§ 42
(1) K mlékárenskému ošetření a zpracování lze dodávat pouze hygienicky získané a stanoveným způsobem ošetřené mléko dojnic, které pocházejí z chovu prostého tuberkulózy a brucelózy a nevykazují příznaky onemocnění, přenosného mlékem na lidi.
(2) Z dodávky mléka k mlékárenskému ošetření a dalšímu zpracování musí být vyloučeno mléko
a) dojnic, které dojí méně než 2 l denně nebo u kterých byla změněna frekvence dojení po zahájení procesu zaprahování,
b) z prvních střiků,
c) s vyšším obsahem celkového počtu mikroorganizmů než 100 000 v 1 ml, vyjádřeného v podobě klouzavého geometrického průměru za poslední 2 měsíce, anebo s vyšším počtem somatických buněk než 400 000 v 1 ml, vyjádřeným v podobě klouzavého geometrického průměru za poslední 3 měsíce, přičemž aktuální počet mikroorganizmů nesmí být vyšší než 300 000 v 1 ml. Počty mikroorganizmů a somatických buněk se zjišťují nejméně dvakrát měsíčně,
d) s obsahem reziduí inhibičních, pesticidních a kontaminujících látek,
e) s bodem mrznutí vyšším než -0,515 °C, zjišťovaným nejméně jednou měsíčně. Při důvodném podezření na porušení mléka vodou se pod dohledem veterinárního lékaře okresní veterinární správy (dále jen "úřední veterinární lékař") odebere kontrolní vzorek mléka, a to 11 až 13 hodin po předchozím dojení. Pokud se takto prokáže, že vyšší bod mrznutí je přirozeného původu, nepovažuje se mléko za porušené vodou,
f) z jiného důvodu nepříznivě ovlivněné ve svém složení a vlastnostech, jakož i smyslově změněné.