Čl. VII
1. Na základě ustanovení tohoto článku
a. vojenské orgány vysílajícího státu budou oprávněny vykonávat na území přijímajícího státu veškeré trestní a disciplinární jurisdikce, jež jim propůjčuje právo vysílajícího státu, ve vztahu ke všem osobám podléhajícím právním předpisům tohoto státu, týkajícím se vojenství;
b. orgány přijímajícího státu budou oprávněny k výkonu jurisdikce nad příslušníky ozbrojených sil či civilní složky a nad osobami na nich závislými ve vztahu k deliktům spáchaným na území přijímajícího státu, které jsou trestné podle zákonů tohoto státu.
2.
a. Vojenské orgány vysílajícího státu budou oprávněny k výkonu výlučné jurisdikce nad osobami podléhajícími právním předpisům tohoto státu, týkajícím se vojenství, pokud jde o delikty, včetně deliktů týkajících se bezpečnosti tohoto státu, trestných podle zákonů vysílajícího státu, ne však podle zákonů přijímajícího státu.
b. Orgány přijímajícího státu budou oprávněny vykonávat výlučnou jurisdikci nad příslušníky ozbrojených sil nebo civilní složky a osobami na nich závislými ve vztahu k činům, včetně činů týkajících se bezpečnosti tohoto státu, které jsou trestné podle jeho práva, ne však podle práva vysílajícího státu.
c. Pro účely tohoto odstavce a odstavce 3 tohoto článku delikt proti bezpečnosti státu zahrnuje:
(i) vlastizradu;
(ii) sabotáž - špionáž či porušení jakéhokoliv zákona týkajícího se státního a služebního tajemství tohoto státu nebo tajemství vztahujícího se k národní obraně státu.
3. V případech kolize práva platí následující pravidla:
a. Vojenské orgány vysílajícího státu mají prvotní právo vykonávat jurisdikci nad příslušníkem ozbrojených sil či civilní složky, pokud jde o
(i) delikty výlučně proti majetku či bezpečnosti tohoto státu nebo delikty výlučně proti osobě či majetku jiného příslušníka ozbrojených sil nebo civilní složky tohoto státu nebo osobě na něm závislé;
(ii) delikty plynoucí z jednání či opomenutí při výkonu služby.
b. V případě jakéhokoliv jiného deliktu mají prvotní právo vykonávat jurisdikci orgány přijímajícího státu.
c. Rozhodne-li se stát, který má prvotní právo, nevykonat jurisdikci, uvědomí o tom co nejdříve orgány druhého státu. Orgány státu, který má prvotní právo, zváží vstřícným způsobem žádost orgánů druhého státu o vzdání se tohoto práva v případech, kdy tento druhý stát přisuzuje takovému zřeknutí se práva zvláštní důležitost.
4. Z předchozích ustanovení tohoto článku nevyplývá pro vojenské orgány vysílajícího státu právo vykonávat jurisdikci nad osobami, které jsou státními příslušníky přijímajícího státu nebo osobami s trvalým pobytem na jeho území, pokud nejsou příslušníky ozbrojených sil vysílajícího státu.
5.
a. Orgány přijímajícího a vysílajícího státu si budou navzájem pomáhat při zatčení příslušníků ozbrojených sil či civilní složky nebo osob na nich závislých na území přijímajícího státu a při jejich předání orgánu, kterému přísluší výkon jurisdikce v souladu s výše uvedenými ustanoveními.
b. Orgány přijímajícího státu okamžitě uvědomí vojenské orgány vysílajícího státu o zatčení kteréhokoliv příslušníka ozbrojených sil či civilní složky nebo osoby závislé.
c. Je-li obžalovaný příslušník ozbrojených sil či civilní složky, nad nímž přísluší výkon jurisdikce přijímajícímu státu, v rukou státu vysílajícího, zůstane ve vazbě v tomto státě až do doby, kdy bude obviněn přijímajícím státem.
6.
a. Orgány přijímajícího a vysílajícího státu si budou navzájem pomáhat při všech nezbytných vyšetřováních deliktů a při shromažďování a předkládání důkazů, včetně jejich zajištění a - v odůvodněných případech - při předávání předmětů spojených s deliktem. Předání takových předmětů může být podmíněno jejich navrácením ve lhůtě stanovené orgánem, který je poskytl.
b. Orgány smluvních stran se navzájem neprodleně uvědomí o konečném vyřízení všech případů, v nichž dochází ke kolizi práva vykonávat jurisdikci.
7.
a. Trest smrti nesmí být orgány vysílajícího státu vykonán v přijímajícím státu, jestliže v podobných případech právní řád přijímajícího státu nestanoví takový trest.
b. Orgány přijímajícího státu vstřícným způsobem zváží žádost orgánů vysílajícího státu o pomoc při výkonu trestu odnětí svobody vyneseného orgány vysílajícího státu v souladu s ustanoveními tohoto článku na území přijímajícího státu.
8. Bylo-li proti obžalovanému vedeno trestní řízení v souladu s ustanoveními tohoto článku orgány jedné smluvní strany a byl-li obžalovaný zproštěn viny, nebo byl-li odsouzen a odpykává si, či odpykával si trest nebo byl-li mu trest prominut, nemůže být znovu souzen pro tentýž delikt na tomtéž území orgány jiné smluvní strany. Ovšem žádná ustanovení tohoto odstavce nebrání vojenským orgánům vysílajícího státu ve vedení soudního řízení proti příslušníkovi jeho ozbrojených sil za jakékoliv porušení disciplíny plynoucí z jednání či opomenutí, které zakládá skutkovou podstatu deliktu, za který byl souzen orgány jiné smluvní strany.
9. Kdykoliv je příslušník ozbrojených sil či civilní složky nebo osoba závislá soudně stíhán v rámci jurisdikce přijímajícího státu, má nárok:
a. na bezodkladné a rychlé soudní řízení;
b. být před zahájením soudního řízení informován o konkrétním obvinění či obviněních vznesených proti němu;
c. být konfrontován se svědky svědčícími proti němu;
d. na povinné předvolání svědků v jeho prospěch, spadají-li tito do jurisdikce přijímajícího státu;
e. mít na svou obhajobu právního zástupce dle vlastního výběru nebo bezplatného či přiděleného právního zástupce za podmínek platných v době pobytu na území přijímajícího státu;
f. mít k službám kvalifikovaného tlumočníka, považuje-li to za nutné; a
g. komunikovat se zástupcem vlády vysílajícího státu, a povoluje-li to soudní řád, má nárok na přítomnost tohoto zástupce u soudního řízení.
10.
a. Pravidelné vojenské jednotky či formace ozbrojených sil mají právo policejně chránit jakékoliv tábory, zařízení či jiné prostory, které mají v držení na základě dohody s přijímajícím státem. Vojenská policie ozbrojených sil může přijmout všechna příslušná opatření k zajištění a udržení pořádku a bezpečnosti těchto objektů.
b. Mimo tyto objekty bude vojenská policie rozmístěna jen na základě dohod s orgány přijímajícího státu a ve spolupráci s těmito orgány, a pouze pokud je toto rozmístění nezbytné pro udržení disciplíny a pořádku mezi členy ozbrojených sil.
11. Každá smluvní strana se bude snažit přijmout ustanovení, která považuje za nezbytná k zajištění přiměřené bezpečnosti a ochrany zařízení, vybavení, majetku, záznamů a oficiálních informací jiných smluvních stran na jejím území a pro potrestání osob, které porušují zákony přijaté k tomuto účelu.