F.
15. Ústavní soud nejprve hodnotil otázku, zda navrhovatel je oprávněn podat návrh na zrušení napadeného ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. Aktivní legitimaci soudu k podání návrhu na zrušení právního předpisu, resp. jeho ustanovení, vymezuje čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky tak, že pokud soud dospěje k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. V § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu se stanoví, že návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky.
16. V posuzované věci (viz zjištění učiněná Ústavním soudem ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 30 C 47/2003) s ohledem na předmět sporu, v němž se žalobkyně domáhala vůči vedlejší účastnici náhrady škody vzniklé údajným nesprávným úředním postupem, dochází k aplikaci napadeného ustanovení, tudíž je naplněn požadavek čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky. Tato aplikace § 13 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je výsledkem postupu zvoleného soudem prvního stupně, byť by o jeho správnosti mohly existovat důvodné pochybnosti. Ústavní soud nicméně připouští, že i v takových situacích může být navrhovatel, tj. obecný soud, považován za aktivně legitimovaného k podání návrhu na zrušení ustanovení právního předpisu, které hodlá při rozhodování použít. Z tohoto důvodu Ústavní soud přikročil k věcnému projednání návrhu. V případě pochybností o aktivní legitimaci navrhovatele je totiž třeba zvolit takový výklad, který by věcné projednání návrhu umožnil.