§ 7.
Zastupování.
(1) Nemůže-li úřední orgán na čas pro nějakou překážku zastávati svou službu nebo je-li na dovolené, nebo byl-li přidělen jinému úřadu, aniž bylo současně postaráno o náhradu za něho, má přednosta úřadu především hleděti k tomu, aby byla ubylá síla nahrazena větší výkonností ostatního personálu.
(2) Nestačí-li toto opatření k udržení spořádané úřední činnosti, podá přednosta zprávu nadřízenému úřadu, aby zjednal nápravu.
(3) Jde-li o úředníka odborného u úřadu okresního, nechť v případech neodkladných vyžádá si přednosta úřadu přispění odborného úředníka nejbližšího okresního úřadu, po případě odborníka soukromého, ale v každém případě podá zprávu úřadu župnímu.
(4) Všeobecným stálým zástupcem zemského presidenta je zemský vicepresident (§ 1 vládního nařízení ze dne 6. listopadu 1941, č. 24 Sb. z roku 1942, o pravomoci zemského vicepresidenta). Nemůže-li zemský vicepresident pro nějakou překážku zastávati službu po dobu delší tří dnů, vykonává jeho funkci jako jeho zástupce úředník právník, kterého určí ministr vnitra.
(5) Nemůže-li zemský president ani zemský vicepresident po případě za podmínek odstavce 4 zemského vicepresidenta pro nějakou překážku zastávati službu, přechází správa zemského úřadu na úředníka právníka nejstaršího podle hodnosti. Ministr vnitra může učiniti jiné opatření. Trvá-li překážka déle tří dnů, budiž oznámena ministru vnitra; nemůže-li tak učiniti ani zemský president ani zemský vicepresident, po případě za podmínek odstavce 4 zástupce zemského vicepresidenta, učiní toto oznámení úředník, na kterého přešla správa zemského úřadu, a podá případné návrhy.