XV.
Zkušenosti z projednání této věci, co do rozhodování o vazbě, ostatně zcela odpovídající poznatkům z projednávání jiných ústavních stížností dotýkajících se vazeb ukazují na nedostatečnost současné právní úpravy režimu vazby.
Všechny důvody, jak shora byly vyloženy, Ústavní soud, pokud jde o rozhodování o vazbě, stejně tak jako poznatky ex officio získané z projednání jiných ústavních stížností dotýkajících se důvodů a délky vyšetřovacích vazeb, nutí k obecným závěrům dotýkajícím se též současné právní úpravy režimu vazby a k úvahám de lege ferenda.
Předně, pokud jde o samotné zákonné důvody, jsou v současné úpravě konstruovány zcela odtrženě od skutku (trestného činu), pro který se vazba uvaluje (§ 67 tr. ř.), resp. pro který je pachatel stíhán; to již samo o sobě - při současné praxi orgánů činných v trestním řízení zejména - vede k takovému způsobu rozhodování, v němž mnohdy není daleko od jistých prvků libovůle, resp. zcela nepřezkoumatelného a často až příliš extenzivního výkladu zákonných a tedy i ústavních kautel. To se projevuje zejména u těžkých trestných činů, kdy veškerá současná zákonná kritéria pro uvalení vazby jdou více méně stranou a vlastním ( a mnohdy jediným) důvodem vazby je právě jen druh či povaha stíhaného trestného činu.
Co do zákonné délky vyšetřovací vazby jeví se současná právní úprava jako ne zcela vyhovující, neboť jen velmi obtížně se v ní lze vyrovnat především s procesními obstrukcemi, případně s takovými okolnostmi, které sám stát krátí na jeho právu na spravedlivý proces, jak na to bylo ostatně v tomto nálezu poukázáno.
Předseda III. senátu Ústavního soudu České republiky:
JUDr. Ševčík v. r.
******************************************************************