§ 14.
(1) Nárok na vdovskou provisi má vdova pojištěnce, který v době úmrtí požíval provise nebo měl nárok na provisi.
(2) Vdovská provise činí polovinu invalidní provise, vypočtené podle § 13, odst. 1 a 2 na základě příspěvkové doby manžela započitatelné v den jeho úmrtí.
(3) Nároku na provisi nemá vdova:
a) byla-li z vlastní nebo oboustranné viny soudně rozvedena;
b) vstoupila-li v manželství v době, kdy její manžel požíval již provise, leč by v době úmrtí manžela uplynuly již dva roky ode dne uzavření sňatku;
c) bylo-li rozsudkem trestního soudu uznáno, že zavinila nebo spoluzavinila smrt manželovu.
(4) Provdá-li se vdova znovu, obdrží trojnásobnou roční částku vdovské provise; tím zanikají její nároky z pojištění zemřelého manžela. Nárok musí býti uplatněn do 2 let po uzavření sňatku, jinak zaniká.
(5) Vdovská provise může se zvýšiti o polovinu, je-li vdova trvale tak bezmocná, že stále potřebuje pomoci, ošetření a obsluhy jiné osoby.
(6) Při rozluce z viny manželovy má rozloučená manželka nárok na provisi ve výši vdovské provise, nevstoupila-li v nové manželství a není-li po pojištěnci (provisionistovi) vdovy, které přísluší nárok na provisi vdovskou. Předcházejících ustanovení tohoto paragrafu se použije obdobně.