Čl. VIII
1. Každá smluvní strana se vzdává nároků vůči kterékoliv jiné smluvní straně na náhradu škod na jakémkoliv majetku, který jí patří a který užívají její pozemní, námořní či vzdušné ozbrojené síly, jestliže tato škoda:
(i) byla způsobena příslušníkem nebo zaměstnancem ozbrojených sil jiné smluvní strany při výkonu jeho služebních povinností v souvislosti s činností Severoatlantické smlouvy; nebo
(ii) vznikla v důsledku použití jakéhokoliv vozidla, plavidla či letadla patřícího jiné smluvní straně a používaného jejími ozbrojenými silami, za předpokladu, že vozidlo, plavidlo nebo letadlo, které způsobilo škodu, bylo použito v souvislosti s činností Severoatlantické smlouvy nebo že škoda byla způsobena na majetku takto použitém.
Smluvní strana se vzdá nároků na odměnu za záchranu lodi nebo nákladu na moři vůči kterékoliv jiné smluvní straně za předpokladu, že zachraňované plavidlo či náklad patřily jiné smluvní straně a byly užívány jejími ozbrojenými silami v souvislosti s činností Severoatlantické smlouvy.
2.
a. V případě škody způsobené nebo vzniklé způsobem uvedeným v odstavci 1 na jiném majetku ve vlastnictví smluvní strany a nacházejícím se na jejím území určí jediný rozhodce, vybraný v souladu s pododstavcem b. tohoto odstavce - pokud se dotčené smluvní strany nedohodly jinak - odpovědnost kterékoliv jiné smluvní strany a stanoví výši škody.
b. Rozhodce uvedený v pododstavci a. bude vybrán na základě dohody mezi dotčenými smluvními stranami z občanů přijímajícího státu, kteří vykonávají či vykonávali vysokou soudní funkci. Nejsou-li dotčené smluvní strany schopny dohodnout se během dvou měsíců na osobě rozhodce, může kterákoliv z těchto stran požádat předsedu zástupců Rady NATO, aby vybral osobu s uvedenou kvalifikací.
c. Jakékoliv rozhodnutí přijaté rozhodcem je pro smluvní strany závazné a konečné.
d. Výše náhrady stanovená rozhodcem bude rozdělena v souladu s ustanoveními odstavce 5 e. (i), (ii) a (iii) tohoto článku.
e. Odměna pro rozhodce bude stanovena na základě dohody mezi dotčenými smluvními stranami a společně s nezbytnými náklady souvisejícími s výkonem jeho povinností bude rovným dílem uhrazena smluvními stranami.
f. Každá smluvní strana se však vzdává svého nároku v případě, že škoda je menší než:
Belgie: 70.000 BFr Lucembursko: 70.000 LFr
Kanada: 1.460 CAD Nizozemí: 5.320 Fl
Dánsko: 9.670 Kr Norsko: 10.000 Kr
Francie: 490.000 FFr Portugalsko: 40.250 Es
Island: 22.800 Kr Spojené království: 500 GBP
Itálie: 850.000 Li Spojené státy: 1.400 USD.
Kterákoliv jiná smluvní strana, jejíž majetek byl zničen při stejném incidentu, se rovněž vzdá svého nároku do výše uvedené částky. V případě značných rozdílů devizového kurzu mezi těmito měnami se smluvní strany dohodnou na příslušné úpravě těchto částek.
3. Pro účely odstavců 1 a 2 tohoto článku výraz "ve vlastnictví smluvní strany" v případě plavidla označuje plavidlo i bez posádky pouze se základním vybavením, najaté nebo jinak opatřené touto stranou jako loď pouze se základním vybavením a bez posádky či získané touto stranou jako kořist (s výjimkou případů, kdy riziko ztráty nebo odpovědnost nese osoba jiná než tato smluvní strana).
4. Každá smluvní strana se vzdává všech svých nároků vůči druhé smluvní straně v souvislosti se zraněním či úmrtím kteréhokoliv příslušníka jejich ozbrojených sil, byl-li tento příslušník právě ve výkonu služby.
5. Nároky (jiné než smluvní nároky a ty, na které se vztahuje odstavec 6 nebo 7 tohoto článku) vznikající z jednání nebo opomenutí ze strany příslušníků ozbrojených sil či civilní složky, ke kterému došlo při výkonu služby, nebo plynoucí z jakéhokoliv jiného jednání, opomenutí či události, za kterou jsou ozbrojené síly či civilní složka právně odpovědné a které na území přijímajícího státu způsobí škodu třetí straně, která není smluvní stranou, budou řešeny přijímajícím státem v souladu s následujícími ustanoveními:
a. Nároky budou registrovány, projednány a řešeny či soudně posuzovány v souladu se zákony a nařízeními přijímajícího státu s ohledem na nároky vznikající z činností jeho vlastních ozbrojených sil.
b. Přijímající stát může řešit jakékoliv takové nároky a platbu dohodnuté nebo soudem určené částky provede přijímající stát ve své měně.
c. Tato platba, ať na základě dohody nebo soudního rozhodnutí případu příslušným soudem přijímajícího státu nebo konečné rozhodnutí tohoto soudu zamítající platbu je pro smluvní strany závazné a nezvratné.
d. Každý případ úhrady odškodného přijímajícím státem bude oznámen dotčeným vysílajícím státům společně s úplnými údaji a návrhem odškodného v souladu s níže uvedenými pododstavci e. (i), (ii) a (iii). Neobdrží-li smluvní strana odpověď do dvou měsíců, je navrhované odškodné považováno za přijaté.
e. Náklady způsobené uspokojováním nároků podle předcházejících pododstavců a odstavce 2 tohoto článku budou rozděleny mezi smluvní strany následovně:
(i) Nese-li odpovědnost pouze jediný vysílající stát, částka uložená soudem je rozdělena v poměru 25 % k tíži přijímajícího státu a 75 % k tíži vysílajícího státu.
(ii) Nese-li odpovědnost za škodu více než jeden stát, bude částka uložená soudem rozdělena rovnoměrně mezi tyto státy; není-li však přijímající stát jedním z odpovědných států, přispěje částkou rovnající se polovině částky každého vysílajícího státu.
(iii) Byla-li škoda způsobena ozbrojenými silami smluvních stran a není-li možné přisoudit ji konkrétně jedné nebo více ozbrojeným silám, bude přiznaná nebo soudem uložená částka rozdělena rovnoměrně mezi dotčené smluvní strany; není-li však přijímající stát jedním ze států, jehož ozbrojené síly způsobily tuto škodu, přispěje částkou rovnající se polovině částky každého dotčeného vysílajícího státu.
(iv) Každých šest měsíců bude dotčeným vysílajícím státům zasílán výkaz částek zaplacených přijímajícím státem v průběhu uplynulých šesti měsíců s ohledem na každý případ, kdy bylo navrhované dělení na procentuálním základě přijato, společně s žádostí o náhradu. Tato náhrada bude provedena v co nejkratší době a ve měně přijímajícího státu.
f. V případech, kdy by použití ustanovení pododstavců b. a e. tohoto odstavce mělo smluvní straně způsobit vážné těžkosti, může tato strana požádat Radu NATO, aby řešila případ jiným způsobem.
g. Proti příslušníkovi ozbrojených sil či civilní složky nebude vedeno soudní řízení za účelem výkonu jakéhokoliv rozhodnutí vydaného proti němu v přijímajícím státě v záležitosti vyplývající z výkonu jeho služby.
h. S výjimkou případů, kdy se na nároky uvedené v odstavci 2 tohoto článku vztahují ustanovení pododstavce e. tohoto odstavce, se ustanovení tohoto odstavce nevztahují na nároky vzniklé z nebo v souvislosti s navigací či provozem lodi nebo nakládáním, převozem či vykládáním nákladu, kromě nároků souvisejících s úmrtím či zraněním, na něž se nevztahují ustanovení odstavce 4 tohoto článku.
6. Nároky uplatňované vůči příslušníkům ozbrojených sil nebo civilní složky vyplývající z protiprávních jednání nebo opomenutí v přijímajícím státě, jichž se dopustili mimo plnění služebních povinností, budou řešeny následujícím způsobem:
a. Úřady přijímajícího státu zváží požadovanou výši náhrady a stanoví náhradu osobě uplatňující nároky, čestně a spravedlivě s přihlédnutím k okolnostem případu, včetně chování poškozené osoby a vypracují o dané záležitosti zprávu.
b. Tato zpráva bude doručena úřadům vysílajícího státu, které bez prodlení rozhodnou, zda nabídnou platbu ex gratia, a pokud ano, v jaké výši.
c. Pokud je platba ex gratia nabídnuta a přijme-li ji osoba uplatňující nároky jako plnou náhradu svého nároku, provedou platbu úřady vysílajícího státu samy a budou informovat úřady přijímajícího státu o svém rozhodnutí a o zaplacené částce.
d. Žádným z ustanovení tohoto odstavce nebude dotčena jurisdikce soudů přijímajícího státu zahájit řízení proti příslušníkovi ozbrojených sil nebo civilní složky, nedošlo-li k uspokojení nároku v plném rozsahu.
7. Nároky plynoucí z nedovoleného použití jakéhokoliv vozidla ozbrojených sil vysílajícího státu se budou řešit podle odstavce 6 tohoto článku s výjimkou případů právní odpovědnosti ozbrojených sil nebo civilní složky.
8. Vznikne-li spor v tom, zda k protiprávnímu jednání nebo opomenutí příslušníka ozbrojených sil nebo civilní složky došlo při plnění služebních povinností nebo zda bylo použití vozidla ozbrojených sil vysílajícího státu neoprávněné, je tento spor předán rozhodci jmenovanému podle odstavce 2 b. tohoto článku a jeho rozhodnutí v této otázce bude konečné a nezvratné.
9. Vysílající stát nebude pro příslušníky ozbrojených sil nebo civilní složky nárokovat imunitu ze soudní jurisdikce přijímajícího státu ve smyslu občanskoprávní jurisdikce soudů přijímajícího státu s výjimkou případu uvedeného v odstavci 5 g. tohoto článku.
10. Úřady vysílajícího a přijímajícího státu budou spolupracovat při získávání důkazů pro spravedlivé projednání věci před soudem a při vyřízení nároků, které jsou předmětem sporu smluvních stran.