Čl. V.
Zákonný článek LX/1881 o řízení exekučním se mění takto:
1. § 1, č. 7., bod e) upravený §em 31 zák. čl. LIV/1912 zní: "pravoplatná rozhodnutí rozhodčích soudů, jakož i protokoly o smírech před nimi ujednaných, pokud se týče vyhotovení těchto rozhodnutí a protokolů."
Týž § 1 doplňuje se těmito ustanoveními:
"8. pravoplatné rozsudky a usnesení soudů živnostenských zřízených podle zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 218 ř. zák., jakož i smíry před nimi ujednané."
"9. vykonatelné notářské spisy zřízené podle §u 3 zákona ze dne 25. července 1871, č. 75 ř. zák."
"10. platební výměry o pojistném nositelů sociálního pojištění, které jsou podle platných předpisů vykonatelny, pravoplatná rozhodnutí soudů sociálního pojištění a smíry před nimi ujednané."
2. Druhý odstavec §u 2 upraveného §em 32 zák. čl. LIV/1912 zní:
"V případu § 1 bodu e) - vyjma rozhodčí soudy zřízené podle XVII. titulu zák. čl. I/1911 -, v případu bodu f) bez výjimky, v případu bodu h) však jen, neustanovuje-li zákon jinak, povolí exekuci soud, v jehož obvodu má sídlo soud anebo úřad, u něhož byla věc zahájena v první stolici. Exekuci podle titulů uvedených v § 1, č. 8 a 9 povolí soud, kterému podle tohoto zákona náleží exekuci vykonati (soud exekuční)."
3. § 6, odst. 5 zní: "Opisy listin tvořících podle §u 1, písm. e) až h) a č. 8 a 9 exekuční titul, buďte předloženy vymáhajícím věřitelem, soudem z úřední povinnosti ověřeny a u soudu exekuci povolujícího podrženy."
4. § 10, odst. 2., zní: "Nejsou-li podmínky povolení exekuce nařízené v §§ 9, 13 a 15 prokázány veřejnou listinou nebo soukromou listinou ověřenou soudem nebo veřejným notářem, buďtež před rozhodnutím strany vyslechnuty a provedeny potřebné důkazy."
5. § 12, odst. 1., zní: "O povolení exekuce buď zpraven vymáhající věřitel usnesením na rubrice; dlužníku doručí se s usnesením exekuci povolujícím stejnopis návrhu na povolení exekuce neb opis protokolu jej zastupujícího."
6. §§ 18, odst. 2., 19, odst. 4. a 20, odst. 3., se zrušují.
7. První věta §u 21 zní: "Výkonný orgán jest povinen vykonati nařízené exekuce neprodleně a to exekuce na přihlášení v pořadí, jak se věřitelé přihlásili, ostatní pak v pořadí, jak obdržel nařízení výkonu."
8. § 22 upravený §em 37 zák. čl. LIV/1912 mění se a zní takto: "(1) V neděli, ve svátek a o památném dnu (zák. ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n.), jakož i v noci smějí býti exekuční úkony vykonány toliko v případech naléhavých a, svolí-li k tomu přednosta okresního soudu, v jehož obvodu má býti exekuční úkon vykonán.
(2) Usnesení, kterým bylo svolení dáno, budiž dlužníkovi na jeho žádost vykázáno písemně.
(3) Proti rozhodnutí přednosty okresního soudu není opravného prostředku."
9. §§ 24 a 25 se mění takto:
(1) § 24, odst. 3. věta 2. zní: "Nebyly-li takovéto osoby přítomny, provede výkonný orgán exekuci v přítomnosti dvou svědků a usnesení exekuci povolující zašle dlužníkovi poštou; není-li dlužníkův pobyt znám, ustanoví mu exekuční soud opatrovníka."
(2) První odstavec §u 25 zní: "Provádí-li se exekuce na jiném místě, než v bydlišti dlužníkově, a dlužník nebyl při výkonu exekuce přítomen, zašle výkonný orgán usnesení exekuci povolující dlužníkovi poštou nejdéle do 24 hodin po výkonu exekuce".
10. § 27 upravený zák. čl. XLI/1908 se mění takto:
První dva odstavce se zrušují a na jejich místo nastupují tato ustanovení:
"Pokud není jinak v zákoně ustanoveno, jest dlužník povinen vymáhajícímu věřiteli na jeho žádost nahraditi veškeré náklady exekučního řízení, které byly k dobývání jeho práv nezbytně nutny. O tom, které náklady byly nezbytně nutny, rozhodne soud pečlivě uváže veškeré okolnosti případu. Nárok na náhradu nákladů pravoplatně dosud nepřisouzených zaniká, nebylo-li za přisouzení a určení jich u soudu požádáno nejpozději do měsíce od skončení nebo zrušení exekuce.
Byla-li exekuce zrušena proto, že exekuční titul pravoplatným rozhodnutím soudu na zakročení dlužníkovo pozbyl vykonatelnosti, anebo byla-li exekuce zrušena z jiného důvodu exekuci překážejícího, který byl věřiteli znám v době, kdy exekuci navrhoval anebo kdy s jejím výkonem bylo započato, nepřísluší vymáhajícímu věřiteli nárok na náhradu nákladů, které až do zrušení exekuce vzešly."
Částka 100 korun ustanovená v §u 27 zvyšuje se na 300 Kč.
Poslední odstavec zní takto: "Hodnotu předmětu exekuce určí soud obdobně podle předpisů obsažených v §§ 6 až 8 zák. čl. I/1911 bez výslechu stran: proti tomuto určení hodnoty není opravného prostředku."
11. Za §§ 27 a 28 zařazují se tato nová ustanovení:
27 a). "Exekuce nesmí býti vykonána ve větším rozsahu, nežli jest zapotřebí k tomu, aby byl uspokojen nárok, pro který byla exekuce povolena. Při exekucích pro peněžité pohledávky budiž při tom přihlíženo i k útratám, které do úplného uspokojení věřitelova ještě pravděpodobně vzejdou."
§ 28 a). "Upustil-li věřitel od návrhu na exekuci nebo od výkonu exekuce již povolena buď vůbec nebo prozatím anebo upustí-li od pokračování v exekučním řízení, buďtež exekuce i veškeré do té doby vykonané exekuční úkony na návrh zrušeny."
12. § 33, odst. 1. zní:
"Proti osobě, která v Československé republice požívá práva exterritoriality, a v budovách nebo místnostech exterritoriálních mohou býti provedeny exekuční úkony jen potud, pokud to mezinárodní právo dopouští. V případech pochybných má si soud vyžádati prohlášení ministra spravedlnosti, který je vydá v dohodě s ministrem věcí zahraničních: prohlášení toto jest pro soudy závazné. Exekuční úkony může soud proti exterritoriální osobě nebo v budovách anebo v místnostech exterritoriálních vykonati toliko za přítomnosti zástupce ministerstva věcí zahraničních "
13. První věta §u 36 upraveného §em 41 zák. čl. LIV/1912 zní: "Dokud nebude o rozkladu pravoplatně rozhodnuto, nemůže býti - vyjímaje případ uvedený v §u 16 čl. VI. tohoto zákona - dražba provedena, zabavená pohledávka přikázána na místě placení ani hotovost exekucí dobytá použita k uspokojení vymáhajícího věřitele, nýbrž složena do soudního uschování."
14. § 37 se mění a zní: "Rekurs má odkladný účinek toliko, pokud jde o vydání výtěžku za vydražené svršky, o provedení dražby věcí nemovitých, o přikázání zabavené pohledávky na místě placení, o vydání hotovostí, o odevzdání přisouzeného předmětu vymáhajícímu věřiteli a o povolení uhrazovací exekuce proti výkonnému orgánu podle §u 35.
Rekurs vznesený proti usnesení exekuci povolujícímu má odkladný účinek i pokud jde o prodej zabavených svršků.
Jestliže soud II. stolice rozhodnutím, které usnesení prvního soudu potvrzuje nebo změňuje, povolí dražbu, přikázání zabavené pohledávky na místě placení, vydání hotovosti anebo odevzdání přisouzeného předmětu vymáhajícímu věřiteli, není opravného prostředku proti usnesení soudu I. stolice, které bylo vydáno k provedení rozhodnutí soudu vyššího."
15. Za § 42 zařazují se tato nová ustanovení:
"§ 42 a) (1) Ve všech případech, kde podle zákona má býti opatření soudu vyhlášeno, buď vyhláška soudem vydaná vyvěšena na soudní desce a jednou nebo několikráte uveřejněna v listu určeném pro úřední vyhlášky.
(2) Uzná-li to za vhodné, může však soud z úřední moci anebo na návrh naříditi,
a) aby vyhláška byla uveřejněna také v jiných zdejších nebo cizích novinách nebo
b) aby, zejména je-li exekuce vedena na předměty nepatrné hodnoty, vyhláška nebyla v novinách vůbec uveřejňována a na místo toho aby vyhlášena byla v úředním listě okresním anebo vyvěšena na místě určeném pro vyhlášky v obci, v jejíž obvodu jsou věci, na které se vede exekuce, aneb aby byla vyhlášena jiným způsobem v obci obvyklým.
(3) Strany a jiní účastníci mohou žádati, aby kromě oznámení soudem nařízeného byla vyhláška na jejich náklad uveřejněna i jinak, nežli jest uvedeno v odstavci 1 a 2."
"§ 42 b). Pokud není v zákoně ustanoveno jinak, platí i v exekučním řízení obdobně ustanovení civilního řádu soudního."
16. Zrušují se § 45 posl. odst., §§ 47, 48, 50, 53, 57, 64, 66, 70, 71, 73 až 91, 101 až 110, 113, 114, 116, 118 až 133, 134 odst. 2 až 4 a § 258, jakož i předpisy zákonných článků XLI/1908 a LIV/1912 je upravující.
17. § 93 zní:
"(1) Na návrh učiněný v žalobě (§ 92) může exekuční soud povoliti odklad exekuce až do pravoplatného rozhodnutí o žalobě. Odložení exekuce může býti činěno závislým na složení jistoty za náhradu škody, která by vymáhajícímu věřiteli odkladem snad vznikla v případě, že by žalobcův nárok byl zamítnut.
(2) Nepokračuje-li žalobce řádně ve sporu, jest na návrh vymáhajícího věřitele v exekuci pokračovati."
18. Zrušuje se druhá věta předposledního odstavce §u 147 ve znění upraveném §em 21 zák. čl. XLI/1908 a § 152 odstavec 3. až 5. i § 23 zák. čl. XLI/1908 jej pozměňující.
19. Za § 221 zařazuje se toto ustanovení jako § 221 a):
"(1) Mají-li býti postoupeny nebo vyklizeny nemovitost nebo její část, předmět horního vlastnictví nebo loď, výkonný orgán odstraní z nich, je-li toho k účelu tomu třeba, osoby a movité věci a vymáhajícího věřitele uvede v držení odevzdaného předmětu.
(2) Má-li s nemovitostmi býti odevzdáno také jejich movité příslušenství, odejme je k příkazu exekučního soudu výkonný orgán dlužníkovi a vydá na potvrzení vymáhajícímu věřiteli.
(3) Movité věci, které mají býti odklizeny, ale předmětem exekuce nejsou, buďte výkonným orgánem odevzdány dlužníkovi anebo, není-li přítomen, jeho zmocněnci nebo dorostlé osobě, která náleží k rodině dlužníkově nebo u ní slouží. Nebylo-li by osoby ku přijetí oprávněné, buďte takové věci na náklad dlužníkův jinak uschovány. Osoby, o nichž jest soudu známo, že jsou věci takové pro ně zabaveny nebo že jinak na ně mohou činiti nároky, buďte o tom zpraveny. Prodlévá-li dlužník s převzetím uschovaných věcí nebo se zaplacením uschovacích nákladů a nikdo jiný na věci svých nároků neuplatňuje, buďte na návrh nebo z úřední moci po předchozí pohrůžce exekučním soudem na dlužníkův účet prodány. Navrhnouti takové opatření může výkonný orgán a kterýkoliv jiný účastník.
(4) Výtěžek, který zbude po úhradě nákladů uschování a prodeje, budiž pro dlužníka u soudu uschován."
20. První věta §u 230, odst. 1. zní: "Zajišťovací exekuce na věci movité provádí se jich zabavením podle ustanovení o exekuci na věci movité, zajišťovací exekuce na nemovitosti záznamem zástavního práva."
§ 230, odstavec 2. zní: "O záznam zástavního práva jest požádati soud, u kterého se vede příslušná pozemková kniha.
21. Citace §u 102 v §u 115 nahrazuje se citací §§ů 14 a násl. čl. VI. tohoto zákona a citace §u 104 v §u 233, odstavec 2. citací §u 16 čl. VI. tohoto zákona; citace §u 113 v §u 115 odst. 1. odpadá.