§ 14a).
(1) Nárok na sirotčí provisi má dítě mladší sedmnácti let v případě úmrtí pojištěného otce nebo pojištěné matky, požíval-li zemřelý rodič provise nebo měl-li na ni nárok. Nemanželské dítě má však nárok na sirotčí provisi zakládající se na pojištění jeho otce jen tehdy, bylo-li otcovství soudně zjištěno anebo za života otcova mimosoudně uznáno.
(2) Osvojenec mladší sedmnácti let má nárok na sirotčí provisi po osvojiteli pouze tehdy, bylo-li osvojení provedeno alespoň půl roku před nápadem provise osvojiteli nebo před jeho smrtí.
(3) Zanechal-li pojištěnec (provisionista) osiřelé vnuky nebo nevlastní děti mladší sedmnácti let, mají tito vnukové nebo nevlastní děti také nárok na provisi sirotčí, avšak jen tehdy, byli-li výživou odkázáni převážně na zemřelého pojištěnce (provisionistu).
(4) Nárok na provisi sirotčí má schovanec mladší sedmnácti let po pěstounu, avšak pouze tehdy, byl-li u pěstouna vyživován bezplatně alespoň půl roku před nápadem provise pěstounu nebo před jeho smrtí a byl-li výživou převážně na něj odkázán.
(5) Sirotčí provise činí pro jednostranně osiřelé dítě jednu pětinu a pro oboustranně osiřelé dítě dvě pětiny invalidní provise, vypočtené podle § 13, odst. 1 a 2.
(6) Je-li tu nárok na několik provisi sirotčích podle tohoto zákona, přísluší vždy jen jedna z nich a to nejvyšší.
(7) Sirotku staršímu sedmnácti let, avšak mladšímu dvacetičtyř let, náleží sirotčí provise, pokud je pro duševní nebo tělesnou vadu zcela nezpůsobilý k výdělku.
(8) Sirotčí provise oboustranně osiřelého sirotka staršího čtrnácti let může se zvýšiti o polovinu, je-li dítě trvale bezmocné tak, že stále potřebuje pomoci, ošetření a obsluhy jiné osoby.