IV.
26. Ústavní soud se v souladu s ustanovením § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., nejdříve zabýval otázkou, zda zákon, u kterého je namítána protiústavnost jeho ustanovení, byl přijat a vydán v mezích Ústavou České republiky stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Jak Ústavní soud ověřil z příslušných sněmovních tisků, z údajů o průběhu hlasování a z vyjádření Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, stalo se tak předpokládaným, ústavně souladným způsobem.
27. V průběhu řízení před Ústavním soudem byl dne 22. 7. 2014 ve Sbírce zákonů vyhlášen zákon č. 136/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů. Bodem 50 čl. I části první tohoto zákona došlo s účinností od 1. 1. 2015 k novelizaci napadeného ustanovení, a to tak, že částka 250 000 Kč se nahrazuje částkou 50 000 Kč (k tomu blíže sub 36).
28. Důvodová zpráva k tomuto bodu zní: "Na základě provedených kontrol a následně vedených správních řízení je možno učinit závěr, že současná minimální výše pokuty (250 000 Kč) překračuje v řadě případů preventivní funkci včetně aspektu zaměřeného na odrazování od nelegálního zaměstnávání. Minimální výše pokuty se tak v těchto případech stává fakticky likvidační a přesahuje tak záměr zákonodárce. Pro zachování cíle sledujícího preventivní, ale i odstrašující účinek se jeví jako užitečné změnit stanovenou minimální výši sankce. Stanovení nové hranice minimální sankce má kromě výše uvedených cílů naplňovat i skutečnost, že nelegální zaměstnávání se nesmí zaměstnavatelům vyplácet. Tyto aspekty splňuje minimální hranice ve výši cca 50 000 Kč. Takto stanovená sankce ponechává dostatečný prostor v rámci správní úvahy vedené v daném správním řízení stanovit výši sankce s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, především počtu nelegálně zaměstnávaných, až do hranice maximálního rozpětí, tj. 10 mil. Kč."
29. Dne 22. srpna 2014 reagoval na vzniklou situaci i navrhovatel a pozměnil petit svého původního návrhu. Uvedl přitom, že jelikož musí při přezkumu rozhodnutí správního orgánu vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 soudního řádu správního), není změna zákonné úpravy pro řízení před ním vedené rozhodná. Navrhl proto, pro případ, že Ústavní soud dospěje k závěru, že původnímu návrhu není možno vyhovět, aby připustil změnu návrhu a aby v řízení bylo pokračováno jako o návrhu na vydání nálezu, ve kterém bude konstatováno, že napadené ustanovení bylo ve znění před svojí novelizací v rozporu s čl. 11 odst. 1 a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.