Závazný postup č. 33
Zkouška zážehového impulsu elektrických rozněcovadel
Všeobecně
1. Bezpečný impuls eb je nejvyšší přípustné množství elektrické energie, přivedené na každou jednotku odporu rozněcovadla, aniž by je přivedlo k pracovní činnosti.
2. Zážehový impuls ez je množství elektrické energie, která se musí dodat každé jednotce odporu rozněcovadla, aby bylo přivedeno k pracovní činnosti.
3. Není-li v podnikové normě rozněcovadla předepsáno jinak, zkouší se při stávající teplotě a vlhkosti zkušebního prostoru.
Účel a význam zkoušky
4. Z výsledku zkoušky zážehového impulsu lze usuzovat, zda citlivost k zážehu rozněcovadel je v mezích, předepsaných technickým požadavkem rozněcovadla.
Podstata zkoušky
5. Vzorek rozněcovadla, zapojený v elektrickém obvodu o předepsané hodnotě celkového odporu Rc se zatíží proudovým impulsem ze zkušebního kondenzátoru předepsané kapacity a napětí a zjišťuje se, zda došlo k roznětu zkoušeného vzorku.
Zkušební zařízení
6. Schema zapojení elektrické části zkušebního zařízení:
Obrázek č. 1
G - generátor
P1 - voltmetr
P2 - kondenzátor
C - kondenzátor
S - tlačítko
R - nastavitelný odpor
E - elektrické rozněcovadlo
Ke zkoušce je třeba:
Generátor stejnosměrného napětí s plynulou regulací, s rozsahem napětí do 3000 V.
Zkušební kondenzátor s papírovým dielektrikem o kapacitě 10 μF ± 2% pro rozněcovadla s bezpečným proudem menším než 4 A a o kapacitě 80 μF ± 2% pro rozněcovadla s bezpečným proudem rovným nebo větším než 4 A.
Voltmetr z rozsahem od 0 do 3000 V třídy přesnosti do 1.
Ohmmetr třídy přesnosti 2,5 upravený tak, aby jeho proud nakrátko nebyl větší než 20 mA.
Dvoupólové tlačítko.
Nastavitelný odpor s rozsahem 0 až 40 Ω.
Bezpečnostní box - např. krabice ze silnostěnného plechu, do něhož se umístí rozněcovadlo opatřené rozbuškou.
Zkušební vzorky
7. U odebraných zkušebních vzorků se kontrolují mezní hodnoty zážehového impulsu, předepsaného podnikovou normou rozněcovadla. Polovina vzorků se přezkouší na bezpečný impuls eb, přičemž žádný kus nesmí zažehnout, druhá polovina na zážehový impuls ez, přičemž u žádného vzorku nesmí dojít k selhávce zážehu.
Postup zkoušky
8. Zkušební zařízení se sestaví podle vyobrazení schematu a zkoušený vzorek se připojí do obvodu. Tlačítko S je přitom v klidové poloze 1.Nastavitelným odporem R se nastaví celkový odpor obvodu Rc = R + E, na hodnotu Rc = 40 Ω pro rozněcovadla s bezpečným proudem menším než 4 A a 10 Ω pro rozněcovadla s bezpečným proudem velikosti 4 A a vyšším. Napětí U, na kondenzátoru C, měřené voltmetrem P1 se nastaví na hodnotu odpovídající bezpečnému eb resp. zážehovému ez impulsu. Napětí U ve voltech se vypočte ze vztahu:
2.Rc.e
U = √ -------------
C
kde Rc hodnota celkového odporu obvodu v ohmech
e hodnota bezpečného, resp. zážehového impulsu,
předepsaného pro zkoušené vzorky téhož typu
rozněcovadla v J/Ω.
C kapacita kondenzátoru ve F.
9. Po nabití kondenzátoru C napětím U se stiskne tlačítko S do polohy 2. Tím dojde k vybití energie, nahromaděné v kondenzátoru C do obvodu o celkovém odporu Rc. Sleduje se, zda došlo k zážehu zkoušeného vzorku. Po uvolnění tlačítka S se oba kontakty vrátí do polohy 1.
Zhodnocení zkoušky
10. Rozněcovadlo vyhovuje zkoušce, jestliže u žádného vzorku, zkoušeného předepsaným bezpečným impulsem, nedojde k zážehu a jestliže všechny vzorky zkoušené předepsaným zážehovým impulsem zažehnou, jinak nevyhovuje.
Záznam o zkoušce
12. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje
a) údaje o použitém zkušebním zařízení,
b) zkušební podmínky podle technického požadavku,
c) počet zkoušených kusů.