IV.
Vymezení předmětu řízení
Návrh, který posuzuje Ústavní soud, vzešel z řízení před obecným soudem, v němž osoba prověřovaná NBÚ podala správní žalobu proti rozhodnutí Kolegia. V žalobě se namítá, že ustanovení § 77k odst. 6 zákona o ochraně utajovaných skutečností je téměř totožné s Ústavním soudem zrušeným zněním § 73 odst. 2 citovaného zákona. Přitom dne 1. 1. 2003 nabylo účinnosti nové znění ustanovení § 73 odst. 2 citovaného zákona, které připouští možnost soudního přezkumu rozhodnutí o nevydání osvědčení.
Dopady bezpečnostního prověřování do sféry základních práv a svobod se Ústavní soud zabýval již několikrát [srov. nálezy ve věcech sp. zn. Pl. ÚS 44/02, sp. zn. Pl. ÚS 36/01 a sp. zn. I. ÚS 577/01 (viz dále), sp. zn. I. ÚS 752/02 (Sbírka rozhodnutí, svazek 30, str. 65) či sp. zn. II. ÚS 241/01 (Sbírka rozhodnutí, svazek 27, str. 73), sp. zn. II. ÚS 28/02 (viz dále) a sp. zn. II. ÚS 142/03 (Sbírka rozhodnutí, svazek 31, str. 45)]. Především však v citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 11/2000 konstatoval, že "respektuje skutečnost, že s ohledem na specifika a význam rozhodování ve věcech utajovaných skutečností, kdy je velmi zřetelný bezpečnostní zájem státu, není možné vždy garantovat všechny běžné procesní záruky spravedlivého procesu (např. veřejnost jednání). Nicméně i v tomto typu řízení je úkolem zákonodárce umožnit zákonnou formou realizaci přiměřených záruk na ochranu soudem (či jiným nezávislým a nestranným tribunálem ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy), byť - podle povahy věci a s přihlédnutím k charakteru příslušné funkce - na ochranu i značně zvláštní a diferencovanou." (srov. Sbírku rozhodnutí, svazek 23, str. 105, nebo č. 322/2001 Sb. či elektronickou verzi nálezu na www.judikatura.cz).
Citovaným nálezem Ústavní soud mj. zrušil jako ústavně nekonformní zákonnou výluku soudního přezkumu rozhodnutí orgánů výkonné moci ve věcech bezpečnostního prověřování. Zákonodárce na vzniklou situaci reagoval jednak připuštěním obecného soudního přezkumu (§ 73 odst. 2 ZOUS) a jednak zavedením řízení před přezkumným orgánem sui generis, jímž se stalo Kolegium (§ 77a až 77k ZOUS). V projednávané věci jde o právo na verifikaci příslušné procedury, nikoli o "právo získat bezpečnostní prověrku", jež pochopitelně zaručeno není.
Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že z hlediska ochrany základních práv a svobod nemůže být veřejný zájem na utajování při přezkumu rozhodnutí, které v přímém důsledku omezuje možnost vykonávat určité konkrétní povolání, důvodem k vynětí tohoto rozhodnutí z aplikačního záběru čl. 36 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jež zakotvují právo na soudní ochranu. I když Ústavní soud připustil, že soudní kontrola bezpečnostního prověřování má specifickou povahu, přesto je třeba při posuzování ústavnosti § 77k odst. 6 ZOUS vedle ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny přihlížet i k čl. 1 odst. 1 Ústavy, jež Českou republiku prohlašuje za demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana, čímž mj. stanoví jak základní způsob výkonu veřejné moci, tak principiální atributy práva na soudní ochranu. Jakkoli se v případě soudní kontroly bezpečnostního prověřování jedná o oblast připouštějící určitá omezení základních práv, Ústavní soud připomíná, že na projednávanou materii je třeba nahlížet z hlediska vynucování ústavního zákazu diskriminace (čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), z něhož minimálně vyplývá právo na přezkoumání toho, zda průběh a výsledek bezpečnostního prověřování, které je plně v rukou výkonné moci s uplatněním široké diskrece, neměly diskriminační charakter a zda nebyly poznamenány libovůlí. Vedle práva na volbu povolání, modifikovaného ve výše uvedeném smyslu, se u některých kategorií prověřovaných nesporně uplatní i čl. 21 odst. 4 Listiny, který stanoví, že "Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.".