Závazný postup č. 31
Zkouška vodotěsnosti elektrických rozněcovadel
Podstata zkoušky
1. Zkouškou se zjišťuje správná a bezpečná funkce rozněcovadel, které byly vystaveny účinkům vody za předepsaných podmínek.
Stupeň přísnosti zkoušky
2. Podle typu rozněcovadel se zkouška vodotěsnosti provádí těmito způsoby:
a) Ponořením rozněcovadel do otevřené nádoby s vodou, přitom rozněcovadla jsou předem temperována na teplotu vody.
b) Ponořením rozněcovadel do otevřené nádoby s vodou, přitom rozněcovadla jsou předem temperována na teplotu vyšší, než je teplota vody.
c) Vystavením rozněcovadel zvýšenému přetlaku vody.
Zkušební podmínky
3. Zkoušky dle bodů 2a) a 2c) se provádí při teplotě vody 20 ± 3°C. Před zkouškou se rozněcovadla temperují při této teplotě pod dobu 2 hodin.
4. Zkouška dle bodu 2b) se provádí při teplotě vody 0°C. Před zkouškou se rozněcovadla temperují po dobu 2 hodin při teplotě uvedené v technickém požadavku zkoušeného rozněcovadla, nejméně však při teplotě dle bodu 3.
Zkušební zařízení
5. Zkušební zařízení pro zkoušky podle čl. 2a) a 2b) se skládá z vhodné nádoby o průměru nejméně 0,2 m a výšce do 0,4 m.
6. Zkušební zařízení pro zkoušku podle čl. 2c) se skládá z tlakové nádoby s odnímatelným víkem, opatřené pojistným ventilem a přívodem tlakové vody od tlakové zkoušečky. Je nutno, aby tlaková zkoušečka byla schopna dodávat přetlak ve výši stanovené v technickém požadavku zkoušeného rozněcovadla.
Postup zkoušky
7. Při zkoušce podle čl. 2a) se rozněcovadla po předepsané temperaci podle čl.3 ponoří do nádoby s vodou teploty podle čl.3 na dobu, stanovenou v technickém požadavku zkoušeného rozněcovadla.
8. Při zkoušce podle čl. 2b) se rozněcovadla bezprostředně po předchozí temperaci podle čl.4 ponoří do nádoby s vodou teploty podle čl.4 na dobu 1 hodiny.
9. Při zkoušce podle čl. 2c) se rozněcovadla po předchozí temperaci podle čl.3 vloží do tlakové nádoby naplněné vodou teploty podle čl.3. Nádoba se hermeticky uzavře a po uzavření se vytvoří v nádobě přetlak, předepsaný v technickém požadavku zkoušeného rozněcovadla.
10. Po vyjmutí rozněcovadel z vody se zkoušené vzorky podrobí zkoušce současnosti roznětu podle Závazného postupu č. 34.
11. Počet vzorků (n) pro některý z postupů podle čl.7, 8 a 9 se stanoví na základě technického požadavku zkoušeného rozněcovadla podle ukazatelů spolehlivosti P a p (v %) z tabulky č.1 matematicko - statického hodnocení (viz Závazný postup č. 54).
Zhodnocení zkoušky
12. Rozněcovadlo vyhovuje požadované odolnosti proti vodě, je-li počet vzorků, u nichž došlo při zkoušce podle čl.10 k selhávce, stejný nebo nižší, než limitní počty (x) uvedené v tabulce, přičemž u každé ze zkoušek podle čl.2 se povolují nejvýše dvě selhávky (x).
Záznam o zkoušce
13. Záznam o zkoušce, kromě údajů podle § 5 této vyhlášky, obsahuje:
a) počet zkoušených kusů
b) zkušební podmínky