V.4
Závěry plynoucí z citované judikatury
33. Z uvedených rozsudků lze především shrnout, že Úmluva nezakotvuje právo na adopci. Pokud se však státy rozhodnou umožnit adopce i některým skupinám osob (např. nesezdaným osobám), nesmí postupovat diskriminačním způsobem (E. B., X. a ostatní, § 152). Pro vyhodnocení, zda došlo k diskriminaci, ESLP při hledání vhodného komparátoru srovnával individuální adopci heterosexuálem a homosexuálem (Fretté, E. B.), registrované stejnopohlavní partnerství s civilním heterosexuálním partnerstvím (Gas a Dubois), neregistrovaný stejnopohlavní pár s nesezdaným heterosexuálním párem (X. a ostatní). Nepovažoval naopak za srovnatelnou právní situaci registrovaného a sezdaného páru a nekonstatoval porušení Úmluvy, pokud např. rakouský právní řád umožnil osvojení heterosexuálním manželům, kdežto stejnopohlavní partnerce osvojení biologického dítěte své družky nikoliv (X. a ostatní). Nejlepší zájem dítěte měl vést k tomu, aby byly vyhodnocovány individuální okolnosti konkrétních případů (X. a ostatní). V případech, kdy je rozdíl v zacházení založen na pohlaví nebo sexuální orientaci, musí stát prokázat, že tato rozdílnost v zacházení byla odůvodněna legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení byly přiměřené a nezbytné.