Článek 10
Zálivy
(1) Tento článek se vztahuje pouze na zálivy, jejichž pobřeží náleží jedinému státu.
(2) Pro účely této Úmluvy se zálivem rozumí zřetelný zářez, jehož proniknutí do pevniny je v takovém poměru k šířce jeho ústí, že obsahuje vody obklopené pevninou a představuje více než pouhý záhyb pobřeží. Zářez se však nepovažuje za záliv, není-li jeho plocha stejně velká nebo větší než plocha polokruhu, jehož průměrem je přímka vedená napříč ústím zářezu.
(3) Pro účely měření se za oblast zářezu považuje oblast ležící mezi čárou největšího odlivu podél pobřeží zářezu a přímkou, která spojuje body největšího odlivu při jeho přirozeném ústí. Kde však vzhledem k existenci ostrovů má zářez více než jedno ústí, vytyčí se polokruh na linii, jejíž délka odpovídá úplnému součtu délek spojnic vedených přes různá ústí. Ostrovy v zářezu se započítávají tak, jako by byly součástí vodní plochy zářezu.
(4) Jestliže vzdálenost mezi body největšího odlivu při přirozeném ústí zálivu nepřesahuje 24 námořní míle, lze vytyčit mezi těmito dvěma body uzavírající linii. Takto ohraničené vody se považují za vnitřní vody.
(5) Kde vzdálenost mezi body největšího odlivu při přirozeném ústí zálivu přesahuje 24 námořní míle, lze v zálivu vytyčit přímou základní linii v délce 24 námořních mil takovým způsobem, aby zahrnula největší množství vodní plochy, které je možné oddělit linií této délky.
(6) Předcházející ustanovení se nevztahují na tzv. "historické" zálivy ani na ty případy, kdy se užívá systému přímých základních linií podle článku 7.