I.
Rekapitulace návrhu a jeho přípustnost
Návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 19. 2. 2004, požádal Krajský soud v Brně postupem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") o zrušení § 77k odst. 6 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, v platném znění, (dále též "ZOUS"), protože při rozhodování věci žaloby Ing. P. P. proti Kolegiu na úseku ochrany utajovaných skutečností při Nejvyšším státním zastupitelství (dále jen "Kolegium"), vedené pod sp. zn. 36 Ca 9/2003, dospěl k závěru, že předmětné ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Na tomto návrhu krajský soud setrval, přestože v mezidobí (od vydání žalobou napadeného rozhodnutí) došlo ke zrušení části zákona o státním zastupitelství, jež předepisovala hodnocení odborné způsobilosti státních zástupců (část devátá zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v tehdy platném znění), jehož existence byla prvotním důvodem podání návrhu na zahájení řízení podle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nyní podle krajského soudu nelze tvrdit, že hodnocení odborné způsobilosti státního zástupce může mít vliv na jeho kariérní postup, přesto však existují důvody další (uvedené i v původním návrhu). V předmětné věci navíc Kolegium rozhodovalo za původních legislativních podmínek.
Ústavní soud nejprve konstatoval, že návrh byl podán oprávněným subjektem v souladu s § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu a že se jedná o návrh přípustný (§ 66 zákona o Ústavním soudu per eliminationem).
Podstatou návrhu krajského soudu jsou jeho pochybnosti o Kolegiu jakožto nezávislém a nestranném tribunálu, který je s to vést spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též "Úmluva") a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Kolegium rozhoduje o opravném prostředku proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu (dále též "NBÚ"), resp. ministra vnitra, ředitele zpravodajské služby či policejního prezidenta (§ 77a ZOUS), rozhodnutí o stížnosti bezpečnostně prověřovaných osob proti nevydání (zániku platnosti) osvědčení či potvrzení (§ 75 a § 76 a jejich odst. 1, 2 a 5 ZOUS) o splnění podmínek umožňujících seznamovat se s utajovanými skutečnostmi daného stupně utajení. Možnost přezkoumávání shora uvedených rozhodnutí nezávislým orgánem původně právní úprava vůbec nepřipouštěla. Teprve po zásahu Ústavního soudu byla nejprve zrušena jejich explicitní soudní výluka [jde o nález ze dne 12. 7. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 11/2000, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 23, str. 105; vyhlášen pod č. 322/2001 Sb.; v elektronické podobě na www.judikatura.cz]. Následně byla přijata novelizace ZOUS zákony č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního, a č. 310/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 148/1998 Sb. , o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využití jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů, jimiž bylo na straně jedné založeno právo napadnout rozhodnutí o nevydání osvědčení žalobou (§ 73 odst. 2 ZOUS), na straně druhé pak toto rozhodnutí (spolu s dalšími rozhodnutími uvedenými výše) napadnout též opravným prostředkem ke Kolegiu (§ 77a až § 77k ZOUS). Podle § 77k odst. 6 ZOUS pak konečné rozhodnutí Kolegia nepodléhá soudnímu přezkumu. Těmito legislativními zásahy vznikla velmi nepřehledná situace, a to zejména pokud jde o možnost nezávislého přezkumu rozhodnutí o nevydání osvědčení (§ 75 odst. 5 ZOUS), které lze pravděpodobně napadnout žalobou ve správním soudnictví (§ 73 odst. 2 ZOUS) i opravným prostředkem ke Kolegiu (§ 77a citovaného zákona); všechna rozhodnutí Kolegia (tedy včetně rozhodnutí o opravných prostředcích proti dalším rozhodnutím, jak jsou popsána výše) přitom výslovně soudnímu přezkumu nepodléhají (§ 77k odst. 6 citovaného zákona). Situaci navíc podle krajského soudu komplikuje nejasnost v otázce, zda lze žalobou napadnout konečné správní rozhodnutí vydané na základě § 75 odst. 1 a 5 zákona o ochraně utajovaných skutečností, neboť pouze tento individuální správní akt vydaný ve věci vydání osvědčení lze považovat za rozhodnutí - žádné rozhodnutí o nevydání osvědčení se nevydává.
Krajský soud upozornil na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále též "ESLP") ve věci Incal proti Turecku, kde byly v případě vojenských soudců konstatovány pochyby o jejich nezávislosti bez ohledu na legislativní zákazy zasahování do jejich pravomocí. Pochybnosti se týkaly rovněž čtyřletého obnovitelného mandátu. Krajský soud závěrem návrhu upozornil na výše citovaný nález Ústavního soudu, v němž byla konstatována nutnost umožnění realizace přiměřených záruk na ochranu soudem (či jiným nezávislým a nestranným tribunálem), byť by podle povahy věci a s přihlédnutím k charakteru příslušné funkce šlo o ochranu i značně zvláštní a diferencovanou.
Řízení o podaném návrhu bylo usnesením pléna Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004 přerušeno z důvodu nedostatečného obsazení Ústavního soudu. Překážka projednávání návrhu odpadla dne 16. 6. 2004, kdy prezident republiky jmenoval dvanáctého soudce Ústavního soudu. Ústavní soud dnem 22. 6. 2004 pokračoval v řízení a soudce zpravodaj si vyžádal v souladu s ustanovením § 42 odst. 4 a § 69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyjádření obou komor Parlamentu České republiky a vyjádření osoby, jejíž práva byla dotčena aplikací ustanovení, jehož zrušení se požaduje.