II.
Rekapitulace vyjádření účastníků řízení
16. Ústavní soud si vyžádal spisovou dokumentaci a vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili k návrhu na zrušení napadeného ustanovení. K vyjádření vyzval s ohledem na jeho působnost i Ministerstvo spravedlnosti.
17. Senát ve svém vyjádření podepsaném jeho předsedou Přemyslem Sobotkou uvedl, že napadené ustanovení je v zákoně od počátku jeho platnosti s účinností od 1. dubna 1964, aniž by bylo dotčeno jakoukoliv změnou. Poněvadž byl Senát ustaven až v roce 1996, je zřejmé, že na schválení tohoto ustanovení neparticipoval.
18. Poslanecká sněmovna ve svém vyjádření podepsaném její místopředsedkyní Miroslavou Němcovou shrnula relevantní části důvodové správy k příslušnému vládnímu návrhu zákona o rodině, jehož součástí bylo i napadené ustanovení, jakož i legislativní proces v Národním shromáždění Československé socialistické republiky v jeho III. volebním období. Zároveň dodala, že přes rozsáhlou novelizaci zákona o rodině v následujících letech nebylo doposud napadené ustanovení novelizováno.
19. Ministerstvo spravedlnosti ve svém vyjádření uvedlo, že právní prostředky k určení otcovství vycházejí z několika společenských požadavků. Tím základním je především ten, aby dítě mělo oba své rodiče. Dalším je požadavek, aby se právní vztah v co největším počtu případů ztotožňoval i se vztahem biologickým. V neposlední řadě je pak žádoucí, aby byl tento vztah určen v co možná nejkratší době po narození dítěte, což naplňuje požadavek maximální stability právního vztahu rodiče a dítěte. Při uplatňování všech těchto požadavků je nutné řídit se zejména zásadou ochrany zájmů dítěte. Ve věci stěžovatele je podle Ministerstva spravedlnosti prokázána neexistence biologického vztahu mezi stěžovatelem a 2. vedlejším účastníkem (tj. dítětem, jehož otcovství stěžovatel popírá). Je důležité posoudit otázku, zda udržení nesouladu právního vztahu se stavem faktickým je v zájmu dítěte či nikoli. Za těchto okolností měl nejvyšší státní zástupce více zvážit svou možnost podat návrh na popření otcovství, neboť uvedené skutečnosti naplňují zákonné podmínky, za kterých je možné k tomuto kroku přistoupit. Není možné v tomto případě vystačit pouze s obecným tvrzením, že popření otcovství muže, který zjevně není biologickým otcem dítěte a který k tomuto dítěti nemá ani jiný citový, pro dítě prospěšný vztah, není v zájmu dítěte. Ministerstvo spravedlnosti ale nesouhlasí s návrhem zrušit napadené ustanovení zákona o rodině, nýbrž i s ohledem na to, že se současný právní stav a dosavadní praxe orgánů justice probíhající v jeho mezích dostává v některých případech do rozporu s judikaturou Ústavního soudu a Evropského soudu, navrhuje přistoupit k jeho legislativní změně. Ta by měla zpřesnit podmínky, za kterých je možné podat návrh na popření otcovství i po uplynutí zákonem stanovené lhůty v případech, kdy není v zájmu dítěte ani v zájmu otce zapsaného do matriky zachování nesouladu právního vztahu a stavu faktického.
20. Veřejný ochránce práv sice není účastníkem řízení o návrhu stěžovatele na zrušení ustanovení § 57 odst. 1 zákona o rodině, ale jako kolizní opatrovník nezletilého L. S. v řízení o ústavní stížnosti se vyjádřil i k tomuto návrhu. Ve svém vyjádření nedoporučil návrhu vyhovět s ohledem na ustálený systém právních domněnek otcovství a časové omezení možnosti popírání otcovství odůvodněné potřebou stability rodiny jako základní společenské jednotky. Současně poukázal na evidentní střet několika oprávněných Ústavou České republiky chráněných zájmů - vedle legitimního zájmu na popření "matrikového otcovství" v konkurenci s exaktně zjištěným otcovstvím biologickým a práva dítěte znát své rodiče je třeba respektovat i právo matky na ochranu její cti a soukromí a právo dítěte na nezasahování do jeho soukromého života, cti a dobré pověsti. Současně zdůraznil neexistenci zákonné úpravy, která by umožnila soudům ukládat účastníkům (matrikovému otci, matce a dítěti) povinnost podrobit se testům DNA a riziko pořizování takových testů pokoutním způsobem.