I.
Navrhovatel se v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhal, aby Ústavní soud vydal nález, kterým zruší ustanovení § 697 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále též "obč. zákoník"). Uvedl, že pod sp. zn. 15 C 127/2004 je před ním jako obecným soudem vedeno řízení, jehož předmětem je nárok pronajímatele města A. proti nájemkyni J. Z. na zaplacení nájemného z bytu a dále nárok na zaplacení poplatku z prodlení; jde o zaplacení částky 6 315 Kč s poplatkem z prodlení 2,5 promile denně, nejméně však 25 Kč za každý započatý měsíc z částky 6 315 Kč od 16. 12. 2003 do zaplacení. Navrhovatel v rámci přípravy jednání došel k závěru, že nárok žalobce na úhradu nájemného bude namístě posoudit dle § 696 odst. 1 obč. zákoníku a nárok na úhradu poplatku z prodlení pak podle § 697 obč. zákoníku. Zároveň však dovodil, že ustanovení § 697 obč. zákoníku, které má být při rozhodování této věci použito, je v rozporu s Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to s obecným právním principem rovnosti v právech co do zákonem založeného postavení účastníků tohoto závazkového vztahu.
Podle ustanovení § 697 občanského zákoníku nezaplatí-li nájemce nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu do pěti dnů po její splatnosti, je povinen zaplatit pronajímateli poplatek z prodlení. Navrhovatel uvádí, že posuzoval soulad napadeného ustanovení s Listinou ve světle rozhodnutí pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/02, které bylo publikováno ve Sbírce zákonů pod č. 40/2003. V něm Ústavní soud konstatoval, že právní rozlišování v přístupu k určitým právům nesmí být projevem libovůle, přičemž k porušení zásady rovnosti přístupu k právům dojde tehdy, jestliže se s různými subjekty, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, zachází rozdílným způsobem, aniž by existovaly objektivní a rozumné důvody pro uplatněný rozdílný přístup. Napadené ustanovení § 697 obč. zákoníku porušuje podle názoru navrhovatele princip rovnosti účastníků daného závazkového vztahu v přístupu k jejich právům v tom, že pro případ prodlení každého z účastníků stanoví jinou sankci, která je ve své podstatě nerovná a odporuje čl. 1 Listiny. Postavení pronajímatele a nájemce při prodlení s peněžitou úhradou je přitom srovnatelné, neboť oba jsou účastníky závazkového vztahu, který se zásadním způsobem neliší od jiných závazkových vztahů. Je-li totiž nájemce bytu v prodlení s úhradou nájemného nebo úhrady za plnění spojená s užíváním bytu, je pronajímatel oprávněn od něho požadovat dle ustanovení § 697 obč. zákoníku poplatek z prodlení, zatímco je-li pronajímatel v prodlení s vrácením přeplatku na nájemném, popř. přeplatku na plněních spojených s užíváním bytu, je nájemce oprávněn od něho požadovat dle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku jen úrok z prodlení. Nelze přitom odhlédnout od toho, že výše úroku z prodlení i poplatku z prodlení je vysoce rozdílná. Zatímco dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, dosahuje v současné době úrok z prodlení stanovený na dvojnásobek diskontní sazby České národní banky 2 % ročně (a v době svého maxima v období od 27. 5. 1997 do 13. 8. 1998 dosahoval prý 26 % ročně), je výše poplatku z prodlení stanovena týmž předpisem na 2,5 promile z dlužné částky denně, tj. více než 91 % ročně.
Navrhovatel dále uvedl, že pokud snad bylo snahou zákonodárce postihnout neplacení nájemného a plnění spojených s užíváním bytu sankcí s větším dopadem než je úrok z prodlení, nebyl k tomu dán racionální důvod, neboť neplacení nájemného je dostatečně sankcionováno výpovědním důvodem nájemní smlouvy dle § 711 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku. Důsledkem tohoto nerovného postavení je prý oproti tomu neospravedlnitelná finanční zátěž nájemců, kteří se (často z objektivních důvodů) dostali do finanční tísně, a v důsledku toho i do prodlení s úhradou nájemného, což jejich sociální postavení jen ztěžuje.
Dle názoru navrhovatele přitom nepostačuje toliko neaplikovat citované nařízení vlády č. 142/1994 Sb. při rozhodování obecného soudu dle čl. 95 odst. 1 Ústavy, neboť by prý v takovém případě nebylo možno přiznat pronajímateli ani právo na poplatek z prodlení (rozuměj: vůbec), jelikož by jeho výše nebyla stanovena, ani právo na úrok z prodlení, jelikož se na prodlení nájemce s úhradou nájemného a plnění spojených s užíváním bytu vztahuje právě speciální zákonné ustanovení § 697 občanského zákoníku, které má při aplikaci přednost před obecným předpisem § 517 odst. 2 občanského zákoníku.