§ 9.
(1) Příslušník Sboru má při výkonu služby zákonem stanovená práva stráže civilní i vojenské.
(2) Kdykoliv příslušník Sboru proti někomu služebně zakročuje, má užít, pokud to dovolují okolnosti, slov "jménem zákona". V takovém případě je každý, i příslušník vojska, povinen uposlechnouti jeho výzvy.
(3) Nedotčeny zůstávají předpisy o způsobu, jímž příslušník Sboru dává pokyny a výzvy při vykonávání zvláštních služeb (na př. při řízení dopravy nebo při službě letecké).
(4) Příslušník Sboru má právo při vykonávání svých služebních povinností žádat o vhodnou součinnost každý orgán veřejné služby, zvláště jiné útvary strážné, místní národní výbory, úřady civilní a velitelství i úřady vojenské, a v nebezpečí i každého občana.