§ 10.
(1) Příslušník Sboru smí při výkonu služby užít zbraně, šetře opatrnosti podle okolností případu potřebné, jen
a) v případě nutné obrany, aby odvrátil bezprávný útok vedený proti jeho osobě nebo mu bezprostředně hrozící, nebo útok na život jiné osoby;
b) jestliže se nebezpečný zločinec, proti kterému zakročuje, na jeho vyzvání nevzdá nebo se zdráhá opustiti svůj úkryt;
c) nelze-li jinak překonati odpor směřující k zmaření jeho služebního výkonu;
d) aby zamezil útěk nebezpečného zločince, jehož nemůže jiným způsobem zadržeti;
e) aby odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený objekt, po marné výzvě, aby bylo upuštěno od útoku;
f) v celním pohraničním pásmu, jestliže osoba po opětovné výzvě se nezastaví, snaží se uniknout a nemůže být jinak zadržena;
g) při výkonu služby letecké, aby přinutil k přistání letadlo, které neuposlechne nebo zřejmě nehodlá uposlechnout výzvy k přistání, dané podle platných předpisů;
h) při výkonu bezpečnostní služby na hraničních vodách, aby přinutil k přistání plavidlo, které neuposlechne nebo zřejmě nehodlá uposlechnout výzvy k přistání, dané podle platných předpisů.
(2) Zakročují-li příslušníci Sboru semknutě pod jednotným vedením a velením, platí o užití zbraně příslušné předpisy pro vojsko.