CODEXIS® Přihlaste se ke svému účtu
CODEXIS® ... 246/1996 Sb. Vyhláška, kterou se stanoví podrobnější podmínky pro povolování výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek do oběhu a jejich přezkušování B. Stanovení teploty vzbuchu výbušnin

B. Stanovení teploty vzbuchu výbušnin

246/1996 Sb. Vyhláška, kterou se stanoví podrobnější podmínky pro povolování výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek do oběhu a jejich přezkušování

B. Stanovení teploty vzbuchu výbušnin

Účel zkoušky

8. Zkouškou se zjišťuje citlivost výbušnin k tepelnému podnětu. Teplota vzbuchu je teplota, při níž dojde ke vznícení, vzbuchu nebo explozi (dále jen vzbuchu) zkoušené výbušniny při zahřívání předepsaným způsobem. Teplota vzbuchu se udává ve °C.

Podstata zkoušky

9. Výbušnina se zahřívá za stejnoměrného zvyšování teplo ty do okamžiku, kdy dojde ke vzbuchu. Teplota vzbuchu se měří teploměrem.

10. Stanovení teploty, vzbuchu se provádí se vzorky výbušnin v původním stavu nebo se vzorky upravenými. Způsob úpravy vzorků (mechanické rozmělnění nebo vysoušení) je však nutno uvést v záznamu o zkoušce.

11. Pro zkoušky se na analytických vahách navažují tato množství vzorku:

a) u jednosložkových třaskavin 0,025 g

b) u směsí třaskavin a třaskavých složí 0,050 g

c) u trhavin a ostatních výbušnin 0,100 g

Zkušební zařízení

12. Zkouší se na zkušebním zařízení, u něhož se dociluje předepsaného teplotního vzestupu podle čl. 13, např. na zařízení podle obr. 1. Součástí zkušebního zařízení je úředně ověřený teploměr -10/+400°C:2°C a skleněné zkumavky o průměru 14 mm, délce 100 mm a tloušťce stěny 0,75 mm, pro zkoušky třaskavin se dovoluje použít kovových zkumavek z korozivzdorné oceli.

Obrázek č. 1

1 - vkládací nosič s otvory o hloubce 44,5 mm a průměru asi 16 mm, 2 - zkumavka, 3 - zkoušená výbušnina, 4 - teploměr, 5 - kovová lázeň, 6 - elektrická pícka, 7 - spojení s regulací teploty

Postup zkoušky

13. Do vyčištěných otvorů nosiče zkumavek se vpraví asi 7 g nízkotavitelné slitiny Bi 50 - Sn 16 - Pb.

Do jednoho otvoru se současně umístí zkumavka s vloženým teploměrem a takové množství slitiny, aby po jejím roztavení byla v ní rtuťová nádobka teploměru zcela ponořena. Poloha teploměru se zajistí držákem.

Zkušební zařízení se vyhřívá tak, aby teplota kovové lázně plynule vzrůstala o 5 ± 0,5°C za minutu. Jakmile teplota dosáhne 100°C, umístí se do volného prostoru zkumavka se vzorkem zkoušené výbušniny v množství podle čl.12. V okamžiku, kdy dojde ke vzbuchu, se teplota lázně zjištěná teploměrem zaznamená.

Pokud nedojde ke vzbuchu výbušniny při vzrůstu teploty o 5 ± 0,5°C.min-1 do teploty o 50°C vyšší než je předpokládaná teplota vzbuchu, provede se nová zkouška při vzrůstu teploty o 20 ± 2°C.min-1. Tuto skutečnost je však nutno uvést v záznamu o zkoušce. Teplota vzbuchu ve °C (x) se koriguje podle vzorce:

x = t + 0,00016.n.(t-t1),

kde t teplota odečtená na teploměru, (°C)

t1 teplota ovzduší měřená uprostřed vyčnívajícího sloupce

rtuti druhým teploměrem, (°C)

n počet stupňů stupnice teploměru, vyčnívající nad okraj

nosiče zkumavky.

Zhodnocení zkoušky

14. Zkouška se provádí nejméně třikrát, přičemž nejnižší zjištěná hodnota se považuje za teplotu vzbuchu.

Záznam o zkoušce

15. Záznam o zkoušce kromě údajů podle § 5 této vyhlášky obsahuje:

a) způsob úpravy vzorku,

b) velikost navážky,

c) volený vzestup teploty,

d) charakter vzbuchu.