§ 3
(1) Zvláštní dodatková dovolená v délce jednoho kalendářního týdne přísluší pracovníkům, kteří za podmínek uvedených v § 1 pracují celý kalendářní rok.
(2) Pro účely této zvláštní dodatkové dovolené se jako výkon práce posuzuje doba
a) pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, za které organizace odpovídá,
b) kdy pracovník nepracuje pro překážky v práci, popřípadě byl převeden na jinou práci než uvedenou v § 2 odst. 1, pokud tato doba nepřesahuje celkově 30 pracovních dnů v kalendářním roce,
c) dovolené na zotavenou,
d) kdy si pracovník vybírá náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek,
e) kdy pracovník nepracuje proto, že je svátek, za který mu přísluší náhrada mzdy, popřípadě za který se mu jeho měsíční mzda (plat) nekrátí.