§ 1
(1) Docenty pro určitý obor mohou být jmenováni odborní asistenti, vědečtí (umělečtí) pracovníci nebo odborníci z praxe, kteří vyhovují morálně politickým požadavkům, v habilitačním řízení prokázali pedagogickou a vědeckou, popřípadě uměleckou způsobilost, mají potřebnou praxi, a nejde-li o jmenování docenty uměleckého oboru, mají vědeckou hodnost. Ve výjimečných a odůvodněných případech mohou být jmenováni docenty i ti, kdo nemají vědeckou hodnost.
(2) Pedagogická způsobilost uchazeče podle odstavce 1 se posuzuje podle výsledků jeho pedagogické činnosti.
(3) Vědeckou způsobilost podle odstavce 1 prokazuje uchazeč výsledky své vědecké práce, zejména vědeckými spisy, habilitační prací, která je buď samostatným spisem nebo souborem prací uchazeče, a její obhajobou. Jako habilitační práce může být předložena i práce, která nebyla zvlášť vypracována pro tento účel, avšak nesmí jít o práci totožnou s prací, jež byla podkladem pro udělení jiného titulu nebo vědecké hodnosti. Musí jít o práci společensky významnou, např. o realizaci plánovaného výzkumného úkolu. Uměleckou způsobilost prokazuje uchazeč zejména předložením uměleckých děl nebo přehledu výkonů.
(4) Potřebnou praxí podle odstavce 1 se rozumí zpravidla několikaletá odborná praxe, ve které uchazeč získal praktické zkušenosti nutné pro učitelskou činnost docenta v daném oboru; praxe se vykonává buďto na odborném pracovišti mimo vysokou školu, zejména jde-li o hlavní obory na vysokých školách technického, ekonomického a zemědělského směru a na lékařských fakultách, nebo na odborných pracovištích vysoké školy.