Závazný postup č. 53
Stanovení hořlavosti plastů
Podstata metody
1. Metoda je založena na stanovení délky zuhelnatělé části zkušebního tělesa a doby jeho hoření jako výsledku působení plamene plynového kahanu na volný konec vodorovně upevněného zkušebního tělesa po dobu 60 s.
Metoda není použitelná pro plasty, u nichž zkušební tělesa shoří dříve než za 60 s, nebo se zkroutí tak, že na ně plamen nedosáhne.
Zkušební tělesa
2. Ke zkoušce se používají zkušební tělesa ve tvaru tyče o délce nejméně 100 mm, o šířce od 10 do 15 mm, tloušťce od 3 do 5 mm a s plochou příčného průřezu od 40 do 50 mm2.
Zkušební tělesa se označí na širších polohách ryskou kolmou k podélné ose zkušebního tělesa ve vzdálenosti 80 mm od konce, který se bude zapalovat.
Ke zkoušce se používá nejméně 5 zkušebních těles.
Zkušební zařízení a materiál
3. Ke zkoušce se používá:
- zkušební komora o objemu nejméně 1 m3, v níž nesmí vzniknout průvan, opatřená ventilací, kterou je možno vypnout během zkoušky a zapnout ihned po zkoušce. Stěny komory je nutno pokrýt hliníkovou fólií, plechem nebo podobným materiálem,
- Bunsenův plynový kahan o průměru 9,5 mm,
- zařízení pro upevnění zkušebního tělesa a Bunsenova kahanu,
- stopky,
- plyn propan-butan.
Příprava ke zkoušce
4. Do komory se umístí zařízení pro upevnění zkušebního tělesa a plynového kahanu. Zkušební těleso se upevní tak, aby jeho širší plocha byla ve vodorovné poloze a aby délka volné části zkušebního tělesa byla nejméně 80 mm (viz obr.)
Obrázek č. 1
Bunsenův kahan se ustaví ve svislé poloze, zapálí se plyn a vyreguluje se tak, aby nesvítivý plamen byl asi 100 mm dlouhý. Potom se kahan upevní tak, aby svíral s vodorovnou rovinou úhel 45°.
Postup zkoušky
5. Kahan připravený ke zkoušce se přesune k volnému konci zkušebního tělesa, aby horní okraj kahanu byl vzdálen od spodního okraje zkušebního tělesa 30 mm a spodní okraj ústí kahanu byl v průmětu vzdálen 5 mm od volného konce zkušebního tělesa. Od tohoto okamžiku se počítá doba působení plamene na zkušební těleso a spustí se stopky.
6. Za 60 s od začátku působení plamene se kahan zhasne, současně se opět spustí stopky a měří se doba hoření zkušebního tělesa.
7. Když přední okraj plamene dosáhne značky na zkušebním tělese, zastaví se stopky, zkouška se přeruší a plamen se uhasí. Jestliže zkušební těleso uhasne dříve, než pření okraj plamene dosáhne značky na zkušebním tělese, zkouška se přeruší 30 s po zhasnutí kahanu.
8. Na obou širších plochách zkušebního tělesa se změří nejmenší vzdálenost mezi značkou a okrajem zuhelnatělé části. Pro výpočet se použije menší hodnota z obou měření.
Zpracování výsledků
9. Délka zuhelnatělé části zkušebního tělesa (L) v mm se vypočítá podle vzorce:
n
. ∑ (80 - li)
i=l
L = ----------------- ,
n
kde li nejmenší vzdálenost mezi značkou a zuhelnatělou částí
i-tého tělesa v mm,
n počet zkoušených těles.
10. Průměrná doba hoření se stanoví jako aritmetický průměr doby hoření nejméně pěti zkušebních těles.
Záznam o zkoušce
11. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
a) rozměry zkušebních těles,
b) délku poškozené části v mm,
c) dobu hoření v s,
d) zvláštní poznatky získané během zkoušky, jako je špatná zápalnost, vznik dýmů, změna barvy, tavení bez hoření, skapávání hořících části, borcení apod.