Článek 20
1. Vedoucí konzulárního úřadu je vyňat z trestní jurisdikce přijímajícího státu. Požívá osobní nedotknutelnosti a nesmí být proto ani zatčen ani zadržen ani nesmí být podroben jinému omezení osobní svobody.
2. Vedoucí konzulárního úřadu je rovněž vyňat z jurisdikce občanskoprávní a správní přijímajícího státu, s výjimkou těchto případů:
a) žalob týkajících se soukromého nemovitého majetku nacházejícího se na území přijímajícího státu, ledaže by jej vedoucí konzulárního úřadu používal z pověření vysílajícího státu pro účely konzulárního úřadu;
b) řízení týkajícího se dědictví, v němž se vedoucí konzulárního úřadu účastní jako vykonavatel závěti, správce dědictví, dědic nebo odkazovník, jakožto soukromá osoba a nikoli jako zástupce vysílajícího státu;
c) žalob v souvislosti se svobodným povoláním nebo obchodní činností, kterou vedoucí konzulárního úřadu vykonává v přijímajícím státě vedle své úřední činnosti;
d) žalob zahájených třetí osobou z důvodu škody vzniklé při nehodě způsobené v přijímajícím státě pozemním, vodním nebo vzdušným dopravním prostředkem;
e) řízení týkajícího se smluv, které uzavřel vedoucí konzulárního úřadu, aniž by při tom jednal výslovně nebo konkludentně z pověření vysílajícího státu.
3. Proti vedoucímu konzulárního úřadu mohou být použita exekuční opatření pouze v případech stanovených v odstavci 2 bod a) až e) a jen za předpokladu, že jsou proveditelná bez újmy na nedotknutelnosti jeho osoby a jeho sídla.