IV.
Vyjádření účastníka řízení a vedlejší účastnice a replika navrhovatele
15. Ústavní soud podle § 69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyzval Poslaneckou sněmovnu a Senát jednající jménem Parlamentu jako účastníky řízení, aby se vyjádřily k návrhu na zahájení řízení. Dále podle § 69 odst. 2 a 3 zákona o Ústavním soudu vyzval vládu a veřejného ochránce práv, aby v zákonem stanovené lhůtě sdělili, zda vstupují jako vedlejší účastníci do řízení, a aby se případně k danému návrhu vyjádřili.
16. Poslanecká sněmovna se ve svém vyjádření zaměřila na popis průběhu legislativního procesu, který vedl k přijetí zákona č. 51/2016 Sb. novelizujícího zákon o majetku České republiky. Poslanecká sněmovna má (mylně, pozn. Ústavního soudu) za to, že touto novelou bylo do zákona o majetku České republiky zapracováno napadené ustanovení. Ve svém vyjádření Poslanecká sněmovna konstatovala, že návrh uvedené novely byl schválen ústavně předepsaným postupem, byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášen.
17. Senát ve svém vyjádření zrekapituloval průběh legislativního procesu ve vztahu k zákonu o majetku České republiky v původním znění, jelikož usoudil, že napadená část ustanovení § 41 zůstala pozdějšími novelami v podstatě nedotčena; došlo toliko ke změnám terminologickým. Senát konstatoval, že návrh zákona projednal v mezích své Ústavou stanovené kompetence a ústavně stanoveným způsobem.
18. Vláda svým usnesením ze dne 20. 9. 2021 č. 822 schválila svůj vstup do řízení a navrhla, aby Ústavní soud návrh zamítl. Ve svém následném vyjádření vláda uvedla, že návrh na zrušení napadeného ustanovení nezohledňuje závěry Ústavního soudu stran pojetí vlastnictví ve světle jeho sociální funkce [odkazováno na nález ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03 (N 72/40 SbNU 703; 280/2006 Sb.), nález ze dne 28. 2. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.), stanovisko pléna ze dne 28. 4. 2009 sp. zn. Pl. ÚS-st. 27/09 (ST 27/53 SbNU 885; 136/2009 Sb.) a nález ze dne 8. 12. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 21/20 (N 224/103 SbNU 282; 29/2021 Sb.)]. Dále vláda připomíná, že stát přerozděluje prostředky získané v důsledku propadnutí či zabrání majetku v trestním řízení ve prospěch poškozených, a to na základě zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 59/2017 Sb., o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí"). Jmenované zákony dle vlády na napadené ustanovení bezprostředně navazují a bez jeho existence by byl jejich význam značně omezen. Jinak řečeno, jen díky tomu, že je majetek v případě trestu propadnutí majetku očištěn od případných zástavních práv, je možné urychleně realizovat a následně přerozdělit výnosy směrem k poškozeným či obětem trestného činu. Vláda ještě poukazuje na to, že od účinnosti výše citovaného zákona o použití peněžních prostředků z majetkových trestních sankcí, tj. od 1. 1. 2018, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových na zvláštní účet Ministerstva spravedlnosti pro uspokojení nároků poškozených trestnou činností převedl celkem 504 733 113 Kč. Případným vyhověním derogačnímu návrhu by se podstatně zúžil rozsah možného majetku sloužícího k uspokojení poškozených a reparaci jejich majetkové újmy. Konečně vláda tvrdí, že zrušení napadeného ustanovení by mohlo vést k vytváření zástav k fiktivním pohledávkám (zřizování zástavních práv ve prospěch spřízněných osob).
19. K věci, na jejímž základě se navrhovatel obrátil na Ústavní soud, vláda uvádí, že obchodní společnost, které zástavní věřitelka poskytla úvěr v roce 2011, přestala být ekonomicky aktivní již v roce 2014. Zástavní věřitelka měla být již dříve, než v roce 2018 došlo k zániku zástavního práva, aktivní při vymáhání své pohledávky. Nadto je zástavní věřitelka bankou, a v souladu s příslušnou zákonnou úpravou je tedy povinna tvořit kombinovanou kapitálovou rezervu, jejímž účelem je krytí obdobných rizik. Napadené ustanovení přitom není pro finanční instituce ničím novým či nepředvídatelným.
20. Závěrem svého vyjádření vláda poukázala na nedávný nález sp. zn. III. ÚS 84/20, díky němuž dle vlády zástavní věřitel, coby osoba zúčastněná na trestním řízení, dostal možnost zpeněžit zástavu už v průběhu trestního řízení se souhlasem orgánu činného v trestním řízení. Konkrétní posuzování skutečností ve složitých trestních řízeních vláda pokládá za vhodnější než rušení napadeného ustanovení, které nadto úzce souvisí i s odškodněním poškozených osob.
21. Veřejný ochránce práv Ústavnímu soudu sdělil, že do řízení nevstoupí.
22. Ústavnímu soudu bylo doručeno i vyjádření Zdeňka Macka, zastoupeného advokátem, (jako tzv. amicus curiae), který nebyl účastníkem řízení, z něhož vzešel projednávaný návrh. Nicméně chtěl sdělit Ústavnímu soudu svůj názor na věc, neboť vystupuje jako žalovaný Českou republikou - Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových v řízení o určení zástavního práva, které zaniklo v důsledku uloženého trestu propadnutí věci v trestním řízení proti zástavnímu dlužníkovi. Řízení v jeho věci soud přerušil do rozhodnutí Ústavního soudu. Ve vyjádření podporuje argumentaci navrhovatele. Napadenou úpravou podle něj dochází k neospravedlnitelnému zásahu do ústavně zaručených práv zástavního věřitele. Práva bezdůvodně trestaných bezúhonných třetích osob jsou ignorována. Taková úprava je netypická i v mezinárodním srovnání. V dalším přípisu pak upozornil na novelizaci trestního zákoníku. S tímto vyjádřením se Ústavní soud seznámil.
23. Všechna obdržená vyjádření s výjimkou podání amici curiae Ústavní soud zaslal navrhovateli, aby na ně mohl reagovat. Ten této možnosti ve stanovené lhůtě nevyužil.