I.
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem z 28. 3. 1999 sp. zn. 14 C 251/98 zamítl návrh stěžovatele proti odpůrci Českému červenému kříži, aby bylo určeno, že vlastníkem domu čp. 100 v Plzni, Pobřežní ulice č. 15 a pozemku parcelní č. 10248 v k.ú. Plzeň-město (dříve č. 4971) je stěžovatel.
V odůvodnění tohoto rozsudku soud zejména uvedl, že návrh měl povahu určovací žaloby. Soud shledal naléhavý právní zájem na určení vlastnictví, neboť stěžovatel neměl možnost jiným způsobem ovlivnit zápis v katastru nemovitostí, když jako vlastník předmětných nemovitostí je zapsán Český červený kříž. Podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, prý přešlo právo k předmětným nemovitostem na stěžovatele. Podle § 6 odst. 1 a 2 zákona č. 126/1992 Sb. stát navrátí Československému červenému kříži majetek, který mu byl odňat v období od 25. 2. 1948 do 31. 12. 1989 v rozsahu uvedeném v příloze tohoto zákona, přičemž tento majetek byl ke dni účinnosti tohoto zákona (tzn. k 1. 7. 1992) prohlášen za vlastnictví Československého červeného kříže. Podle přílohy tohoto zákona je pod položkou 10 jako vlastník předmětných nemovitostí uveden Československý červený kříž.
Došlo prý tedy k tomu, že zákon č. 172/1991 Sb. prohlásil za vlastníka předmětného domu stěžovatele a zákon č. 126/1992 Sb. za něj prohlásil Československý červený kříž. Proto Okresní soud Plzeň-město vycházel ze zápisu v katastru nemovitostí, podle něhož je vlastníkem uvedených nemovitostí Český červený kříž, a poněvadž se stěžovateli nepodařilo prokázat opak, odpovídá katastrální zápis skutečnému stavu věci. Z hlediska vztahu obou zákonů považoval soud za speciální zákon č. 126/1992 Sb., jímž je předmětná nemovitost konkrétně specifikována (a který má tedy přednost), a za obecný zákon č. 172/1991 Sb. Protože k jedné věci nemůže mít vlastnické právo více osob, nejde-li o spoluvlastnictví, dospěl soud k závěru, že vlastníkem předmětné nemovitosti je odpůrce (Český červený kříž) a stěžovatelův návrh zamítl.
Krajský soud v Plzni rozsudkem z 13. 9. 1999 sp. zn. 15 Co 426/99 rozsudek Okresního soudu Plzeň-město (I.) ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že stěžovatel je vlastníkem domu čp. 100 v Plzni, Pobřežní ul. č. 15 (dále jen "předmětný dům") potvrdil a (II.) ve výroku ohledně pozemku č.p. 10248 v k.ú. Plzeň (dále jen "předmětný pozemek") změnil tak, že stěžovatel je vlastníkem tohoto pozemku.
V odůvodnění tohoto rozsudku Krajský soud v Plzni prohlásil za nepochybné, že stavba předmětného domu byla dokončena v roce 1933, z čehož plyne, že tento dům nemohl být předmětem kupní smlouvy uzavřené ve Vídni již v roce 1906, takže tato kupní smlouva se mohla týkat toliko předmětného pozemku. O tom, že stěžovatel vlastnil předmětný pozemek, ostatně svědčí i výpis z pozemkové knihy z roku 1932. Usnesením Městského zastupitelstva v Plzni ze dne 27. 10. 1933 město věnovalo dům do trvalého a bezplatného užívání Československému červenému kříži.
Předmětný dům prý postavil z vlastních prostředků Spolek Československého červeného kříže, avšak nestal se jeho vlastníkem, neboť podle zásady "superficies solo cedit" stavba sledovala právní osud pozemku a "případné uvedení stavby v příslušné vložce pozemkové knihy bylo spíše informativní a nemělo větší význam". Vlastníkem této budovy se tedy stalo - jakožto majitel pozemku - město Plzeň, které také Spolku Československého červeného kříže vyplatilo náklady vynaložené na stavbu. K zestátnění obou nemovitostí došlo zřejmě v roce 1950. Je prý proto správné i stěžovatelovo tvrzení, že se obě nemovitosti staly dnem účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. (tzn. 24. 4. 1991) stěžovatelovým vlastnictvím, což bylo posléze uvedeno i v katastru nemovitostí.
Krajský soud v Plzni dále dovodil, že po té, co zákon č. 126/1992 Sb. nabyl účinnosti (1. 7. 1992), je nutno odlišit právní osud předmětného domu a předmětného pozemku, neboť podle tohoto zákona stát navrátí Československému červenému kříži majetek, který mu byl odňat v období od 25. 2. 1948 do 31. 12. 1989 v rozsahu uvedeném v příloze tohoto zákona. Nemovitý majetek uvedený v příloze se prohlašuje ke dni účinnosti zákona za vlastnictví Československého červeného kříže. Protože v této příloze (pozn.: pod bodem 10) je uveden i předmětný dům a stavební parcela č. 89, došlo tím podle názoru odvolacího soudu k platnému nabytí vlastnického práva Československým červeným křížem a stěžovateli vznikla povinnost toto vlastnictví respektovat. V době účinnosti zákona č. 126/1992 Sb. stát sice nebyl vlastníkem budovy, která přešla do vlastnictví města, "avšak věc takto přešla se všemi právy a povinnostmi, které se k tomuto majetku vztahují, včetně povinnosti věc vydat oprávněnému restituentovi, nebo jako je tomu v dané věci, tomu, koho označí zákon". Navíc zákon č. 126/1992 Sb. je ve vztahu k zákonu č. 172/1991 Sb. zákonem speciálním, jak uvedl již soud nalézací. V této části návrhu proto Krajský soud v Plzni rozsudek okresního soudu potvrdil.
Ohledně předmětného pozemku však Krajský soud v Plzni dospěl k závěru, že ve vlastnictví Československého červeného kříže nebyl a uvedené vlastnické právo nevzniklo ani ze zákona, neboť zákon č. 126/1992 Sb., "ať již z jakýchkoliv důvodů", se o tomto pozemku nezmiňuje a vznik vlastnického práva Československému červenému kříži k němu proto nelze dovodit. Zápis v katastru nemovitostí byl tedy v tomto směru nesprávný. V tomto rozsahu proto Krajský soud v Plzni stěžovatelovu návrhu vyhověl.