Článek 311
Vztah k jiným úmluvám a mezinárodním dohodám
(1) Tato Úmluva má mezi účastnickými státy přednost před ženevskými úmluvami o mořském právu z 29. dubna 1958.
(2) Tato Úmluva nemění práva a závazky účastnických států vyplývající z jiných dohod, které jsou slučitelné s touto Úmluvou a které se nedotýkají užívání práv nebo plnění závazků jinými účastnickými státy podle této Úmluvy.
(3) Dva nebo více účastnických států mohou uzavírat dohody pozměňující nebo pozastavující účinnost ustanovení této Úmluvy ve vztazích mezi nimi, za předpokladu, že takové dohody se nebudou vztahovat na taková ustanovení této Úmluvy, od nichž se nelze odchýlit aniž by to bylo neslučitelné s efektivním prováděním předmětu a účelu této Úmluvy, a dále za předpokladu, že takové dohody se nebudou dotýkat použití základních zásad v ní obsažených a že ustanovení takových dohod se nedotknou užívání práv nebo plnění závazků podle této Úmluvy jinými účastnickými státy.
(4) Účastnické státy, které mají v úmyslu uzavřít dohodu uvedenou v odst. 3, oznámí prostřednictvím depozitáře této Úmluvy jiným účastnickým státům svůj úmysl uzavřít dohodu o pozměnění nebo pozastavení, které tato dohoda stanoví.
(5) Tento článek se nedotýká mezinárodních dohod výslovně dovolených nebo zachovaných jinými články této Úmluvy.
(6) Účastnické státy souhlasí s tím, že nelze činit žádné změny základní zásady týkající se společného dědictví lidstva vyjádřené v článku 136 a že se nestanou stranou žádné dohody, která by se od ní odchylovala.