II. C
(ústavnost lhůt spojených s podmínkou pobytu)
Ve druhé části svého návrhu skupina poslanců Poslanecké sněmovny navrhla zrušení následujících ustanovení stanovících lhůty pro uplatnění nároků z přezkoumávaných právních předpisů:
- § 8 odst. 1 věty druhé zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, znějící : "návrh musí být uplatněn do 31. prosince 1992 nebo do šesti měsíců od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o nevydání nemovitosti, jinak právo zanikne", - ustanovení § 13 odst. 1 téhož zákona,
- ustanovení § 13 odst. 2 téhož zákona ve slovech "uplatněné ve lhůtě uvedené v odstavci 1" a ve slovech "ode dne skončení lhůty uvedené v odstavci 1",
- ustanovení § 22 odst. 6 téhož zákona ve slovech "od účinnosti tohoto zákona",
- ustanovení § 22 odst. 8 téhož zákona ve slovech "ve lhůtě do konce roku 1993",
- ustanovení § 26 odst. 2 téhož zákona ve slovech "od účinnosti tohoto zákona",
- ustanovení čl. II zákona č. 183/1993 Sb., které stanoví dvouměsíční prekulzivní lhůtu pro uplatnění nároků, které z tohoto zákona vyplývají,
- a konečně zrušení ustanovení § 11 zákona České národní rady č. 243/1992 Sb., které stanoví prekulzivní lhůtu pro uplatnění nároků, které vyplývají z tohoto zákona.
K tomu je třeba uvést, že zákonem České národní rady č. 39/1993 Sb. byly v ustanovení § 13 odst. 1 tyto lhůty posunuty, popř. nově stanoveny. Konkrétně byla lhůta k uplatnění výzvy na vydání nemovitosti podle § 6 cit. zákona posunuta z 31.12.1993 a zcela nově stanovena lhůta pro uplatnění náhrady za mrtvý a živý inventář podle § 20 na 31.3.1993. Skupina poslanců žádá zrušení těchto a dalších lhůt obdobným způsobem jako v případě nálezu k obdobným ustanovením zákona č. 87/1991 Sb.
Ústavní soud tyto otázky posoudil a ve vztahu k návrhu na zrušení výše uvedených lhůt rovněž potvrzuje svůj právní názor, který vyslovil v nálezu Pl. ÚS 3/94 (č. 164/1994 Sb.). Pokud je existence práva spojena se lhůtou, tak v případě zjištění, že právo bylo omezeno neústavním způsobem, je nutno odstranit i překážku,která by bránila v jeho ústavním uplatnění, ať již osobě oprávněné, která byla neústavně zkrácena na svých právech, nebo vlastníkovi, kterým se stane na základě úspěšně uplatněného nároku na vydání nemovitosti. Ústavní soud taktéž setrval na svém původním stanovisku, pokud jde o nepřiměřenou krátkost lhůt ve vztahu k občanům žijícím v zahraničí. Ti tak měli ztíženou možnost provést opatření k tomu, aby nespravedlivě odňatý zemědělský majetek mohli získat zpět, ať již návratem do vlasti, nebo napadením neústavních ustanovení zákonů, které jim restituci majetku znemožňovaly. Taktéž Ústavní soud znovu připomíná své stanovisko o nutnosti dostatečného respektování rovných práv občanů v souvislosti s úpravou lhůt a své stanovisko k pojetí retroaktivity a právní jistoty (Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, Praha 1994, str. 286 až 288).
Pokud jde o rozdíl mezi lhůtami stanovenými časovým úsekem (dies a quo) a lhůtami stanovenými datem (dies ad quem), jedinou odlišnost nutno spatřovat v tom, že lhůty stanovené časovým úsekem (dies a quo) se znovu ve stejné délce otevřou pro osoby, které se stanou vykonatelností nálezu osobami oprávněnými, kdežto v případě lhůt stanovených datem (dies ad quem) nebude uplatnění restitučních nároků časově omezeno, pokud se neuplatní obecné lhůty.
Zde Ústavní soud očekává, že zákonodárce sám uvede právní úpravu do takového stavu, aby bylo zcela jasné, že nároky mohou uplatnit pouze ty osoby, kterým to zrušená ustanovení přezkoumávaných zákonů neumožňovala, a zároveň stanoví nové lhůty tam, kde jsou v důsledku nálezu Ústavního soudu zcela vypuštěny, přičemž je stanoví v takové délce, která bude přiměřená zrušené úpravě a současné situaci nově oprávněných osob. Ústavní soud prostředky, kterými by takové lhůty sám stanovil a upravil, podle našich ústavních předpisů, kterými je vázán nemá.
Předseda Ústavního soudu České republiky:
JUDr. Kessler v.r.
Práva na uvedení odlišného stanoviska k písmenům e) až k) a n) výroku nálezu v protokolu o jednání a na jeho připojení k rozhodnutí s uvedením jeho jména podle § 14 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, využili soudci Ústavního soudu České republiky JUDr. Ivana Janů, JUDr. Vlastimil Ševčík a JUDr. Pavel Varvařovský.
******************************************************************