Čl. VI.
Na místo ustanovení zrušených v článku V. číslo 16 nastupují tyto předpisy:
"O exekuci na jmění movité."
ODDÍL PRVNÍ.
O exekuci na věci hmotné.
§ 1.
Exekuce na movité věci hmotné (svršky) koná se jejich zabavením a prodejem.
§ 2.
Na movité příslušenství věcí nemovitých, dolů, lodí a vorů není samostatná exekuce dovolena.
O zabavení (zájmu).
§ 3.
(1) Svršky, které dlužník má u sebe, zabaví se tím, že výkonný orgán je v protokole sepíše a popíše (zájemní protokol).
(2) V protokole budiž uvedeno, že sepsané předměty byly zabaveny pro vykonatelnou pohledávku věřitele. Dále v něm budiž uvedena pohledávka i její příslušenství a vyznačen i titul exekuční. Zabavení může býti vykonáno toliko pro peněžitou částku číselně určitou; nevyžaduje se však, aby bylo číselně uvedeno i příslušenství vymáhané pohledávky. V zájemním protokole budiž uvedeno i jméno a obydlí věřitelovo a jeho zástupce, jakož i přibližná hodnota zabavených předmětů.
(3) Tvrdí-li při zabavování někdo jiný, že mu příslušejí k věcem v protokole sepsaným práva, která nedopouštějí výkonu exekuce, poznamená výkonný orgán tyto nároky v zájemním protokole.
(4) Usnesení, kterým zabavení bylo povoleno, doručí výkonný orgán dlužníkovi při výkonu. O vykonaném zájmu zpraví soud vymáhajícího věřitele a dlužníka; toho není třeba, jestliže byli sami nebo jejich zástupci přítomni při zájmu.
§ 4.
(1) Zájemní protokol předloží výkonný orgán exekučnímu soudu.
(2) Každý vykonaný zájem poznamená se v seznamu, který se vede u každého okresního soudu, který jest soudem exekučním (zájemní rejstřík).
(3) Vládním nařízením budou vydána podrobná ustanovení o tom, jak se tento rejstřík založí a vede, a jak se vyznačují zástavní práva nabytá správní exekucí.
§ 5.
Zprávy ze zájemního rejstříku mohou býti dány všem, kdož osvědčí, že jich potřebují k zahájení rozepře nebo exekuce, k podání námitek proti exekuci již zahájené anebo z jiných důležitých příčin.
§ 6.
(1) Zájmem nabývá vymáhající věřitel pro svou vykonatelnou pohledávku zástavního práva na svršcích v zájemním protokole sepsaných a popsaných.
(2) Toto zástavní právo zanikne, neučiní-li vymáhající věřitel do dvou let po tom, kdy zájem byl vykonán, návrhu na prodej (§ 14) a nepokračuje-li řádně v prodejovém řízení.
(3) Byl-li zájem vykonán současně pro několik věřitelů, jsou zástavní práva tím zřízená ve stejném pořadí. Všichni věřitelé, pro které byl zájem vykonán, pokládají se za vymáhající věřitele.
§ 7.
(1) Svršky, které byly již pro jinou vykonatelnou pohledávku zabaveny, zabaví se tím, že se zabavení poznamená v protokole již sepsaném. V poznámce uvésti jest jméno vymáhajícího věřitele, pro kterého se svršky dále zabavují, jeho bydliště, jméno a bydliště jeho zástupce a vykonatelnou pohledávku (§ 3, odst. 2.).
(2) Žádá-li vymáhající věřitel, aby byly zabaveny toliko svršky, které jsou již zabaveny pro jiné věřitele, může býti poznámka vykonána, aniž jest třeba konati nové vyhledávání. Usnesení, kterým se takto zabavení povoluje, doručí se dlužníkovi zároveň s oznámením uvedeným v posledním odstavci §u 3.
Jak jiní zjednají platnost svým zástavním a přednostním právům.
§ 8.
(1) Kdo nemá u sebe věc, která byla zabavena, nemůže zabavení odporovati proto, že mu k ní přísluší zástavní nebo přednostní právo. Může však již před tím, nežli dospěje pohledávka, pro kterou má zástavní nebo přednostní právo, zjednati žalobou platnost svému nároku, aby byl přede všemi uspokojen z výtěžku prodeje věci. Rozhodnouti o takové žalobě přísluší exekučnímu soudu, jakmile bylo započato s výkonem exekuce. Byla-li žaloba podána na vymáhajícího věřitele i dlužníka, pokládají se za společníky v rozepři.
(2) Byla-li věc v exekuci prodána dříve, než bylo o žalobě pravoplatně rozhodnuto, a je-li nárok žalobcův dostatečně osvědčen, může soud naříditi, aby výtěžek byl zatím uložen.
O uschování.
§ 9.
(1) Navrhne-li to vymáhající věřitel, budou zabavené svršky, kromě hotových peněz u dlužníka nalezených, uschovány. Nebyl-li takový návrh učiněn, budiž na zabavených věcech vyznačeno, že byly zabaveny, tak, aby to mohl každý seznati.
(2) Návrh na uschování může býti spojen s návrhem na zabavení.
(3) Nehodí-li se zabavené věci k tomu, aby byly uschovány u soudu, odevzdány budtež ústavu, který pod státním dozorem svršky uschovává, anebo schovateli, kterého ustanoví soud na nebezpečí vymáhajícího věřitele. Svolí-li dlužník, může býti exekučním soudem za uschovatele ustanoven vymáhající věřitel anebo, je-li jich několik, některý z nich.
(4) Náklady na uschování hradí zatím vymáhající věřitel anebo, je-li vymáhajících věřitelů několik, všichni, kteří uschování navrhli, poměrně podle výše svých pohledávek.
(5) Navrhne-li vymáhající věřitel při zájmu, aby zabavené věci byly uschovány u soudu nebo odevzdány ústavu věci takové uschovávajícímu, vyhoví mu výkonný orgán a nepotřebuje si k tomu vyžádati usnesení soudu.
(6) V zájemním protokolu budiž uvedeno, že věci byly dány do uschování a kdo jest uschovatelem.
§ 10.
Byl-li uschovatel ustanoven bez souhlasu dlužníka a vymáhajícího věřitele, oznámí jim soud, kdo jest uschovatelem. Mohou pak kdykoliv, uvedouce důvody, u exekučního soudu navrhnouti, aby jmenován byl jiný uschovatel.
§ 11.
(1) Peníze, při zájmu nalezené, výkonný orgán převezme a, vede-li exekuci jen věřitel jediný, odevzdá mu je na potvrzení až do výše vykonatelné pohledávky. Odnětí peněz výkonným orgánem má tu týž účinek, jako kdyby dlužník zaplatil.
(2) Má-li výkonný orgán pochybnost o tom, kolik vymáhajícímu věřiteli přísluší nebo jaké dlužní úpisy má od věřitele při vydání peněz vyžádati, nebo o tom, kolik na dlužních úpisech má odepsati, vyžádá si poukaz exekučního soudu dříve, než vydá peníze.
(3) Hodnota mincí a cizích peněz budiž počítána podle kursu úředně zaznamenaného na nejbližší burse v den, kdy byly zabaveny.
(4) Byl-li zájem vykonán pro několik věřitelů (§ 6, odst. 8.), složí výkonný orgán nalezené peníze v soudní kanceláři nebo u uschovacího úřadu podle předpisů o tom vydaných, a exekuční soud je pak rozdělí podle okolností buď samostatně nebo spolu s výtěžkem za jiné zabavené věci; o samostatném rozdělení platí ustanovení o rozvrhu výtěžku prodejového.
§ 12.
Ustanovení tato platí i o zabavení a uschování dlužníkových svršků, které má u sebe vymáhající věřitel nebo některá jiná osoba, která jest ochotna je vydati.
Kdy muže býti zabavení obmezeno na ruční zástavu.
§ 13.
Má-li vymáhající věřitel u sebe svršky dlužníkovy, ke kterým mu přísluší právo zástavní nebo právo zadržovací pro vymáhanou pohledávku, může dlužník navrhnouti u exekučního soudu, aby zabavení bylo omezeno na tyto svršky, je-li jejich hodnotou pohledávka dostatečně kryta. Je-li právo zástavní nebo zadržovací zřízeno také pro jinou pohledávku vymáhajícího věřitele, může býti návrhu vyhověno jen tehdy, když hodnotou věcí jest dostatečně kryta také tato pohledávka.
O prodeji.
§ 14.
(1) Zabavené věci budou prodány na návrh některého z věřitelů, pro jejichž vykonatelnou pohledávku byly zabaveny.
(2) Návrh na povolení prodeje může býti spojen s návrhem na zabavení nebo učiněn přímo u exekučního soudu. V onom případě rozhodne se o něm hned při povolení exekuce.
§ 15.
(1) Prodej cenných papírů, které jsou vázány nebo složeny do uschování jako záruka pro erár nebo některý veřejný fond, smí býti teprve tehdy povolen, když příslušný závazný poměr byl skončen a případné nároky na náhradu byly stanoveny v soudním nebo správním řízení.
(2) O tomto určení náhrady buďte zpraveni všichni, kdo nabyli na cenných papírech zástavního práva.
§ 16.
(1) Dříve než nabude povolení zájmu právní moci, muže býti prodej proveden toliko, když zabaveny byly věci, které podle své povahy jsouce déle uschovány se zkazí nebo by pozbyly značně hodnoty, kdyby se prodej odložil, a jestliže v tomto druhém případě vymáhající věřitel dá jistotu za všechny újmy, které by dlužníkovi dřívějším prodejem vznikly.
(2) Dokud nebude dána jistota exekučním soudem určená, prodej nesmí býti vykonán.
§ 17.
(1) Když byl prodej povolen a dokud není prodejové řízení skončeno, nemůže býti pro další vykonatelné pohledávky zahájeno řízení prodejové o týchž věcech.
(2) Všichni věřitelé, kterým byl povolen prodej týchž věcí, také pro ně zabavených, přistupují tím k prodejovému řízení již zahájenému a musí toto přijmouti tak, jak jest v čase, kdy přistupují.
(3) Přistupující věřitelé mají od svého přístupu táž práva, jako kdyby řízení bylo zahájeno k jejich návrhu. O povolení exekuce přístupem zpraví se jen přistupující věřitel a dlužník.
§ 18.
(1) Zabavené cenné papíry, které mají cenu bursovní, buďtež prodány obchodním dohodcem z volné ruky; při tom buď pokud možno dbáno, jakou mají bursovní cenu v době prodeje.
(2) Jiné předměty, které mají v místě, kde jsou, cenu bursovní nebo tržní, buďte prodány z volné ruky obchodním dohodcem nebo, nebylo-li by ho, úředníkem k dražbám oprávněným nebo výkonným orgánem; také tu buď dbáno toho, jakou mají v době prodeje bursovní nebo tržní cenu.
(3) Kdyby pro předměty toho druhu, jako jsou věci zabavené, v místě, kde jsou, nebylo ceny bursovní nebo tržní, může exekuční soud k návrhu po slyšení dlužníka naříditi, aby předměty k prodeji z volné ruky a pokud možno podle bursovní nebo tržní ceny doby prodeje byly zaslány na místo, na kterém jest bursa nebo trh na věci toho druhu, nebo aby tam, aniž by byly zasílány, byly z volné ruky prodány obchodním dohodcem nebo úředníkem k dražbám oprávněným, přihlédajíc pokud možno k bursovní nebo tržní ceně v době prodeje. Zaslání stane se na náklad a nebezpečí dlužníka.
(4) Exekuční soud může vyslechna dlužníka na návrh naříditi, aby zabavené věci byly zaslány nebo příkazem obchodnímu dohodci daným zcizeny také tehdy, když pro věci řečeného druhu naskytuje se na jiném místě lepší příležitost, aby výhodně z volné ruky byly prodány.
(5) Exekuční soud povoluje prodej z volné ruky určí na návrh cenu, pod kterou věci prodány býti nesmějí, a čas, do kterého prodej má býti vykonán. Nebyla-li by cena tato určena, budiž v případě, když prodej byl povolen za cenu bursovní nebo tržní, ke zprávě o prodeji přiložen úřední výkaz o bursovní nebo tržní ceně v den prodeje a o zaplaceném snad dohodném a jiných výdajích.
(6) Svědčí-li cenný papír určité osobě, budiž výkonný orgán současně s povolením prodeje od exekučního soudu zmocněn, aby vymohl přepsání na jméno kupcovo a vydal místo dlužníka veškerá listinná prohlášení, jejichž ke zcizení jest třeba. Exekuční soud si může vyhraditi, aby tato prohlášení byla vydána jím samým anebo soudem, který o spolupůsobení při prodeji byl dožádán. Vládním nařízením bude ustanoveno, která zvláštní opatření mají býti učiněna při prodeji veřejných obligací vydaných na určité jméno.
§ 19.
Ustanovení §u 28, odst. 2. o tom, kdy nabývá se vlastnictví k věcem, které se zcizují ve veřejné dražbě, platí také o prodeji z volné ruky, který podle §u 18 byl vykonán dohodcem, úředníkem ke dražbě oprávněným nebo výkonným orgánem.
§ 20.
(1) Všechny ostatní zabavené věci, pokud vůbec mohou býti prodány, prodají se veřejnou dražbou.
(2) Také předměty, jejichž prodej z volné ruky byl nařízen podle §u 18, buďte na návrh vymáhajícího věřitele prodány veřejnou dražbou, když nebyly prodány z volné ruky do tří týdnů po tom, co byl udělen příkaz k prodeji.
§ 21.
(1) Prohlásí-li někdo nejpozději tři dny před dražebním stáním, že jest ochoten zabavené věci úhrnem nebo větší část jich převzíti za cenu, která jest alespoň o čtvrtinu vyšší než odhadní hodnota, ustanovená podle §u 25 a mimo náklady odhadu, jsou-li nějaké, hraditi také všechny dosud vzešlé exekuční náklady, které jdou na vrub dlužníkův, bez započtení do přejímací ceny, a dá-li přiměřenou jistotu, může soud vyhověti tomuto návrhu vyslechna dlužníka, svolí-li vymáhající věřitel a osoby, které mají zástavní právo k těmto předmětům, jejichž pohledávky však přejímací cenou nejsou nade vši pochybnost úplně uhrazeny.
(2) Jakmile nabízející složí dostatečnou jistotu, soud odloží dražební rok. Jistota propadne ve prospěch rozdělované podstaty, ocitne-li se navrhovatel po schválení nabídky v prodlení se zaplacením přejímací ceny a nákladů; navrhovatel zůstává však zavázán za veškeré nároky, které proti němu ze schválení návrhu na převzetí vzejdou, a ručí za škodu, která z jeho opomenutí vzešla.
(3) Bylo-li převzetí schváleno a přejímací cena s veškerým příslušenstvím zaplacena, soud zruší dražební řízení. Nebyla-li zaplacena včas, bude v dražebním řízení na návrh nebo z úřední moci pokračováno.
§ 22.
(1) Nenařídí-li exekuční soud jinak, určí dražební stání orgán, jemuž výkon prodeje jest svěřen. Dražba oznámí se vyhláškou. V ní buď uvedeno, kdy a kde se dražba koná, jakého druhu jsou věci do dražby dané a zda, kde a kdy před dražbou je lze prohlédnouti.
(2) O ustanovení dražebního roku buďte zpraveni dlužník a vymáhající věřitelé doručením vyhlášky.
§ 23.
(1) Mezi zabavením a dražbou musí býti lhůta alespoň tří týdnů. Tato lhůta může býti zkrácena, jsou-li tu příčiny, pro které podle § 16 může býti povolen prodej dříve, nežli povolení zájmu nabylo právní moci, nebo když by delší uschování věci zabavené způsobilo nepoměrné náklady.
(2) Výkonný orgán, k výkonu dražby povolaný, musí se před dražbou včas přesvědčiti, zda povolení dražby bylo doručeno účastníkům a zda dražební rok řádně byl vyhlášen. Shledal-li by nějaké závady, oznámí to exekučnímu soudu. Exekuční soud nařídí, čeho jest třeba, aby shledané závady byly odklizeny nebo aby zřízen byl opatrovník, by dražba mohla býti při roku správně vykonána.
§ 24.
(1) Dražba koná se na místě, kde jsou zabavené věci, jestliže se nedohodnou účastníci o jiném místě neb exekuční soud k návrhu dlužníkovu nebo vymáhajícího věřitele nedovolí, aby zabavené věci k dražbě zaslány byly na místo jiné, kde by se za ně více vytěžilo. To jest dovoleno zejména, jde-li o věci značné ceny, o věci z drahých kovů nebo o jiné drahocenné věci, o předměty umělecké, sbírky a pod.
(2) Nařízením může býti stanoveno, aby dražby byly konány ve veřejných místnostech dražebních.
§ 25.
(1) Dražbu provádí výkonný orgán. K dražbě budiž přibrán znalec, který odhaduje jednotlivé předměty dané do dražby. Nebylo-li by znalců, kteří by dovedli odhadnouti všechny předměty ku prodeji určené, mohou přibráni býti pro jednotlivé skupiny předmětů rozliční znalcové, jde-li o větší množství nebo o předměty větší hodnoty. Při oceňování věcí z drahých kovů budiž uvedena také hodnota kovová.
(2) Drahocenné věci, sklady zboží a jiné předměty, jejichž odhad nelze provésti při dražbě samé, dá výkonný orgán znalcem odhadnouti již před dražbou. Všude jinde buďtež odhadnuty před dražbou jen k žádosti a na náklad věřitele; věřitel může žádati, aby mu tento náklad byl nahrazen jen, nebylo-li pro předchozí odhad již třeba přibrati znalce k dražbě.
(3) Prodávají-li se dražbou toliko věci, které již byly odhadnuty podle odstavce předchozího, nebudiž ke dražbě znalec přibírán.
(4) Kdo má býti přivzat za znalce, určí exekuční soud.
§ 26.
(1) Při dražbě draží se zabavené věci jednotlivě nebo, prodávají-li se předměty stejného druhu ve větším množství, také po několika najednou, při čemž se vždy udá jejich odhadní hodnota (cena vyvolací).
(2) Vyvolávače přibrati není zapotřebí. Podavatelé neskládají vadia.
§ 27.
(1) K podáním, která nedosahují aspoň třetiny ceny vyvolací, se při dražbě nepřihlíží. K návrhu vymáhajícího věřitele a, přivolí-li ostatní věřitelé, kteří o dražebním stání mají býti zpraveni, může exekuční soud za nejmenší podání před dražebním stáním ustanoviti též obnos, který přesahuje třetinu ceny vyvolací.
(2) Věci z drahých kovů nesmějí býti přiklepnuty za cenu menší, než jest jejich hodnota kovová.
(3) Výkonný orgán, který dražbu řídí, oznámí vyvolací cenu, pak nejmenší přípustné podání a u věcí z drahých kovů mimo to i kovovou hodnotu.
§ 28.
(1) Dražiteli, který podá nejvíce, udělí výkonný orgán příklep, jestliže ostatní dražitelé přes dvojí vyzvání neučiní již vyššího podání.
(2) Věci do dražby dané prodají se jen za hotové a musí býti vydražitelem ihned převzaty. Nárok ze správy pro vady prodaných věcí vydražiteli nepřísluší. Vlastnictví k vydraženým předmětům přechází na vydražitele zaplacením kupní ceny a převzetím věci.
(3) Nezaplatí-li vydražitel kupní ceny do konce dražby, vydraží se věc mu přiklepnutá při témže roku znovu. Dřívější vydražitel nesmí již při další dražbě dražiti; ručí za případný schodek a nemá nároku na to, oč bylo strženo více.
(4) Exekuční soud z úřední povinnosti ustanoví usnesením, kolik činí schodek; nebyl-li by zaplacen, bude dobýván exekucí, jakmile usnesení nabude právní moci. Exekuce bude provedena na návrh vymáhajícího věřitele pro rozdělovanou podstatu.
§ 29.
(1) Výkonný orgán vyzve účastníky dražby, aby dražili, teprve za půl hodiny po tom, na kdy byl ustanoven dražební rok.
(2) Dlužník, při opětné dražbě též obmeškalý vydražitel, nesmějí dražiti jménem vlastním ani cizím. Rovněž nesmějí dražiti soudní osoby zúčastněné na dražebním řízení, ani zástupci dlužníka nebo obmeškalého vydražitele.
(3) Dražitel jest na své podání vázán, dokud nebylo více podáno od jiného. Zruší-li se řízení dříve, než dražba byla skončena, jest dražitel závazku sproštěn.
(4) Dražba se koná, pokud dražitelé přidávají. Žádá-li za to některý z dražitelů, může mu býti povolena krátká lhůta na rozmyšlenou.
(5) Před koncem dražby výkonný orgán ještě jednou hlasitě oznámí poslední podání a prohlásí dražbu za skončenou.
§ 30.
(1) Dražba se skončí, jakmile dosažený výtěžek stačí, aby byly uspokojeny vykonatelné pohledávky veškerých věřitelů, kterým byl povolen prodej, i pohledávky je předcházející (§§ 111, 112 ex. ř.) a jakmile bylo uhrazeno veškeré příslušenství těchto pohledávek i náklady exekuce.
(2) V protokole o dražebním roku budiž uvedeno jméno výkonného orgánu i osob, které měly býti o dražebním roku vyrozuměny, jsou-li přítomny, dále kdy rok započal, kdy byli přítomní vyzváni, aby dražili, a kdy byla dražba skončena. Mimo to buďtež uvedeny vyvolací ceny, nejvyšší podání a jména i bydliště kupců.
§ 31.
(1) Na návrh vymáhajícího věřitele nebo dlužníka může exekuční soud naříditi, aby zabavené věci, které nenáležejí ku předmětům vedeným v § 18 a o kterých není ani přejímacího návrhu podle § 21, byly zpeněženy jinak, než veřejnou dražbou, je-li to patrně na prospěch všech účastníků. O návrhu vymáhajícího věřitele buď slyšen dlužník; výslechu není třeba, jde-li o věci, které se podle povahy své kazí jsouce déle uloženy nebo by pozbyly značně na ceně.
(2) Stejné nařízení vydá soud na návrh nebo z úřední moci také, když nebylo při dražbě některých zabavených věcí učiněno nejnižší podaní. Při tom nesmějí však býti zpeněženy levněji, než za třetinu odhadní hodnoty a věci z drahých kovů pod kovovou hodnotou, je-li vyšší než třetina hodnoty odhadní. Prodány býti mohou i vymáhajícímu věřiteli.
(3) Vládním nařízením může býti učiněno zvláštní opatření o zpeněžení zabavených věcí, za něž nebylo při dražbě nabídnuto ani tolik, jako jest vyvolací cena.
§ 32.
Exekuční soud může na návrh povoliti, aby zabavené věci nepatrné hodnoty, jejichž prodej byl povolen, byly draženy při jiné dražbě nařízené a vyhlášené proti jinému dlužníku nebo pro jiného věřitele; zvláštní vyhlášky o dražbě věcí takových není tu zapotřebí.
§ 33.
(1) Dražební řízení bude usnesením exekučního soudu zrušeno, jestliže
1. vymáhající věřitel před počátkem dražby upustí od exekuce; pro jeho vykonatelnou pohledávku nemůže pak býti navržena nová dražba do šesti měsíců od zrušení;
2. dlužník před počátkem dražby nabídne všem vymáhajícím věřitelům úplné uspokojení jejich vykonatelných pohledávek s příslušenstvím a nákladů až do té doby vzešlých, odevzdá výkonnému orgánu peníze, jichž je k tomu třeba, nebo je složí u soudu.
(2) O zrušení dražebního řízení v případech č. 1. a 2. rozhodne soud bez ústního jednání usnesením.
(3) Zruší-li se nebo odloží-li se dražební řízení z důvodu, který účinkuje jen proti některým vymáhajícím věřitelům, bude v něm pokračováno pro ostatní vymáhající věřitele. Věřitelé, proti kterým bylo dražební řízení zrušeno nebo odloženo, budou pak z výtěžku prodeje uspokojeni podle toho, mají-li ještě na vydražených věcech zástavní právo.
(4) O tom, že se dražební řízení zrušuje nebo odkládá, buďtež zpraveni jen dlužník a vymáhající věřitelé.
Jak se použije výtěžku prodeje.
§ 34.
(1) K výtěžku dosaženému prodejem se počítá i jistota propadlá podle § 21 a náhrada od obmeškalého vydražitele daná podle §u 28. Byla-li exekuce prodejem svršků vykonána jen pro věřitele, který měl podle zájemních spisů jediné nebo první zástavní právo na prodaných věcech, vydá mu výkonný orgán z výtěžku, sraziv především náklady dražby i odhadu, tolik, aby zaplacena byla vykonatelná pohledávka i s příslušenstvím.
(2) Jde-li o pohledávku zúročitelnou, počítají se úroky, pokud nejsou promlčeny, až do dne dražby.
(3) Vydání těchto peněz vymáhajícímu věřiteli má týž účinek, jako by platil dlužník.
(4) Není-li dalšího zástavního věřitele a nezabaví-li zbytek zatím jiný věřitel, vydá ho výkonný orgán dlužníkovi; jinak složí jej k soudu.
§ 35.
(1) Žádá-li vymáhající věřitel, aby mu byly nahrazeny exekuční náklady soudem ještě neurčené, musí výkonnému orgánu předložiti seznam těchto nákladů. Náklady určí na oznámení výkonného orgánu exekuční soud.
(2) Výkonný orgán zadrží částku, které podle udání věřitelova jest třeba k úhradě žádaných nákladů, a složí ji k soudu. Stejně naloží s částkou, kterou zadrží k úhradě dražebních nákladů a znalečného, jež zapraviti jest za odhad předmětů dražbou prodaných.
(3) Nevyčerpají-li náklady přisouzené vymáhajícímu věřiteli nebo náklady dražby a odhadu soudem určené složených částek, budiž použito zbytku k dalšímu uspokojení věřitele vymáhajícího, a byly-li jeho nároky úplně zapraveny, zbytek vydán dlužníku podle posledního odstavce § 34.
(4) Vymáhající věřitel musí žádati za náhradu nákladů před ukončením dražebního stání, jinak nárok zaniká.
§ 36.
(1) Není-li vymáhající věřitel podle zájemných spisů jediným nebo prvním zástavním věřitelem nebo byla-li dražba konána pro několik vymáhajících věřitelů, výkonný orgán složí výtěžek k soudu a exekuční soud jej rozdělí.
(2) Byl-li výtěžek až do rozdělení uložen na úrok, připočtou se úroky k rozdělované podstatě; rovněž započítá se do ní jistota propadlá podle § 21 a náhrada vydobytá na obmeškalém vydražiteli podle § 28.
(3) Rok k rozvrhu ustanoví exekuční soud z úřední povinnosti. K roku obešle dlužníka a všechny dosud úplně neuspokojené věřitele, které lze seznati ze zájemných spisů a jejichž zástavní právo ještě nezaniklo podle § 6, odst. 2. Věřitelé buďte zároveň vyzváni, aby své požadavky na jistině, úrocích, nákladech a jiném příslušenství ohlásili před tímto rokem nebo při něm a aby nejpozději při roku v prvopise nebo v ověřeném opise předložili listiny, které prokazují jejich nároky, leč by listiny tyto již byly u soudu. Neučiní-li tak, přihlíží se k jejich nárokům při rozvrhu toliko potud, pokud pro ně exekuce dražbou byla povolena a prodejové řízení nebylo později zrušeno. Na to buďtež věřitelé v obsílce upozorněni.
§ 37.
(1) Z rozdělované podstaty zapraví se nejprve náklady odhadu a dražby a potom včas ohlášené pohledávky zástavní, jakož i vykonatelné pohledávky, k jichž dobytí byla povolena dražba. Pohledávky se počítají podle přihlášky, podle dokladů k ní připojených a podle soudních povolení exekuce.
(2) Pohledávky buďtež přikázány v pořadí, ve kterém bylo pro ně nabyto práva zástavního; tím však nejsou dotčena přednostní práva, která přísluší clům, spotřebním a jiným veřejným dávkám a majetkovým pokutám nebo která pro jednotlivé pohledávky zakládají se na zákonném nebo smluvním právu zástavním.
(3) Částky přikázané jednotlivým věřitelům i jejich pořadí určí soud usnesením (usnesení rozvrhové), které bude doručeno všem účastníkům.
§ 38.
(1) Jakmile rozvrhové usnesení nabylo právní moci, exekuční soud z úřední moci poukáže oprávněným účastníkům přikázané částky z výtěžku u soudu uloženého.
(2) Může to učiniti již v usnesení rozvrhovém s výhradou, že nabude právní moci, lze-li se od toho nadíti, že řízení bude tím zjednodušeno.
(3) Částky připadající na věřitele, kteří nabyli zástavního práva jen zajišťovaní exekucí, uloží se u soudu.
(4) Rekurs proti rozvrhovému usnesení má odkladný účinek jen, pokud jde o pohledávky, jejichž uspokojení jest závislé od rozhodnutí vyššího soudu; ostatní pohledávky buďte uspokojeny ihned po uplynutí rekursní lhůty.
§ 39.
Ustanovení §§ 34 až 38 platí obdobně o výtěžku, který dosažen byl při prodeji z volné ruky. Za náhradu nákladů musí v případu tom vymáhající věřitel žádati nejpozději do měsíce od skončení exekuce, jinak jest vyloučena. Nežli lhůta tato uplyne, nesmí býti dlužníkovi z výtěžku nic vydáno.
O rekursu.
§ 40.
Rekursem nelze odporovati usnesením, kterými bylo nařízeno, aby zabavené předměty byly před dražbou odhadnuty (§ 25), aby byly zaslány na jiné místo k prodeji (§ 24) nebo aby byly pojaty do dražby jiných zabavených věcí (§ 32), dále usnesení, kterým se jmenuje uschovatel (§ 10) a usnesení, kterým byl ustanoven dražební rok (§ 22).
ODDÍL DRUHÝ.
O exekuci na peněžité pohledávky.
Které nároky nemohou býti zabaveny.
§ 41.
Na pracovní příjem a příjmy postavené mu na roveň lze vésti exekuci jen v rozsahu ustanovení zákona o exekuci na platy.
§ 42.
(1) Nároky na povinný díl nebo na bolestné, pokud nebyly soudně uplatněny nebo pokud nebyly uznány smlouvou nebo smírem, nelze exekucí postihnouti.
(2) Z exekuce jsou dále vyňaty částky, na které má dlužník nárok ze smlouvy o pojištění nemovitostí nebo jejich příslušenství, musí-li býti podle smlouvy (stanov) upotřebeno těchto peněz, aby poškozená budova byla znovu vystavěna nebo opravena, nebo aby její příslušenství bylo doplněno.
(3) Přísluší-li dlužníkovi několik nároků uvedených v č. 1 až 3, jest exekuce na ně přípustna s obměnou, že dlužníkovi musí býti ponechán roční příjem 4000 Kč.
§ 43.
zrušen
§ 44.
Ustanovení v §§ 41 až 42 nemohou býti ani vyloučena, ani obmezena dohodou mezi dlužníkem a věřitelem. Každá opatření odporující těmto předpisům, učiněné postupem, poukazem, zastavením nebo jiným jednáním, jest právně bezúčinné.
O zabavení.
§ 45.
(1) Exekuce na peněžité pohledávky dlužníkovy koná se jejich zabavením. Kromě případů uvedených v § 47 zabaví se tím, že soud exekuci povolující zapoví poddlužníkovi, aby dlužníkovi platil. Současně zapoví dlužníkovi samému, aby jinak se svou pohledávkou ani se zástavou pro ni snad zřízenou nenakládal, zejména aby pohledávky nevybral.
(2) Poddlužníkovi i dlužníkovi budiž při tom oznámeno, že vymáhající věřitel nabyl ku pohledávce práva zástavního.
(3) Zabavení jest vykonáno doručením platební zápovědi poddlužníkovi. Platební zápověď doručí se poddlužníkovi podle předpisů o doručování žalob.
(4) Poddlužník může platební zápovědi odporovati rekursem, jemuž může exekuční soud vyhověti sám.
§ 46.
(1) Vede-li se exekuce na peněžitou pohledávku, kterou dlužník má proti státu nebo fondu pod veřejnou správou, jest platební zápověď doručiti úřadu, který jest povolán plat poukázati, a na návrh vymáhajícího věřitele také orgánu (pokladně nebo účtárně, účetnímu odboru, účetnímu oddělení), který jest povolán likvidovati platbu dlužníku náležející. Zabavení jest vykonáno doručením platební zápovědi úřadu poukazujícímu. Vymáhající věřitel jest povinen udati orgán povolaný k likvidování. Má-li pokladna pro obdrženou platební zápověď právo zatím zadržeti výplatu dospělých částek dlužníkových, řídí se předpisy o tom platnými.
(2) Má-li úřad zpravený o platební zápovědi za to, že exekuce na zabavenou pohledávku se příčí zákonným ustanovením, může soudu oznámiti, že jest exekuce nepřípustna, po případě platební zápovědi odporovati rekursem.
§ 47.
(1) Pohledávky ze směnek nebo z jiných papírů, které mohou býti rubopisem převedeny, dále pohledávky z šeků, kupeckých poukázek a zavazovacích listů a ze vkladních knížek bank, spořitelen a záložen, jakož i ze životních pojistek svědčících majiteli zabaví se tím, že výkonný orgán tyto papíry podle příkazu exekučního soudu zabaví, sepíše o tom zájemní protokol (§ 3, odst 1.) a uloží zabavené listiny u soudu v soudní kanceláři nebo v uschovacím úřadu.
(2) O zabavení téže pohledávky později pro jiného věřitele povoleném platí ustanovení § 7.
§ 48.
(1) Presentace, protesty, notifikace a jiné úkony potřebné k tomu, aby byla zachována neb vykonána práva z papírů uvedených v § 47, obstará, je-li papír u soudu uložen, místo dlužníka výkonný orgán, který exekučním soudem k tomu byl zmocněn. Soud jej může k těmto úkonům zmocniti z úřední moci nebo na návrh dlužníka nebo vymáhajícího věřitele.
(2) Zejména může býti výkonný orgán exekučním soudem zmocněn, aby vybral dospělou pohledávku z takového papíru u soudu uloženého, je-li nebezpečí v průtahu. Vybrané peníze uloží u soudu; zástavní právo, které má vymáhající věřitel k pohledávce, přechází na tyto peníze.
(3) Je-li třeba pohledávku zažalovati, aby promlčení bylo přetrženo nebo aby zabráněno bylo jiným újmám, zřídí exekuční soud z moci úřadu nebo na návrh k tomuto účelu opatrovníka.
§ 49.
Ruční zástava pro zabavenou pohledávku zřízená budiž na návrh vymáhajícího věřitele vzata do uschování (§ 9). Návrh na uschování může býti spojen s návrhem na zabavení pohledávky nebo může učiněn býti samostatně u exekučního soudu, když bylo zabavení povoleno.
§ 50.
(1) Zástavní právo, jehož bylo nabyto zabavením pohledávky služného nebo jiné pohledávky na opětující se důchody, vztahuje se také na důchody po zabavení dospívající, zástavní právo pak dobyté na zúročitelné pohledávce také na úroky dospívající po zabavení.
(2) Zabavením služného postižen jest také zejména příjem, kterého nabude dlužník tím, že jeho plat se zvýší, že mu byl svěřen nový úřad, že byl na jiný úřad přeložen nebo že byl dán na odpočinek. Ustanovení toto však neplatí, změní-li se zaměstnavatel.
§ 51.
(1) Vydobude-li několik věřitelů v rozličných dobách zabavení téže pohledávky, rozhoduje o pořadí zástavních práv tím nabytých u pohledávek z papírů uvedených v § 47 doba, kdy papír výkonným orgánem byl vzat do uschování nebo kdy bylo pozdější zabavení poznamenáno na zřízeném již zájemním protokole.
(2) Ve všech ostatních případech řídí se pořadí zástavních práv časem, kdy byly platební zápovědi pro tyto věřitele vydané doručeny poddlužníkovi; u pohledávek proti státu nebo některému fondu pod veřejnou správou řídí se pořadí toto dobou, kdy byly doručeny úřadu poukazujícímu.
(3) Byly-li papíry uvedené v odstavci 1. vzaty do uschování současně pro několik věřitelů nebo doručí-li se několik platebních zápovědí poddlužníkovi téhož dne, jsou zástavní práva tím zřízená mezi sebou ve stejném pořadí. Nedostačuje-li zabavená pohledávka, aby byly všechny vykonatelné pohledávky uhrazeny, budou zapraveny jednotlivé pohledávky i s příslušenstvím poměrně podle svých úhrnných částek.
§ 52.
(1) Exekuční soud uloží poddlužníkovi na návrh vymáhajícího věřitele, aby do patnácti dnů prohlásil:
1. zdali a pokud zabavenou pohledávku uznává za odůvodněnou a jest ochoten ji zaplatiti;
2. zdali a na kterém vzájemném plnění jest závislá platební povinnost;
3. zdali a které nároky činí na zabavenou pohledávku jiné osoby;
4. zdali a pro které nároky jiných věřitelů vázne na pohledávce zástavní právo;
5. zdali a od kterého věřitele, jakož i u kterého soudu zabavená pohledávka byla zažalována.
(2) Návrh tento může býti spojen s návrhem na zabavení. V takovém případě soud zabavení povolující přikáže poddlužníkovi zároveň s platební zápovědí, aby se do patnácti dnů vyjádřil.
(3) Poddlužník ručí vymáhajícímu věřiteli, k jehož žádosti příkaz byl vydán, za škodu, která vznikne tím, že se vyjádřil vědomě nepravdivě. To budiž mu oznámeno při doručení příkazu.
(4) Poddlužník může se vyjádřiti u exekučního soudu nebo u soudu, který platební zápověď doručil, ústně do protokolu nebo písemně podáním k soudu exekučnímu. Poddlužník může se vyjádřiti také ihned při doručení platební zápovědi vůči soudnímu orgánu, který byl doručením pověřen. Protokol o vyjádření sepsaný budiž z úřední povinnosti zaslán exekučnímu soudu.
(5) Vymáhající věřitel budiž zpraven o tom, že vyjádření bylo podáno a že může do něho u soudu nahlédnouti.
(6) Náklady, které vyzvanému poddlužníkovi vyjádřením vzniknou, nahradí mu zatím vymáhající věřitel a, je-li vymáhajících věřitelů několik, všichni podle poměru svých vykonatelných pohledávek.
§ 53.
Ustanovení § 52 neplatí o exekuci na pohledávky, které dlužník má proti státu nebo některému fondu pod veřejnou správou.
O přikázání pohledávek.
§ 54.
(1) Zabavená peněžitá pohledávka budiž vymáhajícímu věřiteli na návrh přikázána k vybrání nebo místo placení.
(2) Návrh na přikázání může býti spojen s návrhem na zabavení nebo učiněn samostatně u exekučního soudu. O návrhu rozhodne vždy exekuční soud.
(3) Byl-li poddlužník vyzván k vyjádření podle § 52, budiž s rozhodnutím o návrhu na přikázání sečkáno, až lhůta k vyjádření projde. Před rozhodnutím buďte slyšeni ostatní věřitelé, kteří na tutéž pohledávku vedou exekuci a, může-li se to státi bez značného průtahu, také dlužník a osoby, které podle oznámení poddlužníkova činí nárok na zabavenou pohledávku.
§ 55.
(1) Zakládá-li se pohledávka na papíru, jenž rubopisem může býti převeden, nebo závisí-li jinak její dobývání na držbě papíru o pohledávce vydaného, lze pohledávku přikázati toliko úhrnem a, jestliže částka tato převyšuje pohledávku vykonatelnou, lze ji přikázati jen, dá-li vymáhající věřitel jistotu, že vydá přebytek. Totéž platí, nelze-li zabavenou pohledávku z jiných důvodů částečně převésti nebo vymáhati.
(2) Věřitel žádající za přikázání pohledávky musí dáti jistotu také tehdy, je-li zabavená pohledávka z části vyňata z exekuce nebo dříve byla zabavena pro jiného věřitele; tu jest třeba zajistiti, že částka z exekuce vyňatá nebo příslušející předcházejícímu zástavnímu věřiteli bude vydána dlužníkovi nebo předcházejícímu zástavnímu věřiteli podle toho, kolik bude na pohledávku splaceno. Příkaz, aby jistota byla složena, může býti vydán z úřední moci nebo na návrh
(3) Žádá-li za přikázání pohledávky několik vymáhajících věřitelů, kteří nabízejí stejnou jistotu (odst. 2.), přísluší přednost tomu, pro něhož pohledávka byla dříve zabavena, není-li však nabízená jistota stejná, tomu, jenž podává lepší jistotu. Je-li toliko jeden z věřitelů ochoten dáti jistotu, budiž pohledávka přikázána jemu, ať jest jeho zástavní právo v jakémkoli pořadí.
§ 56.
(1) Pohledávka přikáže se tím, že usnesení vyhovující návrhu doručí se poddlužníkovi; jde-li však o pohledávku z papírů rubopisem převoditelných, jakož i u pohledávek, jejichž dobytí vázáno jest jinak držbou papíru o pohledávce vydaného, přikázání pohledávky vykoná se tím, že papír opatřený potřebným písemným prohlášením o převodu odevzdá se vymáhajícímu věřiteli, jemuž pohledávka byla přikázána. Toto převáděcí prohlášení budiž vydáno exekučním soudem nebo k jeho příkazu výkonným orgánem.
(2) Ustanovení §§ 46 a 51, odst. 2., platí při pohledávkách proti státu nebo některému fondu pod veřejnou správou také pro doručení usnesení, jímž pohledávka se přikazuje.
(3) Pokud pohledávka byla přikázána některému věřiteli k vybrání nebo na místě placení, nemůže býti znovu přikázána věřiteli jinému.
§ 57.
(1) Dlužník jest zavázán vymáhajícímu věřiteli, jemuž pohledávka byla přikázána, dáti zprávy, jichž jest třeba k dobytí přikázané pohledávky, a vydati mu listiny, které o pohledávce má. Byla-li toliko část zabavené pohledávky přikázána, má věřitel na návrh dáti jistotu za to, že vrátí listiny, které týkají se pohledávky celé.
(2) Na návrh vymáhajícího věřitele lze na dlužníku exekucí vymáhati, aby listiny vydal. Tento návrh budiž podán u exekučního soudu. Na jiných držitelích listin může se věřitel domáhati jejich vydání žalobou.
(3) Soudní kancelář vyznačí na listinách věřiteli vydaných, že byla pohledávka přikázána.
§ 58.
(1) Činí-li na pohledávku, která byla přikázána k vybrání nebo na místě placení, nárok nejen vymáhající věřitel, nýbrž také jiné osoby, jest poddlužník oprávněn a, žádá-li za to některý věřitel, jemuž pohledávka zcela nebo z části byla přikázána, i povinen pohledávku s příslušenstvím složiti u exekučního soudu pro všechny tyto osoby, jakmile pohledávka dospěje. O takovéto žádosti rozhodne soud usnesením, vyslechna poddlužníka.
(2) Byly-li na poddlužníka podány žaloby na zaplacení pohledávky, může poddlužník, slože pohledávku u soudu procesního, navrhnouti, aby ze sporu byl propuštěn.
O přikázání k vybrání.
§ 59.
(1) Přikázáním pohledávky k vybrání jest věřitel zmocněn, aby od poddlužníka jménem dlužníkovým požadoval v čas dospělosti zaplacení zabavené pohledávky, aby upomínkou nebo výpovědí způsobil, by pohledávka stala se dospělou, aby vykonal presentace, protesty, notifikace i jiné úkony, jichž jest k zachování a k uplatnění nároku zapotřebí, aby přijal placení na svou pohledávku a na ni je započetl, aby poddlužníka zažaloval o zaplacení, nebyla-li pohledávka včas a řádně zaplacena, jakož i aby uplatnil zástavní právo pro přikázanou pohledávku zřízené. Usnesení přikazující pohledávku k vybrání nezmocňuje však vymáhajícího věřitele, aby učinil na vrub dlužníkův narovnání o pohledávce, aby dlužníkovi dluh prominul nebo vznesl na rozhodce rozhodnutí o tom, je-li pohledávka po právu platna.
(2) Žalobě, kterou podal věřitel, když mu byla pohledávka přikázána, nemůže poddlužník čeliti námitkami, které jsou odůvodněny z právního poměru mezi ním a vymáhajícím věřitelem.
(3) Postoupí-li dlužník pohledávku již přikázanou, nemá postup účinku na oprávnění věřitelova vzniklá přikázáním, zejména na jeho právo žádati zaplacení pohledávky.
§ 60.
(1) Závisí-li poddlužníkův závazek k plnění na tom, že mu budou jako vzájemné plnění odevzdány věci, které jsou v majetku dlužníkově, jest dlužník povinen na návrh vymáhajícího věřitele, jemuž byla pohledávka k vybrání přikázána, věci ty vydati, aby je dále odevzdal poddlužníkovi.
(2) Vymáhající věřitel může vymoci vydání exekucí, je-li vzájemný závazek dlužníkův určen rozsudkem vydaným proti poddlužníkovi nebo proti dlužníkovi anebo může-li býti soudci prokázán důkazními listinami.
(3) Návrh na povolení této exekuce buď učiněn u soudu, který rozhodl v první stolici o návrhu na přikázání pohledávky. Před rozhodnutím budiž dlužník vyslechnut.
§ 61.
(1) Vymáhající věřitel, který přikázanou pohledávku zažaluje, jest povinen opověděti soudně spor dlužníkovi, bydlí-li v tuzemsku a-je-li jeho bydliště známo.
(2) Každý věřitel, pro kterého byla zažalovaná přikázaná pohledávka spolu zabavena, může ke sporu přistoupiti na svůj náklad jako vedlejší intervenient. Rozhodnutí o přikázané pohledávce ve sporu takovém vydané působí pro všechny a proti všem, pro koho byla pohledávka zabavena.
(3) Vymáhající věřitel, který otálí s vymáháním přikázané pohledávky nebo neopoví dlužníkovi spor, ručí za veškerou škodu, která tím vzejde dlužníkovi neb ostatním věřitelům, již vedou exekuci na tutéž pohledávku.
(4) Kromě toho může každý věřitel, který na přikázanou pohledávku vede exekuci, navrhnouti, aby přikázání pohledávky věřiteli, který s vymáháním jejím otálí, bylo zrušeno a aby ustanoven byl opatrovník, který by pohledávku vybral. Dříve než soud o návrhu rozhodne, vyslechne věřitele, jemuž byla pohledávka přikázána.
§ 62.
(1) Věřitel může se zříci práv, kterých nabyl přikázáním pohledávky k vybrání, nepozbývaje tím svého vykonatelného nároku ani zástavního práva proň nabytého na dlužníkově pohledávce.
(2) Vzdání se práv nabytých přikázáním staniž se oznámením exekučnímu soudu, který o něm zpraví dlužníka, poddlužníka a ostatní věřitele. Věřitel jest povinen vrátiti spolu listiny, na kterých se jeho zřeknutí prav poznamená.
(3) Zřekne-li se věřitel přikázání, nese veškeré náklady, které přikázáním vznikly, zejména též zažalováním přikázané pohledávky.
§ 63.
(1) Zaplatí-li poddlužník vymáhajícímu věřiteli, zapraví se tím pohledávka věřitelova až do částky, která mu podle jeho zástavního práva náleží.
(2) Oč vymáhající věřitel obdržel více, jest povinen po vrácení jistoty jím složené buďto přímo vydati zástavním věřitelům k vybrání oprávněným nebo složiti k soudu nebo odevzdati dlužníkovi, přísluší-li část zaplacených peněz dlužníkovi proto, že pohledávka částečně byla vyňata z exekuce, nebo jestliže na vybrané peníze nikdo jiný nečiní nároku.
(3) Jak má býti užito došlých peněz, které vymáhajícímu věřiteli nenáležejí, ustanoví exekuční soud na návrh hned, když povoluje přikázání pohledávky. Byl-li podán takový návrh samostatně, buďte před rozhodnutím slyšeni všichni účastníci.
§ 64.
(1) Poddlužník sprostí se svého závazku měrou, jakou zaplatí vymáhajícímu věřiteli, kterému pohledávka byla přikázána k vybrání.
(2) Potvrzení o zaplacení poddlužníkovi daná mají stejný účinek, jako kdyby byla vydána dlužníkem samým.
O vybrání pohledávky opatrovníkem.
§ 65.
(1) Navrhne-li to vymáhající věřitel nebo nemůže-li býti pohledávka přikázána k vybrání, poněvadž žádný z vymáhajících věřitelů nedal jistoty požadované podle § 55, nebo konečně musí-li přikázání pohledávky opět býti zrušeno, poněvadž byla odepřena jistota určená v § 57, budiž exekučním soudem na návrh ustanoven opatrovník, aby zabavenou pohledávku vybral.
(2) Dále může býti z úřední moci nebo na návrh ustanoven opatrovník, aby pohledávku vybral, když byly přikázány k vybrání částky téže pohledávky několika věřitelům a neshodnou-li se tito věřitelé o zřízení společného zmocněnce.
§ 66.
(1) Opatrovník zřízený soudem podle ustanovení tohoto zákona (§§ 48, 61, 65) k vybrání zabavené pohledávky má všecka práva, která jsou zákonem propůjčena vymáhajícímu věřiteli, jemuž byla pohledávka přikázána k vybrání. Exekuční soud jest povinen dohlédati na činnost opatrovníkovu a z úřední povinnosti nebo na připomínky, které proti jednání opatrovníkovu přednesli věřitelé nebo dlužník, zaříditi, aby shledané průtahy nebo jiné závady byly odstraněny, jakož i aby daný příkaz byl co možno rychle proveden.
(2) Peníze poddlužníkem zaplacené složí opatrovník k soudu; o tom, jak jich má býti použito, platí ustanovení §§ 36 až 38 s tou obměnou, že do rozdělované podstaty započítávají se náklady, které byly opatrovníkovi ve sporu proti poddlužníkovi přisouzeny, a že náklady vzešlé zřízením a činností opatrovníka zapraví se přede všemi jinými pohledávkami.
O přikázání pohledávky na místě placení.
§ 67.
Přikáže-li se zabavená pohledávka vymáhajícímu věřiteli na místě placení, přejde na něho v rozsahu, ve kterém byla přikázána, a s účinkem, jakoby ji byl dlužník postoupil za úplatu. Má se pak za to, že vymáhající věřitel byl uspokojen až do výše přikázané pohledávky. Věřiteli zůstávají však vyhrazena práva z ručení, kterým povinen jest dlužník podle ustanovení práva občanského.
O jinakém zpeněžení pohledávky.
§ 68.
(1) Na místo přikázání pohledávky může exekuční soud na návrh věřitele, pro něhož byla pohledávka zabavena, naříditi jiný způsob zpeněžení, jestliže:
1. vybrání zabavené pohledávky jest spojeno s obtížemi, poněvadž jest závislá na vzájemném plnění dlužníkově, které nemůže býti opatřeno exekucí podle § 60;
2. dospělost zabavené pohledávky jest podmíněna výpovědí poddlužníkovi vyhrazenou nebo pro výpověď vyhrazenou dlužníkovi byla umluvena výpovědní lhůta delší, než půl roku, nebo když pohledávka vůbec dospěje teprve více než za půl roku po zabavení;
3. po tom, kdy pohledávka byla přikázána k vybrání, pokus přikázanou pohledávku vybrati nevedl k cíli z jiného důvodu nežli proto, že poddlužník nebyl s to, aby zaplatil, nebo proto, že pohledávka byla soudem pravoplatně odepřena, anebo proto, že věřitel zmocněný k vybrání pokusu toho se vzdal (§ 62), nebo když nastane některá z okolností uvedených pod čís. 1 a 2 teprve po přikázání pohledávky.
(2) Dříve nežli soud o takovém návrhu rozhodne, vyslechne ostatní věřitele, kteří na pohledávce nabyli zástavního práva, a může-li se to státi bez značného průtahu, také dlužníka. Vyhoví-li soud návrhu, zruší dříve vydané usnesení o přikázání pohledávky a zpraví o tom poddlužníka i všecky ostatní účastníky.
§ 69.
(1) Prodává-li se zabavená pohledávka, budiž obdobně dbáno ustanovení o prodeji zabavených věcí movitých. Jmenovitá hodnota pohledávky jest cenou vyvolací. Listiny o prodané pohledávce po ruce jsoucí odevzdá výkonný orgán kupci, jakmile složí kupní cenu. O písemných převáděcích prohlášeních jichž je zapotřebí, platí obdobně ustanovení § 56, odst. 1.
(2) O tom, jak se naloží s výtěžkem prodeje, platí předpisy §§ 34 až 38.
§ 70.
(1) Nesmí býti povoleno, aby pohledávka byla prodána veřejnou dražbou, jestliže:
1. pro pohledávku jest zřízena ruční zástava, která poskytuje dostatečnou jistotu;
2. pohledávka přísluší dlužníkovi proti vymáhajícímu věřiteli samotnému a může býti vyrovnána s nárokem, o jehož dobytí jde;
3. předmětem pohledávky jest vybírání ročních důchodů, výživného nebo jiných opětujících se dávek;
4. pohledávka zakládá se na vkladní knížce banky, spořitelny nebo záložny;
5. pohledávka založená na některém papíru naznačeném v § 47 má cenu bursovní;
6. nemůže býti s určitostí udáno, jak jest pohledávka veliká, nebo osvědčeno, že jest po právu.
(2) Prodej pohledávky z volné ruky lze povoliti jen, když vymáhající věřitel nebo dlužník soudu označí kupce, který prohlásí, že jest ochoten pohledávku převzíti za přiměřených podmínek.
(3) Povolí-li se vnucená správa pohledávky, platí o její výkonu ustanoveni §§ 84 až 89.
Zvláštní ustanovení o exekuci na pohledávky knihovní.
§ 71.
(1) Vede-li se exekuce na pohledávky, pro které jest v pozemkových knihách zapsáno právo zástavní, jest k jejich zabavení zapotřebí také, aby zástavní právo bylo zapsáno do knih. Je-li již na knihovní pohledávce zapsáno zástavní právo dříve zřízené, dostačí k zabavení, poznamená-li se v knihách vykonatelnost.
(2) Návrh, aby povoleno bylo zabavení pohledávky knihovně zajištěné, zahrnuje v sobě návrh, aby byl povolen knihovní vklad práva zástavního nebo poznámka vykonatelnosti. Soud povoluje zabavení zároveň nařídí, čeho je třeba, aby zápisy tyto byly vykonány.
(3) Vymohlo-li několik věřitelů zabavení téže knihovní pohledávky, platí o pořadí zástavních práv ustanovení knihovního práva.
(4) Zároveň s povolením vkladu zástavního práva nebo poznámky vykonatelnosti dá soud dlužníkovi i poddlužníkovi zápovědi uvedené v § 45.
§ 72.
Knihovní pohledávky nesmějí býti zpeněženy prodejem ve veřejné dražbě.
§ 73.
(1) Byla-li knihovní pohledávka přikázána k vybrání, budiž to z úřední povinnosti poznamenáno v knihách.
(2) Mimo oprávnění uvedená v § 59 přísluší tu vymáhajícímu věřiteli právo vymoci knihovní poznámky výpovědi a hypotekární žaloby, jakož i vydati jménem dlužníkovým veškerá prohlášení, kterých je třeba, aby zástavní právo zapsané pro přikázanou pohledávku bylo knihovně vymazáno. Aby prohlášení o výmazu bylo účinným, jest zapotřebí, aby bylo schváleno exekučním soudem.
§ 74.
Zřekne-li se vymáhající věřitel práv, kterých nabyl tím, že mu byla pohledávka k vybrání přikázána, budiž poznámka o přikázání pohledávky v knihách z úřední povinnosti vymazána.
§ 75.
(1) Přikáže-li se knihovní pohledávka na místo placení, budiž podle pravoplatného příkazního usnesení a v jeho rozsahu z úřední moci knihovně převedeno právo dlužníkovo na vymáhajícího věřitele.
(2) Zároveň s převodem soud nařídí, aby zástavní právo pro vymáhajícího věřitele podle § 71, odst. 1. zapsané bylo knihovně vymazáno. Právní účinek tohoto výmazu vztahuje se i na nadzástavní práva, která mezitím byla snad zapsána na zástavním právu vymáhajícího věřitele; práva tato buďte převedena na hypoteční pohledávku, které vymáhající věřitel nabyl přikázáním na místě placení. Vázne-li na přikázané pohledávce několik pohledávek, vymaže se zároveň s převodem pohledávky zástavní právo za pohledávky z ní neuhrazené.
ODDÍL TŘETÍ.
Exekuce na nároky, aby byly vydány a dodány věci hmotné.
O zabavení.
§ 76.
(1) Dlužníkovy nároky na vydání nebo dodání věcí hmotných zabavují se podle předpisů §§ 45 až 49.
(2) O dalším exekučním řízení platí obdobně předpisy §§ 51 až 70; při tom však buď dbáno také ustanovení následujících.
Jak se vymáhají.
§ 77.
Zabavený nárok nemůže býti přikázán na místě placení.
§ 78.
(1) Byl-li přikázán k vybrání nárok na vydání nebo dodání movitých hmotných věcí, i jest poddlužník povinen vydati věc výkonnému orgánu soudem označenému, jakmile nárok dospěje. Nemá-li věc býti vydána v obvodu soudu exekučního, budiž výkonný orgán k žádosti exekučního soudu ustanoven okresním soudem, v jehož obvodu věc má býti vydána nebo dodána.
(2) O zpeněžení věci vydané nebo dodané platí ustanovení o prodeji zabavených věcí movitých.
(3) Byla-li věc poddlužníkem vydána nebo dodána mimo obvod exekučního soudu, zašle ji dožádaný soud exekučnímu soudu, aby provedl řízení prodejové a rozvrhové. Kdyby to snad působilo značné náklady neb obtíže a nelze-li od zaslání očekávati zvláštního prospěchu nebo kdyby zaslání z jiných důvodů nebylo možno nebo účelno, vykoná okresní soud, v jehož obvodu věc byla dodána na návrh nebo z úřední moci řízení prodejové a rozvrhové, dohodna se se soudem exekučním.
(4) Vykonatelná peněžitá pohledávka vymáhajícího věřitele a peněžité pohledávky ostatních věřitelů, kteří k témuž nároku nabyli práva zástavního, buďte uspokojeny z výtěžku prodeje podle předpisů §§ 34 až 38.
§ 79.
(1) Přikáže-li se dlužníkův nárok na vydání nemovité věci, má ji poddlužník, jakmile nárok dospěje, odevzdati správci, kterého na návrh vymáhajícího věřitele ustanoví exekuční soud. Není-li věc v obvodu exekučního soudu, budiž správce na žádost exekučního soudu ustanoven okresním soudem, v jehož obvodu jest věc.
(2) Chce-li vymáhající věřitel, aby vykonatelná peněžitá pohledávka byla zapravena, musí vésti na věc správci odevzdanou exekuci vnucenou správou nebo nucenou dražbou podle předpisů platných o exekuci na nemovitý majetek a není třeba, aby při nucené dražbě dlužník v knihách byl zapsán. Vymůže-li vymáhající věřitel vnucenou správu, může on i správce žádati, aby v knihách bylo zapsáno vlastnické právo pro dlužníka. Exekuci tuto povoliti a provésti přísluší okresnímu soudu, v jehož obvodu jest věc.
(3) Neučiní-li vymáhající věřitel do měsíce po odevzdání věci správci návrh, aby byla zahájena vnucená správa nebo nucená dražba, budiž exekuce z moci úřadu zrušena.
§ 80.
Ustanovení § 58 platí také o nárocích na vydání a dodání věcí hmotných. Nehodí-li se věc, která má býti dodána, k soudnímu uložení, nechť požádá poddlužník u exekučního soudu, aby byl zřízen uschovatel nebo správce, a jemu věc odevzdá.
ODDÍL ČTVRTÝ.
Exekuce na jiná práva majetková.
O zabavení.
§ 81.
(1) Aby byla vykonána exekuce na majetková práva dlužníkova, která nenáležejí k peněžitým pohledávkám a při nichž nemá také býti užito předpisů o exekuci na majetek nemovitý, vydá soud exekuci povolující na návrh vymáhajícího věřitele dlužníkovi příkaz, aby se zdržel všelikého nakládání s právem (zabavení). Je-li z tohoto práva určitá osoba zavázána něco plniti, zabavení pokládá se za vykonané teprve, když také této třetí osobě byla doručena soudní zápověď, aby plnila dlužníkovi. Je-li to možno podle povahy věci, múze býti vykonáno také zájemné popsání práva, na něž se vede exekuce (§ 3).
(2) Exekuční soud určí na návrh vymáhajícího věřitele, vyslechna dlužníka a všechny věřitele, pro které bylo právo zabaveno, jak má býti zpeněženo.
O zpeněžení.
§ 82.
(1) Prodej zcizitelného práva veřejnou dražbou smí býti soudem povolen jen, nelze-li je vůbec jinak zpeněžiti, nebo toliko s nepoměrně velikým nákladem.
(2) Prodej budiž vykonán podle ustanovení o prodeji zabavených věcí movitých a výtěžek rozdělen obdobně podle ustanovení §§ 34 až 38.
§ 83.
(1) Má-li dlužník podle zabaveného práva nárok na to, aby nějaká majetková podstata byla vydána nebo rozdělena a aby podíl jemu náležející byl vyloučen, může exekuční soud na návrh zmocniti vymáhajícího věřitele, aby toto právo dlužníkovo jeho jménem uplatnil a aby k tomuto účelu podle předpisů občanského práva žádal, aby podstata byla rozdělena nebo aby zahájeno bylo vypořádání, aby dával výpovědi a aby za dlužníka platně vydával prohlášení, jichž jest jinak zapotřebí, aby zabavené právo bylo vykonáno a využitkováno. Zmocnění toto opravňuje věřitele také k tomu, aby zažaloval zabavené právo, jakož i jednotlivé nároky z něho plynoucí (§ 59).
(2) Na majetek takto získaný budiž k uspokojení vymáhajícího věřitele použito, podle povahy rozličných součástek majetku, některého v tomto zákoně dovoleného způsobu exekuce. Exekuci tuto přísluší povoliti soudu, u kterého vymáhající věřitel v první stolici učinil návrh, aby byl zmocněn zjednati platnost zabavenému právu.
§ 84.
(1) Jde-li o práva, podle nichž lze občas vybírati plody nebo jinak využíti věcí movitých nebo nemovitých, o oprávnění živnostenská, o výsady průmyslové, o práva honitby a rybolovu, o výhradná práva kutací a podobná práva, může exekuční soud na návrh vymáhajícího věřitele povoliti jejich vnucenou správu.
(2) O vnucené správě této platí obdobně předpisy o vnucené správě nemovitostí (§§ 208 až 213 zák. čl. LX/1881) s odchylkami v §§ 85 až 89 uvedenými.
(3) O tom, že byla povolena vnucená správa výhradních práv kulacích, budiž zpraven příslušný báňský revírní úřad.
§ 85.
(1) Náleží-li k výkonu zabaveného práva užívání nebo upotřebení určitých věcí movitých nebo nemovitých, příslušejí práva a povinnosti, která jinak přikázána jsou exekučnímu soudu, soudu okresnímu, v jehož obvodu jest věc, a to při věcech movitých v době, kdy vnucená správa byla povolena.
(2) Ve všech ostatních případech nastupuje na místo soudního odevzdání věci soudní zmocnění správce, aby zabavené právo vykonal.
§ 86.
Přísluší-li zabavené právo dlužníkovi za určitou činži nebo za jiné opětující se dávky, náležejí dávky tyto, a při vnucené správě požívacího práva podle občanského práva propůjčeného otci na jmění jeho dítěte, také náklad na výživu dítěte stavu jeho přiměřenou, k výdajům, které správce má přímo zapravovati ze správních výtěžků. Poručenský soud (úřad) určí na návrh správce napřed, kolik má vydati na výživu dítěte.
§ 87.
Soudu náleží schváliti opatření, která nenáležejí k obyčejnému hospodaření; nežli tak učiní, vyslechne soud vlastníka věci, které se týká zabavené právo. Vlastník jest oprávněn podati také námitky a připomínky proti přípustnosti nebo účelnosti správcových opatření. Exekuční soud rozhodne o námitkách a připomínkách vyslechna správce; správce jest povinen jeho opatřením vyhověti.
§ 88.
Jde-li o práva příslušející dlužníku podle horního zákona, má vnucený správce opatřiti vše čeho jest třeba, aby taková práva byla zachována, a může k tomu účelu zejména také vymoci, aby doba oprávnění byla prodloužena.
§ 89.
Vnucená správa se skončí, když projde čas, na který jest obmezeno právo dlužníkovo.
§ 90.
(1) Je-li to prospěšno, aby byly zamezeny značné správní náklady, nebo je-li to z jiných důvodů výhodnější, může soud na návrh na místo vnucené správy naříditi, aby zabavené právo bylo zpeněženo propachtováním.
(2) Propachtování může se státi veřejnou dražbou nejvíce podávajícímu. O dražbě této platí obdobně ustanovení o dražbě zabavených věcí movitých; splátky pachtovného, které jest skládati k soudu, buďte rozděleny podle ustanovení o rozdělování výtěžkových přebytků při vnucené správě.
Zvláštní ustanovení o exekuci na živnostenské podniky, tovární závody a jiné hospodářské podniky.
§ 91.
(1) Na živnostenské podniky, tovární závody, obchodní podniky a podobné podniky hospodářské může býti na návrh vedena exekuce vnucenou správou nebo propachtováním. Při živnostech řemeslných nebo koncesovaných živnostech, k jejichž nastoupení jest třeba zvláštní způsobilosti, exekuce vnucenou správou nebo propachtováním není dovolena, provozuje-li živnost majitel sám nebo nejvýše se čtyřmi pomocníky.
(2) Je-li podle platných předpisů k vykonávání živnosti nebo k provozování jiného podniku zástupcem zapotřebí schválení úřadu správního a má-li následkem povolené vnucené správy přejíti vedení živnosti nebo podniku na správce samého, budiž usnesení exekučního soudu, kterým byl správce jmenován, předloženo příslušnému správnímu úřadu ke schválení dříve, nežli se doručí účastníkům.
(3) Totéž platí o usnesení o propachtování živnosti, je-li ku propachtování předepsáno, aby vyžádáno bylo schválení správního úřadu.
§ 92.
(1) Jde-li o podnik, jehož firma jest zapsána v obchodním rejstříku, budiž povolení vnucené správy a jméno správcovo zapsáno do rejstříku a vyhlášeno. Právní účinek této vyhlášky posuzuje se podle obchodního zákona. Exekuční soud zápis v obchodním rejstříku nařídí z úřední povinnosti.
(2) Správce jest povinen podepsati se před soudem obchodní rejstřík vedoucím osobně nebo předložiti mu svůj ověřený podpis.
(3) Exekuční soud může také u jiných podniků na návrh nebo z úřední moci vyhlásiti ve veřejných listech nebo jiným v místě obvyklým způsobem, že vnucená správa byla povolena a kdo byl ustanoven správcem.
§ 93.
(1) Výkonný orgán zavede správce do podniku, jehož správa byla povolena. Ustanovením jest správce zmocněn ke všem obchodům a právním jednáním, která se obyčejně při provozování podniku toho druhu vyskytují.
(2) Správce jest zejména oprávněn odvolati prokuru nebo obchodní plnou moc, kterou dlužník dal k provozování podniku do vnucené správy vzatého, jakož i přijímati veškeré poštovské zásilky, které svědčí spravovanému podniku.
(3) Zdali a pokud přecházejí na správce oprávnění a povinnosti příslušející podle živnostenského práva majiteli podniku, posuzuje se podle ustanovení živnostenského řádu.
§ 94.
Vnucený správce živnostenského podniku, továrního závodu, podniku obchodního nebo podobného hospodářského podniku jest povinen z výtěžků správy přímo zapravovati mzdy, stravné a jiné služební platy osob zaměstnaných při provozování spravovaného podniku, které dospívají za vnucené správy nebo dospěly v posledním roku před jejím povolením.
O rekursu.
§ 95.
Rekurs není dovolen proti usnesením, kterými:
1. se dlužníkovi po povoleném zabavení zapovídá nakládati se zabaveným právem a se zástavou pro zabavenou pohledávku zřízenou (§ 45 a 81);
2. poddlužníkovi se přikazuje, aby se o zabavené pohledávce vyjádřil (§ 52);
3. vymáhajícímu věřiteli se přikazuje, aby dal jistotu podle §§ 55 a 57;
4. zřizuje se opatrovník k vybrání přikázané pohledávky (§§ 48, 61, 65);
5. nařizuje se, aby prodejové a rozvrhové řízení bylo provedeno před okresním soudem splniště (§ 78);
6. nařizuje se poznámka a vyhláška povolené vnucené správy.