§ 3
(1) Zaměstnanci, kteří byli za německé okupace z důvodů politických vězněni a v roce 1945 se vrátili nebo vrátí, jakož i zaměstnanci, kteří se účastnili národního odboje a byli zraněni v boji při ozbrojeném povstání českého lidu, mají kromě řádné roční dovolené (§ 1) vůči svému poslednímu zaměstnavateli nárok na další placenou dovolenou ve výměře nejméně dvou kalendářních týdnů a na jednorázový příplatek ve výši jednotýdenní mzdy. Pokud takový zaměstnanec nastoupil u nového zaměstnavatele, je nový zaměstnavatel povinen ho uvolniti k této dovolené.
(2) K jejich žádosti poskytne jim poslední jejich zaměstnavatel delší placenou dovolenou, vyžaduje-li toho nezbytně jejich zdravotní stav, a to až do jejich uzdravení, nejdéle však celkem po dobu šesti týdnů. Potřebu této dovolené zjistí úřední lékař repatriačního odboru ministerstva ochrany práce a sociální péče nebo úřední lékař příslušného okresního úřadu ochrany práce.
(3) Za posledního zaměstnavatele se považuje zaměstnavatel, u něhož zaměstnanec byl zaměstnán bezprostředně před zatčením, po případě bezprostředně před účastí na ozbrojeném povstání českého lidu.
(4) Zanikl-li závod nebo není-li již zaměstnavatele, proti kterému by zaměstnanec mohl uplatňovati nárok na placenou dovolenou podle odstavců 1 až 3, poskytne mu přiměřenou náhradu repatriační odbor ministerstva ochrany práce a sociální péče.