§ 6.
(1) Pokud tento zákon jinak neustanovuje, nevylučuje příročí práva ústavu, aby se svými majetkovými hodnotami volně nakládal.
(2) Ústav může se svolením úřadu, který příročí nařídil, svou obchodní činnost dále vykonávati, k jednáním však, která nenáležejí k obyčejnému obchodnímu provozu, jest třeba svolení dozorčího orgánu (§ 3, odst. 1. a 3.). Taková jednání, která byla předsevzata beze souhlasu nebo přes odpor dozorčího orgánu, jsou naproti ústavu neúčinná, když třetí osoba věděla nebo z hrubé nedbalosti nevěděla, že přesahují obyčejný obchodní provoz a že dozorčí orgán k nim souhlasu nedal nebo odporoval jejich výkonu.
(3) Prostředky, nabyté z pohledávek vzniklých za příročí (nových pohledávek), smějí býti umístěny jen v hodnotách snadno zpeněžitelných. Tyto hodnoty tvoří zvláštní podstatu, jež musí býti samostatně účtována a odděleně spravována a jest určena k přednostnímu uspokojení nároků z nových pohledávek a to i po pominutí příročí (§ 7, odst. 1.).