Článek 21
1. Konzulární úředníci, kteří nejsou vedoucími konzulárního úřadu a zaměstnanci administrativního a technického personálu nepodléhají, pokud jde o úkony, které provádějí při výkonu konzulárních funkcí, jurisdikci přijímajícího státu. Totéž platí pro členy služebního personálu, pokud jde o úkony, které provádějí při výkonu služebních povinností.
2. Konzulární úředníci, kteří nejsou vedoucími konzulárního úřadu, nemohou být ani zatčeni ani zadrženi, ani nesmí být podrobeni jinému omezení osobní svobody s výjimkou případů, kdy úmyslně spáchali trestný čin, na který právní předpisy přijímajícího státu stanoví trest odnětí svobody od pěti let výše, nebo v případě, jde-li o výkon pravomocného soudního rozhodnutí, vydaného v souvislosti s takovým trestným činem.
3. Odstavce 1 se nepoužije při občanskoprávních žalobách,
a) pokud vyplývají ze smlouvy, kterou uzavřela jedna z osob uvedených v odstavci 1, aniž by při tom jednala výslovně nebo konkludentně z pověření vysílajícího státu;
b) které zahájila třetí osoba z důvodu škody vzniklé v přijímajícím státě při nehodě způsobené pozemním, vodním nebo vzdušným dopravním prostředkem.
4. Je-li proti některé z osob uvedených v odstavci 1 zahájeno trestní řízení nebo je-li zatčena, zadržena nebo podrobena jinému omezení osobní svobody, uvědomí úřady přijímajícího státu neprodleně vedoucího konzulárního úřadu.
5. Je-li proti konzulárnímu úředníkovi, který není vedoucím konzulárního úřadu, zahájeno trestní řízení, je třeba je vést s ohledem na služební postavení konzulárního úředníka a takovým způsobem, který co možno nejméně narušuje výkon konzulárních funkcí. Vyvstala-li v případě obvinění ze zvláště závažného trestného činu nutnost vzít konzulárního úředníka do vyšetřovací vazby, je třeba zahájit řízení proti němu v co nejkratší době.