstojné rovině".
4. Jak sami navrhovatelé uvádějí, jsou si vědomi skutečnosti, že derogační zásah Ústavního soudu má být mezním řešením, ultima ratio, k němuž lze přistoupit až poté, co nedojde k nápravě standardní legislativní cestou (srov. např. v návrhu citované usnesení sp. zn. Pl. ÚS 9/13 ze dne 12. 11. 2013, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou rovněž dostupná na http://nalus.usoud.cz), nicméně dle navrhovatelů byly v daném případě veškeré snahy a podněty k příslušnému Ministerstvu spravedlnosti bezvýsledné ("reálně se nic neděje"), a proto "by v případě zásahu Ústavního soudu nešlo o přehnaný aktivismus" V této nečinnosti ministerstva, kdy za celé období nedošlo k navýšení sazeb odměn znalců stanovených v napadeném ustanovení, které tak i nadále zůstávají nastaveny "v extrémně nepřiměřené výši", pak navrhovatelé spatřují "výrazné popření základních práv znalců", a to konkrétně práva podnikat zaručeného čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") - viz I.A., dále porušení zákazu nucených prací nebo služeb zakotveného v čl. 9 odst. 1 Listiny - viz I.B. a rovněž i porušení principu rovnosti v právech (čl. 1 Listiny) - viz I.C.