Závazný postup č. 4
Stanovení detonační schopnosti průmyslových trhavin
Podstata zkoušky
1. Detonační schopností se rozumí schopnost trhaviny detonovat za předepsaných podmínek spolehlivě a beze zbytku po celé délce nálože.
2. Při stanovení detonační schopnosti se používá k roznětu zkoušené trhaviny jednotného počinu tělískem z lisovaného pentritu (metoda A). Trhaviny, u nichž je předepsán roznět rozněcovadlem s iniciační mohutností nejméně stejnou jako má rozbuška č. 8, jsou při stanovení detonační schopnosti podrobeny i další zkoušce roznětem rozbuškou č. 3, nebo rozbuškou č. 8 u trhavin, u nichž výrobce citlivost k rozbušce č. 3 nezaručuje (metoda B).
Zkušební vzorky
3. Zkušebními vzorky jsou:
a) náložky trhaviny ze sériové výroby daného průměru a hmotnosti, které se sestavují v nálože délky nejméně 600 mm (u náložek jmenovitého průměru do 65 mm včetně) nebo nejméně 1 500 mm (u náložek jmenovitého průměru nad 65 mm). Použité náložky nesmí být deformovány.
b) trhavina v trubce z tvrdého polyvinylchloridu s uzavřeným dnem délky 1500 mm (u trhavin, i nichž nelze připravit nálož podle čl. 3a), např. nenáložkovaných, kapalných apod.)
Příprava zkušební náloží
4. U náložkovaných trhavin se zkušební nálože sestavují z náložek zkoušené trhaviny na dřevěné podložce se žlábkem. Náložky se k sobě těsně přitisknou čely tak, aby se dotýkaly po celé ploše čel a byly zajištěny proti posunutí, např. připevněním textilní lepící páskou.
5. U nenáložkovaných trhavin se zkušební nálož připraví naplnění zkoušené trhaviny do trubky z tvrdého PVC. Je nutno, aby vnitřní průměr použité trubky byl stejný nebo nejvýše o 30% větší než je nejmenší povoleny průměr zkoušené trhaviny.
Zkušební zařízení
6. Zkušební zařízení se sestaví z následujících pomůcek:
- rozbuška č. 3 Cu
- rozbuška č. 8 Cu
- rozbuška č. 8 Al nebo elektrická mžiková rozbuška s měděnou dutinkou
- počinové tělísko válcového tvaru z lisovaného pentritolu Np 10 T, průměru 40 mm, hmotnosti 150 g, hustoty 1,60 ± 0,01 g.cm-3, s otvorem pro rozbušku v podélné ose
- dřevěná podložka tloušťky 15 mm, šířky 50 mm, délky 600 mm, se žlábkem hloubky 6 mm a šířky 25 mm (pro náložky o průměru do 65 mm včetně)
- dřevěná podložka tloušťky 20 mm, šířky 100 mm, délky 1 500 mm, se žlábkem hloubky 15 mm a šířky 48 mm ( pro náložky o průměru nad 65 mm)
- trubka z neměkčeného polyvinylchloridu, délky 1 500 mm
Postup zkoušky
7. Stanovení detonační schopnosti počinovým tělískem - metoda A.
Na urovnaném terénu (písek, hlína apod.) se položí zkušební nálož podle čl. 4 nebo čl. 5. Do masy trhaviny na čele nálože se úplně zasune počinové tělísko, adjustuje se rozbuškou čl. 8 Al nebo elektrickou rozbuškou a sestava se přivede k detonaci. U náloží s průměrem menší než 40 mm se počinové tělísko přiloží těsně k uříznutému čelu první náložky zkušební nálože podle čl. 4. Je nutno, aby počinové tělísko bylo přitom ve styku s masovou zkoušené trhaviny na celé čelní ploše zkušební nálože.
8. Stanovení detonační schopnosti rozbuškou č. 3 a č. 8 - metoda B.
Na urovnaném terénu (písek, hlína apod.) se položí zkušební nálož podle čl. 4 nebo čl. 5. V jednom jejím čele se upraví důlek pomocí kolíku z nejiskřivého materiálu a do důlku se zasune rozbuška č. 3 (resp. rozbuška č.8) tak, aby byla celá v trhavinové mase. Sestava se pak přivede k detonaci.
9. Zkoušky podle čl.7 a čl.8 se provádějí vždy třikrát se zkušebním vzorkem ve stejném uspořádání.
Zhodnocení zkoušky
10. Požaduje se, aby ve všech případech podle čl.9 zkušební vzorek detonoval po celé délce nálože. Úplnost detonace se zjišťuje ze stopy na podkladu, je nutno, aby byla patrná po celé délce nálože. V okolí nesmí být patrny zbytky trhaviny. Nevyhoví-li zkušební vzorek v jednom případě požadavku úplnosti detonace, opakují se zkoušky podle čl.7 a čl.8 každá šestkrát. Zkoušená trhavina vyhovuje, nedojde-li při těchto zkouškách k nevyhovujícímu výsledku.
Záznam o zkoušce
11. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje následující:
a) průměr náložek zkoušené trhaviny, případně rozměry trubky PVC
b) použitou metodu zkoušení
c) teplotu a relativní vlhkost vzduchu při zkoušce
d) výsledky jednotlivých zkoušek
e) u zkušebních náloží podle čl.5 i objemovou hmotnost trhaviny v náloži.